Článek
Krutosti, utrpení a hladu je v Ruských dějinách nepočítaně a výjimkou nebyla ani doba rozkvětu za vlády Rusy dodnes vyzdvihovaného Petra I. Velikého (1672 - 1825) či carevny s německými kořeny Kateřiny II. Veliké (1729 - 1796). Lidský život ani rodinné vazby neměly v Rusku žádnou hodnotu. Stále zde byly praktikovány nejhorší způsoby tortury, a to i na členech (carské) rodiny - ví se totiž, že Petr Veliký nechal umučit svého vlastního syna Alexeje Petroviče, svou ženu dlouhá léta věznil a jejího milence dal narazit na kůl, na němž trpěl celých patnáct hodin, než zemřel. Absolutní bezpráví bylo pak nejvíce uplatňováno na mužicích.
Kateřia II. Veliká
Mužici byli ruští nevolníci, jejichž vrchnost si s nimi mohla nakládat, jak chtěla. Jim samotným nepatřilo vůbec nic - chatrč, v níž bydleli, i celá rodina včetně dětí byly majetkem pána. Ten mohl na trhu nebo prostřednictvím novinové inzerce prodat celou rodinu nebo třeba jen některého jejího člena. Nejlépe zaplaceno (až několik tisíc rublů) dostal za zdravé muže, kteří ovládali nějaké řemeslo, nejlevnější pak byly děti, jež byly nabízeny za pouhých 10 kopějek. Pecen chleba přitom stál 1 kopějku, kráva 1 rubl (100 kopějek) a jedna ovce byla za 40 kopějek.
Obchod s lidmi byl považován za stejně samozřejmý jako prodej zvířat či potravin, prodejce jednoduše nabízel vše najednou. Například: „Na prodej: sluha a vyučený řemeslník dobrého chování. Dále se prodávají dva krejčí, švec, hodinář, kuchař, kočí, podkoní, mědirytec, zlatník a dva vozkové. Lze je vidět a dostat bližší údaje o ceně na adrese… Zároveň se prodávají dva mladí hřebci, klisna a dva valaši, smečka loveckých psů - 50 kusů.“
Tyto poměry zde panovaly až do roku 1861, kdy se mužici dočkali určité svobody. Ani poté ale neměl v Rusku a později v SSSR lidský (respektive dětský) život velkou hodnotu. Car Mikuláš II. Alexandrovič byl po bolševické revoluci zavražděn i s manželkou a dětmi, Stalin v letech 1932 - 1933 uměle vyvolal hladomor na Ukrajině, při němž podle odhadů protikomunistických historiků zemřelo 5,2 milionu lidí, a dosud není znám ani počet obětí jeho gulagů mezi lety 1934 - 1953 (uváděno je od 1 600 000 do 12 milionů). S jistotou se ví jen to, že i v gulazích se rodily děti, z nichž se málokteré dožilo dospělosti.
Hladomor na Ukrajině
Zbytečné oběti na životech prošly (dodnes prochází) i Vladimíru Putinovi, když odmítl mezinárodní pomoc 118 mužům v potopené ponorce Kursk v roce 2000. O dva roky později rozhodl o osudu 174 civilistů držených čečenskými teroristy v moskevském divadle na Dubrovce. Na jeho rozkaz byla budova zamořena jedovatým plynem, aniž by ji rukojmí, mezi nimiž byly i děti, bezpečně opustili. Dodnes není ani zcela vyvráceno tvrzení, že měl ještě jako premiér na svědomí bombové útoky na bytové domy v roce 1999. Z dnešního pohledu, kdy ruské útoky cílí na civilisty, děti nevyjímaje, tomu ale není těžké uvěřit.
Je otázkou, jak své dějiny interpretují sami Rusové (kteří už jsou zase opatrní i v odsuzování Stalina, jehož kult byl svržen Nikitou Chruščovem v roce 1956). Můžeme jen doufat, že se brzy vrátí k morálním hodnotám, mezi nimiž je úcta k lidskému životu tou nejvyšší.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_II._Velik%C3%A1
https://www.dejiny.cz/rusko/petr-veliky.html
https://gulag.online/articles/6bf33d45-ff29-4f64-b308-efd1ede1124b?locale=cs
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atok_v_moskevsk%C3%A9m_divadle_na_Dubrovce
https://www.denik.cz/ze_sveta/cecna-moskva-divadlo-dubrovka-rukojmi-teroriste-alfa-23-rijna-2002-putin.html
Veronika Válková: Dějepis 8, Novověk, SPN a.s., Praha 2020
