Článek
Narodil se dne 15. října 1945 v Praze. Po maturitě chtěl studovat strojařinu, nakonec se ale dostal na práva. Byl ovšem i talentovaným zpěvákem a rád hrál na kytaru. Zúčastnil se proto konkurzu do beatové skupiny Sputníci, kde si jej povšiml Miloš Forman.
Maturant hrál učně
Začínající režisér měl již tehdy skvělý čuch na neherce a v mladíkovi vycítil obrovský potenciál. Psal se rok 1963 a on se právě chystal natočit svoji prvotinu s názvem Konkurs. Přesvědčil Jakima, aby si v ní zahrál. Svěřil mu úlohu mladíka doprovázejícího kamarádku pedikérku na konkurz do divadla Semafor. Ladislav se osvědčil a Miloš Forman ho ještě v témže roce obsadil do hlavní role ve svém prvním celovečerním filmu Černý Petr. Ztělesnil zde šestnáctiletého učně Petra Vaňka, který se zaučuje v prodejně pod vedením vlídného vedoucího, hlídá zákazníky a ve volném čase chodí na zábavy, řeší své milostné problémy a doma musí poslouchat svého starosvětského otce. Snímek se zaměřil na generační rozdíly a Jakimův výkon byl klíčový pro jeho úspěch. Naivního stydlivého učně vystřihl s naprostou bravurou, byť měl tehdy čerstvě po maturitě a chystal se ke studiu na vysoké škole. Režisér byl přesvědčen, že i mezi skutečnými učni by našel chlapce, který by měl schopnost chovat se stejně tak přirozeně, ale nedokázal by to zahrát. „V podstatě jsou dva typy neherců. Jedni, kteří dokážou být jen sami sebou – to je kupříkladu maminka v Černém Petrovi – a druzí, kteří dokážou hrát, ale musí být alespoň o jedno poschodí inteligentnější než postava, kterou hrají; to je případ Petra… Láďa Jakim je kluk s maturitou, teď jde na vysokou školu a nikoho nenapadne, že není učedník,“ řekl Forman v roce 1965.
Díky Černému Petrovi se Ladislav Jakim stal populárním. Poznávali jej lidé na ulici a zájem o něj projevili i další filmaři. Diváci se s ním mohli opětovně setkat coby s vojínem Bártou, který neustále hledá kapličku, v povídkovém diptychu Každý mladý muž režiséra Pavla Juráčka nebo ve krimikomedii Martina Friče Přísně tajné premiéry, kde se zjevil jako lupič – elév. Menší úlohy ztvárnil například i ve filmech Zpívali jsme Arizonu, Nejkrásnější věk nebo Případ pro začínajícího kata. Jakim bral natáčení spíše jako zábavu a zpestření studentského života. Stejně jako Vladimír Pucholt se ani on profesionálním hercem stát nechtěl.
Na závěr hrál sám sebe
S nastupující normalizací se začal ze stříbrného plátna vytrácet. Období nové filmové vlny skončilo a spolu s ní skončili i režiséři, kteří byli jejími nositeli. Měli zákaz točit nebo stejně jako Miloš Forman emigrovali. Jakim se ale kvůli konci své krátké filmové kariéry rozhodně netrápil. Stejně by mu na filmování již nezbýval čas. Dostudoval, stal se advokátem, do toho se mu narodil syn. Žil spokojeným rodinným životem, rád jezdil na chalupu do Českého ráje. Měl zkrátka úplně jiné starosti a zájmy.
Nakonec se před kameru přece jenom ještě jednou vrátil. V druhé polovině osmdesátých let jej oslovili filmaři, aby s ním jako s právníkem zkonzultovali scénář k dramatu Proč?, věnovanému negativním dopadům fotbalového chuligánství. Nakonec slovo dalo slovo a Jakim získal i malou roličku obhájce. Zahrál si tak v podstatě sám sebe. Tímto titulem hereckou kapitulu svého života definitivně uzavřel. O dění ve filmu se ale zajímal až do své smrti. Ta přišla nečekaně brzy. Ladislav Jakim byl workoholik, který se ani na chvíli nezastavil. Velká pracovní zátěž si vybrala svoji daň. Zemřel náhle na infarkt přímo za volantem svého vozu dne 27. února 1992 v Praze ve věku pouhých nedožitých sedmačtyřiceti let. Pohřben je na hřbitově v Holešovicích.
Zdroje:
