Článek
Kolegové v divadle jí říkali Janinka, a to podle dobrotivé postavy z Karafiátových Broučků. Přezdívalo se jí ale také Herečka s nejsmutnějšíma očima. Oči měla opravdu krásné a tajemné a byl v nich skutečně ukryt velký smutek. Mohla za to událost, která se stala na prahu jejího života. Jana Březinová se narodila na počátku Protektorátu, a sice 18. března 1940, do rodiny krejčího. Když jí bylo pouhých patnáct měsíců, nacisté zatkli oba její rodiče, neboť doma ukrývali hledanou osobu. Otec Jaroslav se dočkal konce války, maminka Margareta nikoliv. Byla totiž Židovka. Její osud byl proto po zatčení zpečetěn. Skončila nejdříve v pankrácké věznici, odkud ji přesunuli do koncentračního tábora Ravensbrück. Odtud putovala na to nejhorší místo, kam se za války dostat mohla – do Osvětimi. V tomto pekle na zemi veškeré záznamy o ní končí.
Matka ji chránila ze záhrobí
Jana dlouho doufala, že se jednou objeví u dveří. U nich se ale nakonec objevila úplně cizí žena, která Janě předala látkovou žirafu a výšivku, kterou pro ni matka stačila před smrtí vyrobit. Tím všechny naděje jednou pro vždy skončily. Krásná Jana se ze ztráty matky nikdy nevzpamatovala, celoživotně trpěla depresemi a úzkostmi. Na druhou stranu byla ale přesvědčena, že mrtvá maminka je jejím strážným andělem. Třikrát totiž unikla smrti jen o vlásek. Za války u nich v domě vybuchla bomba a Jana jako zázrakem vyvázla bez zranění. Jindy těsně vedle ní dopadl na chodník těžký skleněný popelník, který někdo vyhodil z okna. Do třetice všeho opět v její bezprostřední blízkosti spadla stoletá lípa. To, že se jí nikdy nic nestalo, přisuzovala právě své matce.
Jana Březinová hrála na prknech Národního divadla
Otec se po čase znovu oženil. Vzal si vdovu, která ve válce přišla o celou rodinu. Náhradní maminka byla ženou v domácnosti, kterou vedla železnou rukou. Janu to od mládí táhlo k divadlu, macecha jí ale nejistou práci umělce nechtěla v žádném případě dovolit. Poslala ji raději do učení, aby se z ní stala aranžérka. Jana si ale nakonec prosadila svou a jelikož byla mimořádně talentovaná, na DAMU se dostala i bez maturity.
V divadle hvězda, ve filmu představitelka vedlejších rolí
Během studií se seznámila se svým manželem Zdeňkem Duškem a narodila se jí jediná dcera Vendulka. Hereckou kariéru zahájila v Příbrami. Již v sedmdesátých letech však získala angažmá v Národním divadle. V té době za sebou již měla filmový i televizní debut. Před kameru se poprvé postavila v roce 1966 v roli mladé ženy dirigenta Arnošta Moravce v Podskalského komedii Ženu ani květinou neuhodíš. O dva roky později byla milenkou v Ohlédnutí Antonína Máši. Na televizní obrazovce se poprvé objevila v roce 1969.
Ačkoliv byla skvělou divadelní herečkou, která zazářila v mnoha hlavních rolích, film a televize jejích kvalit plně nevyužily. Dostávala především menší role, ve kterých nemohl její talent plně vyniknout. Objevila se například v koprodukční pohádce Nevěsta s nejkrásnějšíma očima coby Zuzka, zahrála si bývalou spolužačku Janu Pecháčkovou v oblíbené komedii Vrchní, prchni! či úřednici v Kalamitě. K výraznějším rolím patřila mimo jiné Dorota v Putování Jana Amose.
Byla Boženou Němcovou i bláznivou Matyldou
Televize využívala herečku především v inscenacích a pohádkách. Diváci ji mohli spatřit ve snímcích O zakletém hadovi, Čertův švagr nebo Cyprián a bezhlavý prapradědeček. Hlavní roli měla v televizní inscenaci Vlčí halíř, kde si zahrála Boženu Němcovou. Nepřehlédnutelnou úlohu měla ovšem i v seriálu Tisícročná včela, kde pod režijní taktovkou Juraje Jakubiska ztvárnila bláznivou Matyldu.
Slavný Juraj Jakubisko si jejích kvalit všiml opakovaně
Spolupracovala též s dabingem, gramofonovým průmyslem a věnovala se umělecké recitaci. Učila také na DAMU, na katedře alternativního herectví.
Vinklářovi zlomila srdce
Na prvním místě pro ni ale vždy bylo divadlo. Na naší první scéně setrvala od 1. dubna 1972 až do 31. července 1998. V divadelním zákulisí se odehrál i její milostný románek s hereckým kolegou Josefem Vinklářem, který se zanedlouho stal veřejným tajemstvím. Vinklář se kvůli krásným očím tajemné herečky rozvedl se svojí druhou manželkou Ivankou Devátou. Jana Březinová mu ale nakonec zlomila srdce. Nechtěla opustit rodinu, a navíc se obávala, že Vinklář, proslulý proutník, by ji časem stejně zanechal. Vrátila se tak ke svému věrnému a milujícímu manželovi Zdeňkovi.
Jana Byla známá také svými politickými postoji. Nikdy nevstoupila do KSČ, byť to pro ni znamenalo řadu profesních omezení. Podepsala dokonce i petici Několik vět. Statečně bojovala i s nemocí, po deseti letech ale zápas se zákeřnou rakovinou prohrála. Zemřela dne 29. května 2000 ve věku pouhých šedesáti let. Je pohřbena na Novém židovském hřbitově na Olšanech v Praze.
Zdroje:
