Článek
Pronásledování a vraždění osob obviněných z praktikování černé magie se vyskytovalo již ve starověku, například v Mezopotámii nebo starověké Indii, a bylo celkem běžné i u pohanských etnik prvních staletí našeho letopočtu. Ve středověku však dostalo konkrétní podobu a bylo zastřešeno ve své době asi tou nejsilnější značkou - církví.
Ta zaujímala výsadní postavení v celé Evropě a bylo v jejím zájmu si svou pozici za každou cenu udržet. Prostému lidu, který byl v podstatě negramotný, suplovala kázání v kostelech do jisté míry základní vzdělání. Jakýkoli odklon od Bible byl přitom označován jako hereze - tedy učení rozporující církevní dogmata.
První zmínky o čarodějnických sabatech tak, jak byly popisovány až do novověku, pocházejí již z 9. - 11. století. Zakládaly se v dílech východofranckého benediktinského opata Regina z Prümu a biskupa Burcharda z Wormsu, jenž byl církevním právníkem. V této době se také začala formovat inkvizice, která zprvu spočívala v rukou biskupů.
První větší skupinou, která se stala trnem v oku církve, byli tzv. kataři, označovaní také jako albigenští. Ti ve 12. století zformovali vlastní náboženské hnutí a sami se považovali za pravé křesťany. Ohnisko této organizace se nacházelo mimo jiné v Kolíně na Rýnem, jižní Francii a některých italských městech. O jejich bohatství, jež zřejmě také sehrálo svou roli v jejich následném pronásledování, svědčí zbytky jejich mohutných pevností (například hrady Montségur, Peyrepertuse nebo Quéribus v jihovýchodní Francii). S cílem zlikvidovat katary ustanovil papež Řehoř IX. papežskou inkvizici, v níž měl sehrát významnou roli dominikánský řád. Proti albigenským byla v letech 1208-1209 vyhlášena křížová výprava a hnutí bylo rozprášeno.
Čarodějnická tančírna na Brockenu
Výpravy v jižní Francii se účastnil také papežský inkvizitor Konrád z Marburku, jenž byl znám svou krutostí vůči kacířům, obzvláště pak vůči domnělým čarodějnicím. V rodném Německu se zaměřil na prokázání čarodějnických sabatů na hoře Brocken v pohoří Harz na Severu země. Na tomto místě se nacházejí velké granitové balvany, o nichž dodnes panuje legenda, podle které sloužily jako ďáblova kazatelna a čarodějnický oltář. Díky ní se Brocken stal vyhledávaným turistickým cílem.
15. století - hrabivost pod záštitou církve
Obřích rozměrů ovšem dosáhla inkvizice v 15. století. Nutno připomenout, že Evropa byla od poloviny 14. století zmítána morovou epidemií, stoletou válkou mezi Francií a Anglií a na více místech také reformací (u nás v podobě husitského hnutí). Nebylo vůbec těžké svést utrpení věrných křesťanů na kacíře a jimi prováděnou černou magii. Synonymem hrůzovlády inkvizice se stalo především Španělsko, kde královna Izabela I. Kastilská a její choť Ferdinand II. Aragonský položili základy španělské inkvizice, jež děsila Španěly až do 19. století. V první řadě se stali terčem konvertité, ve skutečnosti mohl být krutě mučen a zavražděn v podstatě kdokoli. Stačilo na něj ukázat, obzvlášť měl-li větší majetek, jenž mohl být zkonfiskován. Ďábelský mechanismus inkvizice byl živen strachem, závistí, a pomstychtivostí, přičemž každý, kdo se ocitl v jejích rukách, byl mučením donucen uvést další jména. Tento lavinový efekt už šlo jen těžko zarazit. Z dnešního pohledu se zdají být praktiky inkvizice nepochopitelné, avšak lidé, kteří žili v tak obrovském strachu, v drtivé většině dříve nebo později začali spolupracovat nebo byli sami přímo účastni na krutostech, jež se staly téměř denní realitou. Ač se jedná o historickou fikci, určitou představu o španělské inkvizici podává povídka Jáma a kyvadlo Edgara Alana Poa z poloviny 19. století. Dohru této epochy nastiňuje i filmové dílo Miloše Formana Goyovy přízraky.
Kladivo na čarodějnice
V 15. století vznikl latinsky psaný spis Kladivo na čarodějnice. Pod tímto metaforicky působícím názvem (latinsky Malleus maleficarum) se ovšem skrýval vyčerpávající návod k odhalování, mučení a likvidaci čarodějnic. Dílo je připisováno inkvizitorovi a dominikánskému kazateli Heinrichu Kramerovi a na dlouhou dobu se stalo nezpochybnitelnou rukovětí inkvizitorů v různých koutech Evropy, včetně našeho území. Od té chvíle byla krutost a zvůle trýznitelů kryta oficiálními postupy, jež zahrnovaly podněcování k udavačství, tělesnou prohlídku obviněných, která měla odhalit nějaké ďáblovo znamení (stačil náznak třetí bradavky, piha, mateřské znaménko, bradavice, nezvyklé ochlupení), následovanou tzv. torturou. Tortura byla systematickým, neustále se opakujícím mučením, jehož jediným cílem bylo přiznání k čarodějnictví a obvinění dalších lidí. Vzhledem k nulovému povědomí o existenci duševních chorob či epilepsie padla za oběť inkvizici i spousta nemocných či mentálně postižených osob.
Černá historie Šumperska
Zatímco jinde v Evropě probíhal hon na čarodějnice nepřetržitě, v českých zemích byla situace trochu odlišná. Od první poloviny 15. století zde totiž platila jihlavská kompaktáta, což byly, velmi zjednodušeně řečeno, kompromisy umírněných husitů a katolíků, sjednané po skončení husitských válek. Následovalo období vlády Jiřího z Poděbrad, který dbal na pokojné soužití obou náboženství, a začátkem 17. století dal nekatolíkům určité záruky i Rudolf II. (Rudolfův majestát, 1609). Zvrat nastal po roce 1620, tedy po drtivé porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře, kdy si katoličtí Habsburkové vzali za cíl naprosté vymýcení nekatolíků ve své monarchii. Podobně jako dříve v historii, i v této době zasáhla Evropu morová epidemie a zcela ji vyčerpala třicetiletá válka (1618 - 1648). Významnou úlohu během protireformace (znovuzavedení katolictví) sehrál nově příchozí jezuitský řád, jenž se ve velké míře věnoval přísné výchově chlapců. Během několika desítek let byla většina obyvatel opět bigotně katolická. Nový sloh a i myšlenkový směr, jímž bylo baroko (o jeho šíření se zasloužili hlavně jezuité a katolická šlechta z ciziny), navíc hlásal přijetí pozemského utrpení jako součást křesťanského života z Boží vůle.
Sto životů za jednu hostii
Psal se rok 1678, když na panství ve Velkých Losinách přijel na pozvání hraběnky z Galle olomoucký advokát Jindřich František Boblig z Edelstadtu, jenž měl předsedat církevnímu soudu a prověřit podezření na čarodějnictví mezi poddanými. O těchto událostech je dochována spousta písemností a ví se tedy, že celou tu příšernou mašinerii spustila jedna jediná hostie. Tu podal při svatém přijímání kněz žebračce Marii Schuchové, která, místo aby ji polkla a přijala tělo Boží, tajně ji schovala jako lék pro sousedčinu krávu. Její zoufalý čin však neunikl pozornosti někoho z přítomných a informace se prostřednictvím faráře a hejtmana dostala až k samotné hraběnce z Galle. Ta se dost možná potřebovala vypořádat s poddanými, kteří navštěvovali evangelické bohoslužby v nedalekém niském knížectví, a podezření na černou magii praktikovanou na jejím panství mohlo být dobrou záminkou. Její zámek ve Velkých Losinách se tak stal na dlouhou dobu sídlem inkvizičního soudu, jemuž předsedal Boblig.
Prvnímu výslechu bylo v září 1678 podrobeno hned několik žen - již zmíněná Marie Schuchová, Dorota Groerová a Dorota Davidová. Přesvědčeny o nezávadnosti svého počínání uvedly i další jména. Po téměř devíti měsících věznění obviněných dosáhl Boblig svolení s torturou. Návodem mu přitom byl spis Kladivo na čarodějnice. Kromě toho, že mohl dát volný průchod své krutosti, uspokojil díky hraběnčině štědrosti a konfiskovanému majetku odsouzených i svou lačnost po bohatství. O tom, že nemusel na svou činnost vynakládat nic z vlastní kapsy, svědčí soudní spisy, podle nichž si museli odsouzení hradit vše sami, a to včetně kata a dřeva na hranici
Španělské boty, skřipec, palečnice, rozžhavené železo a jiné
K doznání žen a získání dalších jmen bylo použito vše, co jen šlo. Od lití vody do úst, přes natahování na skřipec a pálení rozžhaveným železem až po svírání nohou do tzv. španělských bot (uvnitř se železnými hřeby) a drcení prstů palečnicí. Mučení ustávalo jen ve chvíli, kdy měly oběti smrt na jazyku. Přesto zřejmě na jeho následky zemřela následujícího měsíce Dorota Davidová. Ostatní byly upáleny v srpnu 1679.
Tím ovšem šílenství v Losinách neskončilo. Ziskuchtivý Boblig brzy obvinil další, tentokrát převážně dobře situované ženy i muže. Řetězovou reakcí, kdy mučení jmenovali další osoby, zasáhlo Bobligovo řádění i do žerotínského panství a do Šumperka. Skončilo až po hraběnčině smrti, když si její dědicové stěžovali u samotného císaře. Celkový počet obětí čarodějnických procesů je uváděn okolo jednoho sta. K událostem se vrací kniha Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice (1963), které se dostalo i filmového zpracování v režii Otakara Vávry (1969). Film je mimochodem na portálu ČSFD ohodnocen 88%.
Čarodějnické procesy se v poslední čtvrtině odehrávaly i na jiných místech, ne však v takovém rozsahu jako tomu bylo v případě losinského tribunálu. Na našem území dostala tortura definitivní stopku až z vůle Marie Terezie, jež ji v celé habsburské monarchii zakázala paradoxně již v roce 1776, nicméně fakticky nabyl její zákaz účinnosti až s vydáním nového trestního zákoníku v roce 1786.
Popravy osob obviněných z čarodějnictví se poté ještě uskutečňovaly například ve Švýcarsku (poprava Anny Göldin v roce 1782) a ve Španělsku (oficiální konec španělské inkvizice je uváděn v roce 1834).
Mimo Evropu byly pořádány hony na čarodějnice v severoamerických koloniích, z nichž jsou nejznámější procesy v Salemu, které jsou samy o sobě velmi širokým tématem.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Malleus_maleficarum
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Carod%C4%9Bjnictv%C3%AD
https://www.dejepis.com/svata-inkvizice/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hereze#:~:text=Ofici%C3%A1ln%C3%AD%20c%C3%ADrkev%2C%20kter%C3%A1%20sama%20sebe%20pova%C5%BEuje%20za,ohro%C5%BEen%C3%AD%2C%20proti%20kter%C3%A9mu%20je%20pot%C5%99eba%20aktivn%C4%9B%20vystupovat.
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Carod%C4%9Bjnick%C3%A9_procesy_na_losinsk%C3%A9m_panstv%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kata%C5%99i
https://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Jakob_Wick
https://cs.wikipedia.org/wiki/Konr%C3%A1d_z_Marburku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice
