Článek
Mají různé barvy, některé se lesknou, jiné se zdají být téměř semišové. Na první pohled se nezdá, že by byly něčím zvláštní, při bližším prozkoumání se ale ukáže, že jsou vyrobeny z kůže člověka. Praxe vazby knih do lidské kůže se nazývá antropodermická bibliopegie a své největší obliby dosáhla v sedmnáctém a osmnáctém století v západní části Evropy a na britských ostrovech. Do lidské kůže se vázaly různé druhy knih, nejčastěji však šlo o tematické knihy, tedy publikace o lidské anatomii, zločinech, smrti. Kůže se zpracovávala naprosto totožným způsobem jako kůže zvířecí.
Tváře zločinců i prsní bradavky
První zmínka o takto vázané knize se nachází v cestopisech Zachariáše Conrada von Uffenbacha, který v roce 1710 navštívil Brémy a o jednom ze spisů ve zdejších sbírkách napsal: „Zdálo se, že na něm není nic pozoruhodného, a člověk nemohl pochopit, proč je tady, dokud si na začátku nepřečetl, že je vázán v lidské kůži. Tato neobvyklá vazba, jakou jsem nikdy předtím neviděl, se zdála být obzvláště vhodná pro tuto knihu, věnovanou spíše meditaci o smrti. Člověk by ji považoval za vepřovou kůži.“
Kniha vázaná v lidské kůži
Kniha, kterou tehdy Zachariáš držel v ruce, nebyla v té době žádnou výjimkou. Příkladů je dnes již známa celá řada. Jedním z nejproslulejších z nich je kniha A True and Perfect Relation, jejíž výtisk z roku 1606 je svázán do kůže z obličeje kněze jménem Henry Garnet. Tento duchovní byl popraven za to, že patřil do skupinky lidí, která se pokusila vyhodit do povětří Westminsterský palác v takzvaném Spiknutí střelného prachu. Garnet skončil na oprátce a po provedení exekuce bylo jeho tělo staženo z kůže a rozčtvrceno. Kůže z jeho obličeje byla následně použita na vazbu díla pojednávajícího o tomto soudním procesu. Odsouzencova tvář je dodnes na knize dobře rozpoznatelná.
Další knihou z lidské kůže je kupříkladu Idolatrie Huguenotre, což se do češtiny překládá jako Hugenotské modloslužebnictví. Zarytý katolík a spisovatel Louis Richeome v ní popisuje reálné i smyšlené hříchy francouzských hugenotů, aby zvýšil dopad svého díla, nechal ji vyvázat v kůži protestanta. Patrně tím naznačoval, jak skončí nepřátelé katolictví, kteří z pohledu jemu podobných vlastně nejsou ani lidé. Morbidní knihu dnes vlastní muzeum v Memphisu.
Vazby některých knih z Francie osmnáctého a devatenáctého století byly vytvořeny takovým způsobem, aby se na obálce objevila prsní bradavka. Obal vytvořený z ženské kůže se objevil na vydání novel Justina a Julietta slavného zvrhlíka markýze de Sade nebo na díle spisovatele Claudie-Francoise Xavera Merciera Chvála ženských prsou.
Dary zločinců i obdivovatelek
Kůže pro tyto účely nebýval nedostatek. Našla se dokonce celá řada ochotných dárců. Nejčastěji se jednalo o kůži zločinců odsouzených na smrt, kteří si přáli, aby jejich tělo po smrti mělo nějaký užitek. Takovým příkladem může být James Allen, alias George Walton. Muž, původem z Jamajky, se v devatenáctém století živil ve Spojených státech jako zloděj. Jednoho dne mu přepadení nevyšlo, oběť se ubránila a navíc jej postřelila. Allen skončil ve vězení a těsně před smrtí vyslovil poslední přání, aby byla jeho kůže použita na výrobu knihy o jeho zločinech a věnována poslední oběti.
Jindy se takového zlosyna nikdo ani neptal, zda jeho kůže může být tímto způsobem použita. Tak kupříkladu chirurg George Creed vyčinil kůži popraveného Williama Cordera, který v roce 1827 zavraždil svoji milenku Marii Marten ve vsi Poslteadu v anglickém hrabství Suffolk.
Štítek označující knihu vevázanou do lidské kůže
Lidská kůže použitá na knižní vazbu ale nepatří jen do hluboké minulosti. Kupříkladu francouzský spisovatel a astronom Camille Flammarion, který napsal na přelomu devatenáctého a dvacátého století řadu vědeckých děl a vědecko-fantastických románů a fascinoval jej posmrtný život, obdržel od jedné ze svých fanynek neobvyklý dar. Po své smrti mu odkázala pruh vlastní kůže, aby jej použil na vazbu svého nového díla. Flammarion tento materiál skutečně použil v roce 1925 na unikátní vydání knihy Les terres du ciel. Žena z aristokratických kruhů, předčasně zemřelá na tuberkulózu, se tak stala věčnou součástí jeho práce.
Morbidní vazby byly dílem lékařů
Výzkumu antropodermické bibliopegie zasvětila svůj život knihovnice Kalifornské univerzity v Los Angeles Megan Rosenbloom. Na první takovou knihu narazila ve filadelfském muzeu lékařství a rozhodla se začít pátrat po tom, nakolik byl tento temný fenomén rozšířený. Založila Anthropodermic Book Project a začala objíždět knihovny po Spojených státech a po Evropě. Jak výzkum pokračoval, začaly se před ní odkrývat temné komnaty medicíny. „Pokaždé, když jsem se snažila o výzkum nějaké knihy, jsem téměř vždy narazila na to, že byl do příběhu zasazený nějaký lékař,“ vyjádřila se k této problematice s tím, že: „Kůže mrtvého člověka byla vedlejším produktem pitevního procesu, jako kus zvířecí kůže po porážce uschovaný výlučně pro to, aby učinil lékařovy knihy hodnotnějšími.“
Hrůzostrašné knihy skutečně pocházejí především ze soukromých sbírek lékařů. Kupříkladu z knihovny Josepha Leidyho, který se zmocnil kůže padlého vojáka občanské války, aby si do ní nechal vevázat své dílo o základech lidské anatomie. Další kniha pochází z archivu štrasburského doktora Ludovica Boulanda, který lidskou kůži použil na spis o ženských reproduktivních funkcích. Do knihy vepsal vlastním písmem, že si zaslouží být svázána patřičně, s ohledem na své téma.
Kniha Ludovica Boulanda vázaná v lidské kůži
Lékař John Stockton Hough odhalil první známý případ trichinózy, onemocnění svalů, ve Filadelfii. Její obětí se stala Mary Lynch, jejíž mrtvé tělo skončilo na počátku roku 1869 na jeho pitevním stole. Odřízl tehdy z mrtvoly pruh kůže a naložil ji v nádobě. Po letech tento artefakt vzal a nechal do něj svázat tři své nejceněnější knihy pojednávající o zdraví žen.
Všichni výše zmínění pánové nebyli žádnými šílenými vědátory, ale uctívanými osobnostmi a předními odborníky. Hlavní motiv, proč se k děsivé praktice uchýlili, byl podle Megan Rosenbloom finanční. „Použití tak raritní vazby zvyšovalo v očích jistých sběratelů peněžní hodnotu knihy,“ myslí si. Knihy vevázané v lidské kůži skutečně byly poměrně cenným sběratelským artiklem. Platilo se za ně více než za jiné. Dnes začínají být považovány za problematické. V roce 2024 tak Harvardská univerzita z etických důvodů odstranila z Des destinées de l'âme lidskou kůži, ukradenou po smrti neidentifikované pacientky v nemocnici.
„Nemůžeme se vrátit v čase a zabránit tomu, aby antropodermické knihy vznikly. Protože však už existují, mohou nám dát důležité ponaučení. Pokud dokážeme s jejich temnou minulostí zúčtovat, sdělí nám mnohé o kultuře, v níž vznikly,“ říká pak k této problematice Megan Rosenbloom.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Anthropodermic_bibliopegy
