Článek
Od narození tohoto athénského filozofa uplynulo téměř dva a půl tisíce let. Zatímco o jeho příchodu na svět ani dětství mnoho nevíme, můžeme si udělat poměrně jasnou představu o Sokratově dospělosti, do níž vzhledem k rodovému společenskému postavení vstoupil jako muž s dobrou fyzickou kondicí, vztahem k umění i písemnictví. Chlapci z vyšších kruhů byli totiž učeni gymnastice, literatuře (resp. gramatice a poezii), hudbě i boji. Vojenské dovednosti byly v jeho době více než zapotřebí, neboť Athény vedly po dlouhá léta válku se svým úhlavním nepřítelem - Spartou.
Opravdový hrdina
Ztepilý, dobře vycvičený muž a statečný bojovník, dost možná podobný Achillovi v podání Brada Pitta (film Troja, 2004), se s naší představou vznešeného mudrce příliš nepotkává. Sokrates se dožil asi sedmdesáti let a než se stal učitelem dalších věhlasných filozofů, získal si vysokou prestiž svým válečným hrdinstvím. Zúčastnil bitev u Délie, Amfipole a Potidají, a protože neopustil svého raněného spolubojovníka, byl navržen k vyznamenání za statečnost. To však místo něj nakonec získal jeho zachráněný přítel, kterého Sokrates velkoryse a bez výčitek podpořil. O jeho skutcích v armádě podávají podrobné svědectví Thúkýdidovy Dějiny peloponéské války. Podle tohoto pramene nesl těžkou výzbroj athénského vojáka, ale chodil naboso a při jednom z tažení neváhal takto přejít ani zamrzlou řeku. Již jako voják se však dokázal zcela ponořit do své duše a zahloubaný ve svých myšlenkách nehnutě stát celé hodiny.
Svazek ohně a vody
Právě tento stoický klid se Sokratovi nejspíš stal pomocníkem v jeho vztahu s o mnoho let mladší Xantippou. Dějiny o ní totiž hovoří jako o ztělesnění ženské hašteřivosti, vznětlivosti a zloby. Její ostrý jazyk byl pověstný a tvrdilo se, že jedině ona dokáže v diskuzi nad Sokratem zvítězit. Je ale otázkou, do jaké míry byl slavný rétor ochoten reagovat na spršky jejích slovních útoků. A vzduchem nelétaly jen nadávky - rozzuřená Xantipa měla po svém muži mrštit dokonce nočníkem, jehož obsah spočinul na mudrcově hlavě. Nebylo by se moc čemu divit, kdyby se s ní v té chvíli vypořádal po vojensku. On však namísto toho pronesl klidným hlasem známou větu: Po hromu se obvykle spustí déšť.
Sokrates, Xantippa a Myrto, grafika neznámého autora
Zkrocení zlé ženy
O tom, že si chování Sokratovy manželky protiřečilo s významem jejího jména (Xantippa znamená plavý kůň), svědčí též další filozofovy výroky na její adresu:
„Dostaneš-li dobrou ženu, budeš výjimkou, dostaneš-li zlou, staneš se filozofem.“
Vrtochy svého „plavého koně“ snášel s obrovskou trpělivostí a grácií. O jejich vztahu prý také prohlásil: „Když jsem se naučil žít s Xantippou, dovedl bych se vypořádat s kterýmkoli jiným člověkem právě tak, jako krotitel koní je po zkrocení opravdu divokých zvířat schopen jednoduše nakládat se zvířaty klidnými.“ A kdo ví, zda se k výbušnému manželství nějak nevztahovalo i Sokratovo: Vím, že nic nevím.
Učitel učitelů
Vojenského vyznamenání za statečnost se Sokratovi sice nedostalo (a za útrapy manželství se nic podobného neudělovalo), přesto se ale již za svého života stal jedním z nejvýznamnějších občanů Athén, který přímo ovlivnil další generace řeckých filozofů. Jeho žáky byli například Platón (zakladatel pozdější filozofické akademie) a Aristoteles, jenž vychoval samotného Alexandra Velikého. I dalším athénským chlapcům byly vštěpovány sokratovské metody, založené na dialogu se sebou samým a na myšlence lidského dobra, k němuž má člověka dovést tzv. daimonión - vnitřní hlas božského původu. Svými úvahami položil Sokrates de facto základy (moderní) západní filozofie. Místo doživotní slávy jej však čekal strmý pád.
Obvinění
V roce 422 př. n. l. rozpoutala reformní vláda Sokratova žáka Alkibiáda další válku, jež po osmnácti letech skončila porážkou Athén i jejích spojenců. Zlatý věk tohoto městského státu vystřídal úpadek pod diktátem třiceti tyranů, do jejichž čela se postavil Kritiás, kterého Sokrates rovněž vychoval. Když se později Athény z tyranie vymanily, stanul filozof před lidovým soudem jako ten, kdo svým učením a bezbožností zavinil úpadek své země. Na obhajobu proti navrženému rozsudku smrti byly i Sokratovy rétorické dovednosti krátké. Mohl si zvolit pouze způsob, jakým dobrovolně opustí tento svět (což bylo bráno jako prokázání úcty k odsouzenému).
Slova lásky na rozloučenou
Písemné prameny, popisující poslední dny Sokratova života, znovu mluví o jeho ženě Xantippě. Ta za ním prý přišla do vězení a láskyplně se s otcem svých tří synů rozloučila. Stejně tak jej v poslední den navštívili i jeho žáci, kterým se dostalo posledních rad od muže, jenž ani tváří v tvář smrti nepropadl strachu, ale zachoval si hrdost a lidskou důstojnost. Sokrates zemřel v roce 399 př. n. l. po vypití číše prudce jedovatého bolehlavu.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/xantipa-7548458
https://epochaplus.cz/stal-se-sokrates-ucitelem-aby-nemusel-travit-cas-s-manzelkou/
https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s
https://cs.wikipedia.org/wiki/Xantippa
