Článek
Oběti holocaustu pod nohama, Hitler nad hlavou
Památku židovských obyvatel dvou domů v centru Sušice připomíná dohromady deset mosazných destiček (tzv. kamenů zmizelých), zasazených v dlažbě chodníku. Nebýt jich, respektive projektu Stolpersteine, málokdo by dnes pomyslel na tragický osud této komunity. Po chodníku projde každý den spousta lidí, domy totiž stojí v těsné blízkosti náměstí a navíc zde nachází menší supermarket a další obchody. Jen několik desítek metrů odtud zdobí fasádu historické budovy monumentální keramický reliéf, v jehož horní části lze spatři portréty tří mužů.
Brána Šumavy otevřená Evropě
Plastiku s motivem Šumavy vytvořil k padesátému výročí spořitelny města Sušice v roce 1936 pražský akademický sochař Josef Matějů na zadání tehdejšího starosty Jana Seitze. Přestože někteří radní navrhovali, aby reliéf znázorňoval pouze okolní přírodu, starosta nakonec prosadil pojetí Šumavy jako pohoří, v němž se stýkají hranice tří států. V dobré víře nechal kromě přírodních a historických motivů zapracovat též portrét prezidenta Edvarda Beneše a představitelů Německa a Rakouska, držících se navzájem kolem ramen na znak přátelství našich zemí. Za nimi se vlní šumavské hřebeny a nad jejich hlavami rozpíná křídla majestátný orel. Pozornost kolemjdoucích naštěstí spíše upoutá rozsáhlý figurální motiv znázorňující historii Šumavy. V levé části triptychu o rozměrech 2,5 × 4 metry lze spatřit muže rýžující zlato na Otavě a za nimi obchodníky se solí, jejichž cesta tudy v dávné minulosti vedla. Uprostřed shlíží několik postav na město v údolí a pravá část je hrdou připomínkou sušické koželužské a sirkařské tradice.
Zapomínáme rychle
O tom, že je tato budova asi jediným veřejným místem v ČR, kde se dochovala Hitlerova podobizna, často nevědí ani místní. Stejně tak ale mnozí Sušičané donedávna neměli tušení, kolik židovských rodin z jejich města se stalo oběťmi holocaustu. Jen hrstka starších lidí nazývá některé domy po jejich židovských majitelích. Díky kamenům zmizelým snad ale zůstanou jejich jména známa i mladé generaci. V domech, na které již téměř 90 let Hitler shlíží, žili manželé Laschovi a osmičlenná rodina Klingerových, včetně dvou malých dívek Evy a Dagmar, rovněž zavražděných v Osvětimi.
Kameny zmizelých, Sušice
Z paměti nevymizí ani jméno starosty, který se zasloužil o obrovský rozkvět „Brány Šumavy“. Za první republiky z ní vybudoval prosperující město i vyhledávané letovisko. Když v roce 1936 slavnostně odhalil reliéf Sušice jakožto města otevřeného Evropě, nemohl tušit, že jeden z vyobrazených „přátel“ uvrhne celý svět do války a že se jeho obětí stane také on sám. Jan Seitz byl za protektorátu zatčen gestapem kvůli obvinění z velezrádných výroků a nepřátelství vůči říši a v roce 1944, po třech letech mučení, zemřel v koncentračním táboře v Oranienburgu. V Sušici po sobě však zanechal trvalý otisk a jeho vize poklidného soužití obyvatel města i těch, kteří sem přijíždějí, aby našli klid a souznění s přírodou, žije dál. Hitlerovi navzdory.
Zdroje:
https://www.sumava.cz/rozcestnik/kultura-a-pamatky/osobnosti/seitz-jan/
https://plzenska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/10861-adolf-hitler-shlizi-uz-od-roku-1936-z-historickeho-reliefu-umisteneho-u-vstupu-do-sporitelny-v-centru-susice.html
