Článek
Josefa Pehra nejvíce proslavila postava údržbáře Václava Maška v komedii Dovolená s Andělem. Zahrál si v ní po boku Jaroslava Marvana. Nezapomenutelnou roli měl rovněž v pohádce Byl jednou jeden král, kde hrál dudáka, který se zamiloval do princezny Zpěvanky v podání Stelly Májové.
Válka z něj udělala loutkáře
Rodištěm známého herce byla Praha. Na svět tu přišel 14. srpna 1919. Již od dětství projevoval výrazný komediální talent, dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře se tak pro něj stalo tou správnou volbou. Herectví zde studoval v letech 1938 až 1942 u profesora Aleše Podhorského. Spolu s ním tehdy školu navštěvovaly takové budoucí hvězdy, jako byli Felix le Breux, Dana Medřická či Alexandra Myšková.
Právě s těmito spolužáky byl Josef Pehr již v roce 1940 přizván režisérem Jindřichem Honzlem, aby se spolupodílel na tvorbě Divadélka pro 99, které působilo v podzemním sálku Topičova salónu na Národní třídě. Vznik divadelní scény inicioval Václav Poláček, ředitel propagačního oddělení a knihkupectví František Topič a František Borový, který chtěl kolem nakladatelství soustředit kulturní aktivity. Název divadla uváděl počet diváků, pro něž bylo určeno. Toto číslo totiž zaručovalo, že scéna nepotřebovala divadelní koncesi, kterou nebylo v té době snadné získat, a využívala licenci pro pořádání hudebních koncertů, recitačních vystoupení a literárně hudebních večerů. Každé představení se z těchto důvodů uvádělo populárně naučnou přednáškou. Honzl, který měl jako režisér antifašistických revuí Osvobozeného divadla uzavřen přístup na oficiální scény, se soustředil na divadlo poezie a různé dramatické montáže vycházející z prózy, poezie, korespondence či odborných studií. Mladičkého Josefa Pehra tato poetika velmi ovlivnila a sám později pod jejím vlivem v sále Vančurova domu v Klimentské ulici uvedl maňásková představení Principálská pohádka a posléze i satirickou revue Napínáček.
Divadlo pro 99 působilo nakonec pouhý jeden jediný rok. Firma Františka Borového Honzlovi vypověděla smlouvu. V pozadí stál nátlak německých okupačních orgánů. Josef Pehr, stále ještě konzervatorista, začal poté spolupracovat s Nezávislým divadlem, založeným v roce 1941 na místě bývalého varieté Alhambra v hotelu Amabassador na Václavském náměstí. Když posléze v roce 1943 studia zdárně zakončil, nastoupil do stálého angažmá v Divadle na Vinohradech. Za války však, jak známo, múzy mlčí. Pehr byl na Vinohradech pouhý rok a nacisté divadla zavřeli. Podnikavý mladík si ale poradil. Se svojí tehdejší partnerkou, herečkou Lubou Skořepovou, s níž se seznámil na konzervatoři, a hercem a výtvarníkem Milošem Nesvadbou si založili maňáskovou scénu, s níž jezdili po českém venkově. Nastudovali komedie vycházející z her lidových loutkářů, například Don Šajna, a u dětského publika měli velký úspěch.
Josef Pehr měl mnoho talentů
Po válce se všichni tři nechali zvábit do Studia Národního divadla, které založil jejich starý známý Jindřich Honzl, a od roku 1948 se stali regulérními členy činohry Národního divadla. První scéně pak již Josef Pehr zůstal věrný až do odchodu na odpočinek v roce 1985. Zprvu tu hrál lyrické milovníky, později se uplatnil v komických menších úlohách. Zároveň se věnoval i režii.
Na loutky však nezanevřel, ba naopak – staly se hlavní náplní jeho profesního života. Svými sólovými výstupy, založenými na partnerství živého herce a maňáska, si vydobyl obrovské renomé doma i v zahraničí. Jako činoherec nebyl zatížen loutkářskými konvencemi, nezakrýval, že loutky vodí člověk, společně s nimi se postavil ne jeviště. To bylo až do šedesátých let minulého století něco nevídaného. „Tehdy mě napadlo sehrát celou komedii hadrákama a na štaflích, neschovávat se za paravány, být prostě komedianty, kteří se rozhodli hrát s pimprlaty. Improvizovali jsme totálně, ale přesto si myslím, že náš styl byl čistý. Čistý proto, že jsme nic nepředstírali, že jsme byli sami sebou, komedianty, kteří si s chutí zahrají hadrnické komedie,“ vzpomínal po letech.
Loutky si sám šil a ovládal i břichomluvu. Vystupoval s maňásky Pepíčkem, Kuťáskem, Kutilkou, psíkem Mopslíkem a dalšími na zájezdech, estrádách, v televizi i krátkém filmu. Na režii těchto krátkých filmů se mimo jiné podílel i Jiří Trnka. Od konce šesté dekády Pehr již loutky čím dál více preferoval před činohrou a stal se i autorem několika populárních loutkových her. Pro své maňásky upravil například Werichovu pohádku Královna Koloběžka První. Loutkářské umění předával dál. Jako pedagog působil na katedře loutkářství pražské DAMU, od roku 1953 jako externí pedagog, od roku 1965 jako docent a od roku 1978 již jako profesor.
Nejvíc jej proslavily filmy ze čtyřicátých a padesátých let
Josef Pehr již od okupace vystupoval i v rozhlase. S filmem spolupracoval dvacet let, ovšem s velkými přestávkami. Debut na stříbrném plátně si odbyl v roce 1944. V kriminální komedii Paklíč si zahrál taxikáře. Krátce po válce ztvárnil tovaryše v historickém dramatu Rozina Sebranec. Převtělil se rovněž v čerta v historické komedii Alena. Nejvíce se ale do divácké paměti zapsal rolemi v trojici velmi populárních filmů. Tou první byla úloha loutkoherce Josefa Novotného v komedii Nevíte o bytě? z roku 1947. Pak již následoval údržbář Václav Mašek v komedii Dovolené s Andělem. Do třetice všeho dobrého se převtělil v usměvavého dudáka v pohádce Byl jednou jeden král. Později již mnoho nabídek od filmařů nedostal, více příležitostí mu poskytovala televize. Objevil se kupříkladu v pohádkách Jak se ševcem čerti šili či O líném Honzovi.
Josef Pehr za svoji práci získal řadu čestných titulů a vyznamenání. V osobním životě se mu tak dobře bohužel nevedlo. Jeho první manželkou se stala již zmiňovaná Luba Skořepová. Osud si s nimi nepěkně zahrál. Luba při jedné cestě na vystoupení měla ošklivou autonehodu, utrpěla četná zranění a následkem toho přišla o možnost mít děti. Pehr však po potomkovi velice toužil a manželství se proto nakonec rozpadlo. Podruhé se herec oženil s o devět let mladší herečkou, loutkoherečkou a výtvarnicí Jiřinou Genzerovou a konečně se stal tátou. Narodila se mu dcera, pozdější herečka Jana Pehrová – Krausová. Jeho zetěm tak byl Jan Kraus a vnukem hudebník David Kraus.
Život ukončil sám
I Pehrovo druhé manželství záhy skončilo rozvodem. Rozpadlo se, když byly Janě pouhé čtyři roky. S otcem se poté vídala málo. Nějakou dobu zůstala sama s matkou a s její výchovou pomáhala babička. Netrvalo však dlouho a Jiřina se znovu vdala, jejím vyvoleným se nestal nikdo jiný než slavný bavič a moderátor zábavního televizního pořadu Televarieté Vladimír Dvořák. Jana si s ním vytvořila krásný vztah a považovala jej za svého druhého otce.
Ten skutečný, Josef Pehr, dopadl nakonec velmi špatně. Pouhé tři dny po svých šedesátých sedmých narozeninách se oběsil se na klice od dveří. Místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově u kostela v pražských Modřanech.
Zdroje:
