Článek
Marie Glázrová se narodila dne 11. července 1911 do rodiny venkovského lékaře v Horní Suché u Karviné. Tatínek byl nadšeným ochotníkem a v půvabné dceři se velmi viděl. Přál si, aby se stala herečkou. Marie k tomu měla všechny předpoklady. K umění ji to odmalička táhlo, a navíc opravdu krásně recitovala. Začala proto brát soukromé hodiny herectví a následně zvolila studium dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Školu ukončila v roce 1931 a rozhodla se, že zkusí štěstí v Divadle Vlasty Buriana. Slavný komik o ni však nestál. První angažmá tak nakonec získala v Plzni. Nepobyla tu ale příliš dlouho. Již v roce 1932 byla přijata na prestižní scénu vinohradského divadla. Od roku 1939 pak byl členkou činohry Národního divadla.
Burian nakonec její talent uznal
Pro film ji objevil slavný Martin Frič již v roce 1934. Poprvé se tak na stříbrném plátně objevila v roli Zdenky, dcery pedatského profesora Kohouta, v komedii Poslední muž. O rok později získala roli služky Rozáry ve filmové adaptaci Maryši. Od té chvíle začala již hrát ve filmu pravidelně. Vytvářela větší a hlavní role. Že má skutečný talent, nakonec musel uznat i samotný Vlasta Burian, který ji v roce 1939 přizval do filmu Ulice zpívá.
Marie Glázrová v roce 1937
Oblíbenou herečkou režiséra Čápa
Během okupace se Marie Glázrová stala skutečnou filmovou hvězdou a v diváckých anketách se umisťovala na předním příčkách vedle Adiny Mandlové, Lídy Baarové a Nataši Gollové.
Obzvlášť si ji oblíbil režisér František Čáp, který ji již v roce 1940 obsadil do role paní kněžny ve filmu Babička. Zatímco Květa Fialová byla o mnoho let později kněžnou laskavou a dobrou, Marie Glázrová ji ztvárnila realističtěji. Její kněžna byla sice laskavá, zároveň si ale držela odstup. O rok později jí Čáp svěřil roli povýšené herečky Heleny v Nočním motýlovi a v roce 1943 si zahrála v jeho dalším filmu Tanečnice. Na konci války získala titulní roli v historickém snímku Rozina sebranec. Protentokráte se ocitla pod režisérskou taktovkou Otakara Vávry. Film se dostal do distribuce až po osvobození.
Válka zabraňovala svolení k sňatku
Zatímco během okupace zažívala Marie Glázrová dobu největší slávy, v soukromém životě to měla komplikované. Na půdě Národního divadla se sblížila s Eduardem Hakenem. Talentovaný pěvec byl ale Volyňský Čech. Jeho rodina žila na dnešní severozápadní Ukrajině. Hakenovi předkové sem přišli z Čech v druhé polovině 19. století na pozvání ruského cara, neboť zde leželo mnoho půdy ladem. Volyňští Čechové dodržovali řadu svérázných tradic. Mezi ně patřil i zvyk neženit se bez požehnání rodičů. V době války ale nebylo možné, aby Haken odjel domů a představil rodině svoji nevěstu. Pár se tak mohl vzít až v roce 1947. To již bylo Marii Glázrové třicet šest let. Na svět tak nakonec přivedla jednu jedinou dceru, byť si původně přála mít velkou rodinu.
Pro film byla moc nóbl
Ve chvíli, kdy zažívala rodinné štěstí, se k ní československá kinematografie otočila zády. Rozina sebranec byla její poslední velkou rolí. Přestože si na rozdíl od řady svých souputnic nezadala za války s okupanty, nehrála ani v žádném německém filmu, v kariéře jí to nepomohlo. Noblesní herečka se do budovatelských snímků nehodila. Do konce života se tak objevila již jen v deseti filmech. Asi její nejvýraznější rolí z poválečného období je hubatá a rázná vdova Kubátová z pohádky Byl jednou jeden král. Zahrála si ale třeba také matku Skálovou ve Vyšším principu nebo Honzovu mámu v pohádce Honza málem králem.
Také televize byla k Marii Glázrové skoupá. Inscenace, v nichž se objevila, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Hodně ale pracovala pro rozhlas a rovněž divadlo jí dlouho poskytovalo řadu pěkných příležitostí. Rolí však postupem času ubývalo i tu. Nakonec hrála jen jednu z vedlejších postav ve slavné Kočičí hře, v níž excelovala Dana Medřická. Po Danině smrti v roce 1983 už Glázrová na divadle obsazena nebyla, přestože oficiálně byla členkou souboru až do roku 1987.
Hrob Marie Glázrové a Eduarda Hakena na Vyšehradském hřbitově
Někdejší slavná filmová hvězda zemřela dne 19. února 2000, čtyři roky po smrti svého manžela, po jehož boku byla následně pohřbena na Vyšehradském hřbitově.
Zdroje:
