Článek
Karla Oličová, původním jménem Karolína, se narodila dne 22. října 1915 v Praze do velmi vážené rodiny. Dědeček Václav Olič byl pražským policejním ředitelem a dvorním radou. Dívenka na svět nepřišla v právě šťastné době. Zuřila první světová válka a ta z ní učinila pohrobka. Tatínek Karel, důstojník rakouské armády, padl na frontě. V říjnu navíc policie zatkla jejího dědečka, který byl zapojen do odbojové činnosti. Orgán českého národního odboje nazývaný Maffie své první konspirační schůzky konal právě v jeho bytě. Navíc byl obviněn, že přechovává Masarykovy spisy. Václav Olič byl převezen do Vídně, za dva měsíce byl naštěstí propuštěn, dále vyšetřován na svobodě a nakonec amnestován.
O sirotka se starala tetička a poskytla mu skvělé vzdělání
To ale nebyl konec smůly. Karle velmi brzy zemřela i matka. Za poručnici jí byla určena sestra jejího otce Anna, provdaná Kadeřábková, které říkali Aťa. Louis Kadeřábek, její manžel, byl zpěvák a profesor na konzervatoři. Nejlepší kamarádkou Anny byla Anna Vlčková, budoucí Hana Benešová. Tu totiž jako dítě adoptovala její svobodná a bezdětná teta Eva Šulcová, která v Praze řadu let pracovala jako hospodyně a zdědila po své zaměstnavatelce velmi slušné jmění. Mimoto jí zůstal i byt v domě na Královských Vinohradech, který vlastnili a zároveň i obývali Oličovi. Dvě stejně staré Anny – Vlčková a Oličová – se spřátelily a jako nerozlučné kamarádky odjely na studijní pobyt do Paříže, aby si vylepšily francouzštinu a zapsaly se jako mimořádné studentky na Sorbonnu. Vlčková se právě tady seznámila se svým budoucím manželem Edvardem Benešem. Budoucí první dáma se tak o malou svěřenkyni své přítelkyně velmi často starala a později nad ní držela ochrannou ruku.
Karla Oličová
Karla byla odmalička velice nadaná a dostalo se jí toho nejlepšího vzdělání. Po pěti letech obecné školy začala studovat na francouzském gymnáziu. Patrně pod vlivem strýčka Louise přestoupila po ukončení sexty na konzervatoř na obor operní zpěv.
Kráska neunikla filmařům
Vyrostla z ní mimořádná krasavice. Měla nádherné husté černé vlasy, velké výrazné tmavé oči a drobnou štíhlou postavu. Působila tajemně a tak trochu exoticky. Doba jejího mládí se kryla s nebývalým rozmachem československé kinematografie. Karlu filmový svět lákal a přitahovaly ji i moderní ateliéry bratří Havlových na Barrandově. A právě v legendární vyhlídkové restauraci na Barrandovských terasách, kde hrál o nedělích populární orchestr R. A. Dvorského a celá Praha sem chodila tančit, zaujala mladá kráska jednoho dne roku 1935 kohosi z filmařů. Obdržela pozvání do ateliérů na hlasovou zkoušku a test fotogeničnosti. Uspěla a získala drobnou vedlejší úlohu komorné v melodramatu režiséra Miroslava Josefa Krňanského Bezdětná. Ve filmu natočeném podle oblíbené povídky Ignáta Hermanna dokázala Karla vyniknout i vedle neméně krásné představitelky, rovněž debutantky, Nataši Gollové. Vzápětí tak dostala další nabídku. A tentokráte již šlo o výraznější roli. Zahrála si sicilskou šlechtičnu Giullianu Benzonni v životopisném filmu Jana Svitáka o Milanu Rastislavu Štefánikovi. Vztah této italské aristokratky a francouzského generála a pozdějšího československého ministra války ukončila tragická smrt při přistávacím manévru ve Vajnorech dne 4. května 1919. O patnáct let mladší šlechtična zůstala svému snoubenci až do konce života věrná a nikdy se neprovdala. Karla Oličová se pro roli Italky typově hodila. Jejím hereckým partnerem, představitelem hlavní role, byl chorvatský herec a režisér působící řadu let v Československu Zvonimir Rogoz.
Zvonimir Rogoz
V biografech se Karlin debut odehrál obráceně. Publikum ji poprvé spatřilo jako italskou markýzu v říjnu 1935 a teprve o necelý měsíc později měl premiéru její první film.
Z filmu do filmu
Nová zajímavá tvář ihned zaujala další filmaře, kteří v té době doslova chrlili jeden film za druhým. V následujícím roce po ní sáhli hned třikrát. Martin Fryč jí svěřil roličku sestry v nemocnici v melodramatu Ulička v ráji s Hugo Haasem v titulní úloze. Svatopluk Innemann ji obsadil do role záhadné Věry, dcery generálního ředitele Královce, v komedii Tvoje srdce inkognito. Tvořila zde ústřední milenecký pár s Raoulem Schránilem. Ve filmu si také poprvé zazpívala. Třetí příležitost dostala v reklamě na Schichtovo mýdlo s jelenem, která nesla název Čím je to? Karla Oličová představovala návštěvnici módního závodu.
Nejlepším rokem v její kariéře se stal rok 1937. Objevila se hned ve čtyřech divácky velmi úspěšných snímcích. Opětovně ji oslovil režisér Innemann. V komedii s operetními prvky Švanda dudák, natočené k devadesátému výročí prvního uvedení divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák, sehrála úchvatnou tureckou princeznu Zuliku. Nejkrásnější roli jí svěřila historicky druhá česká režisérka Zdena Holubová, působící pod uměleckým pseudonymem Zet Molas. Postavu romanticky opěvované, ve skutečnosti ale zneužívané a ponižované snoubenky a matky syna Ludvíka Lori Šonkové, v životopisném dramatu Karel Hynek Mácha. Hereckým partnerem jí byl Ladislav Boháč. Stejně tak tomu bylo i v dalším snímku z tohoto roku, a sice ve Vávrově zpracování Jiráskova románu Filosofská historie. Ladislav Boháč v tomto filmu představuje jednoho z hlavních hrdinů, studenta filozofického lycea v Litomyšli, Vavřenu, zamilovaného do schovanky aktuára Roubínka Lenky, právě v podání Karly Oličové.
Role v nejlepším filmu byla protekční
A s Ladislavem Boháčem jí spojila i její nejhodnotnější role Anety, dcery fanatického maršála v podání Zdeňka Štěpánka, který připravuje zničující válku proti malé sousední zemi v dramatu Bílá nemoc. Boháčovi zde připadla role maršálova pobočníka. Hlavní postavu doktora Galéna pak hrál sám režisér snímku Hugo Haas. Ten nebyl s volbou herecké představitelky Anety ani s jejím výkonem spokojený. Karla Oličová byla obsazena na základě intervence prezidenta Beneše, v jejímž pozadí stála samozřejmě především Hana Benešová. Haas musel zásah přetrpět, neboť díky tomu získal požadované finance, bez nichž by snímek nevznikl.
Ladislav Boháč
Film byl na Barrandově natočen za čtrnáct dní a měl premiéru den před Štědrým dnem 1937. Publikem byl nadšeně přijat jako protinacistický manifest. Německé velvyslanectví v Praze okamžitě po premiéře protestovalo a žádalo zákaz promítání. K tomu nakonec skutečně došlo po vzniku druhé republiky. Nejprve v listopadu 1938 na Slovensku, brzy na to i v Čechách. Stejný postih dopadl i na film Filosofská historie, který měl silně vlastenecký podtext. Herci, kteří hráli v obou snímcích, začali mít s nacisty ihned po okupaci problémy.
Poslední filmová role a záhadné zmizení
Úplně naposledy se Karla Oličová objevila ve filmové adaptaci úspěšné a velmi často uváděné divadelní hry Třetí zvonění pod režijní taktovkou Jana Svitáka. Zápletka tohoto díla je vystavěna na propletenci lží, intrik a nedorozumění, komplikujících svatbu dcery purkmistra Sadílka Růženy. Karla hrála právě Růženu Sadílkovou a jejího snoubence představoval všemi zbožňovaný představitel milovníků Oldřich Nový.
Po úspěchu Svitákovy komedie filmové publikum s nedočkavostí očekávalo svoji novou krásnou hvězdu, ale marně. Po Karle Oličové jakoby se slehla zem. Samozřejmě začaly vznikat různé fámy. V roce 1940 dokonce vyšla v novinách krátká neověřená zpráva, že herečka v pouhých pětadvaceti letech zemřela. Veřejnost si tuto informaci začala spojovat s problémy, které z německé strany doprovázely oba výše zmíněné filmy. Šuškalo se proto, že Karlu mají na svědomí nacisté. Celá dlouhá léta pouze rodina a nejbližší známí věděli, jaká je pravda. V roce 1938 propuklo u křehké herečky těžké astma, které jí znemožnilo pracovat. Stáhla se proto do ústraní, dlouhá léta žila osaměle a sílu čerpala z náboženské víry. Možná sama ani nevěděla, že ji všichni mají za mrtvou. Zemřela v nedožitých šedesáti letech dne 25. srpna 1975, čtvrt roku po tragické smrti své milované neteře Magdaleny, dcery své sestřenice Anny Kadeřábkové Rottové, s nimiž po smrti své tety Anny nadále bydlela. Svůj věčný sen sní na Olšanských hřbitovech. Žádné její fotografie z pozdějších let nebyly nikdy zveřejněny, možná ani neexistují, pro své fanoušky tak Karla Oličová zůstává navždy mladou a krásnou dívkou z filmového plátna.
Zdroje:
