Článek
Na samém jihu Itálie leží region Basilicata, známý také pod starověkým názvem Lukánie. Patří k nejchudším a nejméně rozvinutým oblastem v zemi. Hlavním městem je Potenza s necelými sedmdesáti tisíci obyvateli, šedesátitisícová Matera je co do velikosti druhá. Přezdívá se jí Jeruzalém na jihu Itálie.
Kameny Matery: Ostuda Itálie
Historie Matery sahá až do paleolitu. V jejím okolí se nacházejí nejvýznamnější místa pobytu jeskynního člověka ve Středomoří. Jedná se tedy o jedno z nejstarších osídlení na světě. Samotné město bylo údajně založeno Římany ve třetím století před naším letopočtem jako Metheola. Za svoji proslulost vděčí staré části nazývané Sassi di Matera, tedy Kameny Matery. Čtvrť je labyrintem úzkých uliček, příkrých schodišť, kamenných domů, kostelů, klášterů, ale také jeskynních obydlí.
Jeskynní domy si místní obyvatelé tesali přímo do vápencového tufu. Žilo se v nich ještě ve dvacátém století. Na dvanáct tisíc lidí se přitom tísnilo v těchto primitivních příbytcích společně s domácími zvířaty. Hygienické podmínky byly otřesné. Obyvatelé byli sužováni nemocemi, děti byly zavšivené a podvyživené. Matera byla ostudou Itálie. Diktátor Mussolini prohlásil, že je vhodná tak akorát pro vnitřní exil. Spisovatel Carlo Levi, ve svém díle „Kristus se zastavil v Eboli“, připodobnil v roce 1944 Materu k Dantovu peklu. Lidé odsud ve velkém odcházeli za lepším životem na sever Itálie nebo rovnou do Ameriky.
Domy v Sassi di Matera
V červenci roku 1950 navštívil město premiér a křesťanský politik Alcide de Gasperi, který si uvědomil vážnost životních podmínek v Sassi. Nechal vypracovat návrh zákona, na jehož základě byly jeskyně vysídleny a pro zdejší obyvatelstvo se postavily nové domy. Již v dubnu roku 1951 tak novinový titulek hlásal: „Sassi z Matery zmizí – De Gasperi vymaže národní hanbu. Děkujeme Vám, pane premiére.“ V průběhu padesátých let se jeskynní obyvatelstvo přestěhovalo do nových městských čtvrtí. Premiéra De Gasperiho považovala Matera za spasitele.
Pod záštitou UNESCO
Někdejší hanba Itálie se postupem času proměnila v její chloubu. V roce 1993 byla Matera zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Roku 2019 se stala Evropským hlavním městem kultury. Do města proudí stovky tisíc turistů ročně. Mnoho zdejších domů, ale i kostelů a klášterů bylo zrenovováno. Vznikla řada hotelů, uměleckých ateliérů, obchodů, kaváren a tratorií. Daří se i místnímu nábytkářskému průmyslu. Město se stalo vzorem pro mnoho dalších chudých oblastí Itálie.
Oblíbené město filmařů
Matera je pro svoji specifickou krásu často využívána filmaři. Točila se tu kupříkladu poslední bondovka s Danielem Craigem „Není čas zemřít“. V roce 1976 tu vznikl horor „Přichází Satan“. Město si také zahrálo na Jeruzalém v několika snímcích s biblickou tématikou. Patří mezi ně film z roku 1964 „Evangelium sv. Matouše“ od kontroverzního italského režiséra Piera Paola Pasoliniho nebo „Umučení Krista“ Mela Gibsona z roku 1964.
Matera žije ve stínu Říma, Florencie či Benátek. Rozhodně si to ale nezaslouží. Stojí za návštěvu. Dostupná je autobusem z Bari, kde se nachází mezinárodní letiště.
Zdroje:
