Článek
Herečku diváci milovali pro její kultivovaný a citlivý projev a nádhernou češtinu. Divadlo milovala od dětství. Nejprve začala hrát s ochotníky v Umělecké besedě a zakrátko se rozhodla věnovat herectví profesionálně. Měla štěstí, pocházela z majetné měšťanské rodiny, rodiče ji v jejím záměru podporovali a neváhali zaplatit soukromé hodiny činoherního herectví u rodinného přítele a tehdy již významného člena souboru Národního divadla Rudolfa Deyla staršího. Nějaký čas Jana studovala i na Pražské konzervatoři. V roce 1939 začala hrát v souboru herce a režiséra Fráni Francla a zároveň získala i první drobnou roličku ve filmu. V komedii režiséra Vladimíra Slavínského Svatební cesta ztvárnila jednu z dívek u vlaku. Zaujala, a ještě v témže roce si zahrála komornou Amálku v sentimentální komedii Vlasty Buriana Ulice zpívá. Nutno podotknout, že tento film je považován za jeden z nejslabších snímků krále komiků.
Osudnou se jí stala výměna herce
Ale již v roce 1940 Janu oslovil opět režisér Slavínský a nabídl jí roli v další komedii. Jednalo se o úřednici obchodní firmy Hrubý a syn ve filmu Přítelkyně pana ministra. O rok později se Jana Romanová stala členkou souboru Vinohradského divadla a dařit se jí začalo i ve filmu. Objevila se hned ve třech projektech. V komedii režiséra Miroslava Cikána Provdám svou ženu si zahrála garderobiérku Bertu, Fáberovu dceru Anču v romanci Nebe a dudy ztvárnila opětovně pod režijní taktovkou Vladimíra Slavínského a hned s ním ještě pokračovala ve spolupráci při natáčení dramatu Advokát chudých. V tomto snímku natočeném na základě romaneta Jakuba Arbese Advokát chuďasů dala podobu studentce Jiřině.
Jana Romanová v komedii Nebe a dudy
Rok 1942 se pro ni stal osudovým. V komedii Muži nestárnou se před kamerou setkala s Janem Pivcem. Jemu připadla úloha hlavního hrdiny, učitele hudby Stáni Jarského, který se postupně zamilovává do tří generací žen z jedné rodiny, na ni vybyla představitelka prostřední z nich, Jiřina Horníková. Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry dramatika Jana Patrného, kterou později pro potřeby svého divadla upravil Oldřich Nový. Představení mělo v Novém divadle úspěch a Slavínský se hru rozhodl převést na filmové plátno. Role měli získat Oldřich Nový a Zita Kabátová, kteří je ztvárňovali i na divadle. Kabátová z Nového souboru ale odešla a herec se cítil natolik dotčen, že s ní již před kameru nechtěl vstoupit. Roli pak získal již zmíněný Jan Pivec. Do prostřední z filmových lásek se zamiloval až po uši i v reálném životě a za rok si ji odvedl k oltáři.
S komunisty žít nechtěla
Jana v té době měla kratší filmovou pauzu a začala spolupracovat s rozhlasem. Další role na ni čekala až v roce 1944. Po manželově boku se objevila coby mladá hodinářka Míla Mráčková v komedii Miroslava Cikána U pěti veverek. Znovu se pak objevila na stříbrném plátně až v rámci zestátněné kinematografie. V roce 1946 se představila v roli Milky v dramatu Karla Steklého Průlom. Následně se její kariéra začala slibně rozjíždět. V roce 1947 si zahrála v pěti filmech najednou. Poprvé se setkala se začínajícím režisérem Jiřím Krejčíkem, který jí svěřil roli Lakmusovic Klárky v povídkovém filmu natočeném na motivy Jana Nerudy Týden v tichém domě. Objevila se také v historické komedii Alena a naposledy v tomto roce stanula před kamerou jako paní Růžena Marešová v psychologickém dramatu Václava Kršky Až se vrátíš …, což byl i poslední film, v němž se mladá nadějná herečka objevila.
Jan Pivec
Po únorovém převratu odešla do Anglie. O tom, jak skončilo její manželství s Janem Pivcem, se toho moc neví. Některé zdroje uvádějí, že se s ním před emigrací rozvedla a znovu se provdala až v nové vlasti, jiné pro změnu tvrdí, že se stačila rozvést a znovu provdat ještě před odchodem a do Anglie šla za manželem oficiálně.
Stála modelem Mandlové
Její další osudy jsou téměř neznámé. Adina Mandlová na ni vzpomínala v autobiografii Dneska už se tomu směju, kde uvedla historku z padesátých let. Snažila se tehdy proniknout do tajů sochařského umění a sháněla modelku. „Zavolala jsem Janu Romanovou a poprosila ji, jestli by mi nestála nahá pro sochu, která má prokázat mou zdatnost a talent, a Jana, která nikdy nezkazila žádnou legraci, okamžitě souhlasila,“ uvedla slavná herečka. Jana Romanová z výsledku prý byla nadšená.
Ještě jednou o sobě dala vědět v době politického uvolňování v šedesátých letech. Navštívila tehdy rodnou Prahu a v libeňském Divadla S. K. Neumanna se setkala i s bývalým manželem Janem Pivcem. Pak se již za krásnou herečkou definitivně zavřela voda. Ví se o ní pouze to, že zemřela dne 9. května 2007 v Londýně v požehnaném věku osmdesáti šesti let. Svého někdejšího manžela tak přežila téměř na den o dvacet sedm let.
Navzdory svému nejslavnějšímu filmu to byla nakonec ona, kdo v českém filmu nikdy nezestárl. Navždy zůstane v paměti diváků jako představitelka křehkých lyrických dívek.
Zdroje:
