Článek
Češi měli Radoslava Brzobohatého, Slováci Ela Romančíka. Charismatický, mužný představitel charakterních hrdinů, jeden ze zlaté generace herců, kterou diváci zbožňovali, se narodil dne 17. prosince 1922 v Ružomberoku. Jeho otec pocházel z Moravy, matka ze Slovenska. Dětství prožíval budoucí herec nejprve ve Važci. Bohužel dne 17. července roku 1931 tato vesnice lehla popelem. Během šesti hodin zůstalo bez přístřeší na dva tisíce lidí, včetně rodiny Romančíkových, která zachránila pouze peřinu. Z Važce se po této události přestěhovala do Podturně, vesnice na okrese Liptovský Mikuláš.
Elo, co krásně recitoval a bojoval s partyzány
Elo získal k divadlu vztah již jako dítě díky svému otci, který se v mládí věnoval ochotnickému divadlu. Záhy se ukázalo, že má talent. Učitelé jej u něj rozpoznali již během základní školní docházky. Tehdy také získal svoji přezdívku Elo. Dala mu ji učitelka, když jej přihlašovala do recitační soutěže. Křtěný byl totiž jako Emanuel.
V době studií na gymnáziu již vystupoval na literárních večírcích a dočkal se i první herecké příležitosti. Navzdory tomu po maturitě pracoval nejprve jako dělník u stavební společnosti a posléze i jako úředník. V době Slovenského národního povstání bojoval s partyzány, které později tak často hrál. Herectví jej ale nepřestalo lákat a za svým snem si šel. Po roce 1945 vybrala výběrová komise Slovenského národního divadla v Martině z celkového počtu šestnácti uchazečů dva, jedním byl i mladý Elo Romančík. Stal se tou chvílí profesionálním hercem a v Martině setrval až do roku 1956. Poté vedly jeho kroky již do Činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde setrval až do odchodu na odpočinek v roce 2002. Patřil zde mezi dominantní herecké osobnosti a ztvárnil na zdejších prknech množství zajímavých postav.
Herecký koncert se Šmeralem
Netrvalo dlouho a urostlého, pohledného herce objevil film. Na plátnech kin debutoval v roce 1951 postavou Jakuba v dobově poplatném dramatu Boj sa skončí zajtra. Výraznou rolí byl hrdinný velitel partyzánů Pavol Garaj, jehož Elo Romančík ztvárnil ve válečném dramatu z roku 1959 Kapitán Dabač. Nejslavnější role na něj ale čekala v českém filmu. Otakar Vávra si jej v roce 1969 vybral do hlavní role děkana Kryštofa Aloise Lautnera, jedné z obětí honu na čarodějnice, ve svém nepřekonatelném filmu Kladivo na čarodějnice. Protipólem vzdělanému Romančíkovu duchovnímu byl nevzdělaný, cynický a ziskuchtivý inkvizitor Jindřich František Boblig v podání Vladimíra Šmerala.
Z pozdějších rolí lze připomenout Romančíkovu účast na filmu Pomocník z roku 1982. Elovou doménou byla ale především televize. Byl to právě on, kdo společně s herečkou Máriou Kráľovičovou byl prvním hercem v první slovenské televizní inscenaci Dovidenia Lucienne!, která byla odvysílána naživo dne 15. května 1957 z bratislavského studia Československé televize. Od tohoto momentu se Elo Romančík postavil před televizní kameru bezpočtukrát. Diváci jej mohli spatřit v dvojdílném psychologickém dramatu Portrét Doriana Graya nebo po boku Ctibora Filčíka, Mikuláše Huby, Ivana Mistríka či Františka Dibarbory v dramatu Dvanásť nahnevaných mužov. Často hrál i v seriálech. Kapitánem Beňačkou byl v 30 případech majora Zemana, komunistou Šmidkem v Povstalecké histórii. Působil ale také v rozhlase a byl znám svojí zálibou v malování. Karikaturním způsobem prý zachytil všechny své herecké kolegy. Krátce se angažoval i politicky. Ve volbách roku 1954 byl zvolen jako bazpartijní poslanec do Národního shromáždění za volební obvod Martin-venkov. V parlamentu setrval do roku 1957, kdy na svoji funkci rezignoval.V důchodu se začal věnovat i fotografování a práci na zahradě.
Tři manželky seriózního pána
V profesním životě se mu více než dařilo, v tom osobním to už tak skvělé nebylo. Ženatý byl rovnou třikrát. „Byl to velmi dobrý člověk, ale na rozdíl ode mne neměl štěstí na ženy. Vybíral si samé divošky. To, že byl třikrát ženatý, nic neznamenalo, nebyl záletník, ale velmi seriózní pán,“ řekl o něm jeho někdejší zeť Dušan Kaprálik.
Poprvé se Elo Romančík oženil ještě v Martině. V souboru se seznámil s krásnou herečkou Helenou Krčovou, zvanou Elenka. Měli spolu dvě děti, syna Ivana, pozdějšího herce, a dceru Helenu. Elenka byla dcerou hospodského a byla trochu nevyzpytatelná. Po těžkém úraze nemohla hrát a pila. S Elem se postupně odcizili a on se nakonec zamiloval do další herečky. S Jožkou Remešovou hrál zamilovaný pár a láska jim přeskočila i do života. Odešli spolu do Bratislavy a narodil se jim syn Juraj. Starší Ivan zprvu měl Elovi odchod od rodiny velmi za zlé, po čase se vztahy urovnaly. Ale ani vztah s Jožkou Romančíkovi nevydržel. Rozvedli se a jeho třetí ženou se stala televizní střihačka Zlatica. Sní již děti neměl, zato spolu vydrželi až do konce.
Slavného herce však postihla rodinná tragédie. Jeho dcera Helena, manželka Dušana Kaprálika, zemřela v pouhých třiceti třech letech. Nejprve ji trápily klouby, poté se přidaly problémy s ledvinami. Nikdo ale nečekal, že se jí nemoc stane osudnou. Kaprálik byl zrovna s dcerou mimo Bratislavu, když se o smrti své ženy dozvěděl z nočního telefonátu. Děti, Zuzka a Martin, měly v tu chvíli pouhých devět a šest let. Elo svoji dceru strašně miloval a byla to pro něj obrovská rána.
Konec života v izolaci
Na konci života se Elo Romančík stáhnul do ústraní a věnoval se malování. Postupně se izoloval od okolního světa. Nakonec se kvůli těžké ischemické chorobě srdeční musel vzdát všech zálib. Závěr své pozemské pouti trávil připoutaný na lůžko a nemohl chodit. Starala se o něj manželka Zlatica, se zbytkem rodiny styky omezil. Bránila mu v nich právě jeho žena, dům byl její a jeho děti do něj nesměly vkročit. Navzdory imobilitě slavnému herci fungovala paměť výborně. „Rád bych ještě seděl v divadelním hledišti, ale než bych se tam dostal, to by bylo utrpení, i pro druhé. Rád bych si ještě s Lacem Chudíkem poseděl v šatně,“ řekl Elo Romančík v jednom ze svých posledních rozhovorů. Zemřel dva měsíce před svými devadesátými narozeninami dne 9. října 2012. Stalo se tak na třicáté výročí smrti jeho dcery.
Poslední rozloučení s ním proběhlo v historické budově SND v Bratislavě. O čestnou stráž se postaraly největší herecké osobnosti divadla. S hercem se rozloučil i kambodžský král Norodom Sihamoni, který v šedesátých a sedmdesátých letech studoval v bývalém Československu a seznámil se tu s mnohými představiteli kultury. Sihamoni adresoval Romančíkově manželce několik vět, které během rozloučení přečetl herec Juraj Slezáček: „Milá paní Zlatko, dovolte abych Vám projevil svoji nejhlubší soustrast. Jsem velmi smutný, že nás opustil můj milý a drahý přítel Elo. Měl jsem ho velmi rád a velmi jsem si ho vážil. Milý pane Elo, přeji Vám šťastnou cestu.“
Urna s popelem slavného herce byla uložena do rodinného hrobu v Podturni.
Zdroje:
