Článek
„Chci vyprávět vám příběh o jedné dívce s vlasem medovým, ale jak to bylo tenkrát v noci, to se přesně nikdy nedovím. Já vím jen, že jsem spěchal a řek si tenkrát tak si cestu zkrať spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať. Tam v záři bílých světel vidím dívku u přejezdu stát, asi něco se jí přihodilo, je to v jejím obličeji znát,“ zpíval legendární člen skupiny Greenhorns Mirek Hoffmann. Jedná se o adaptaci písně amerického country zpěváka Toma T. Halla. Příběh o záhadné stopařce ale rozhodně není unikátním. Po celém světě se na různých místech a s různými obměnami vypravují příběhy o přízračných stopařkách nebo stopařích. Ostatně ani Česká republika není výjimkou.
Své stopařské strašidlo má samozřejmě neblaze proslulá dálnice D1. Můžeme se tak kupříkladu dočíst, že řidič z Jihlavska na osmdesátém kilometru dálnice poblíž Humpolce zahlédl mávající postavu. Rozhodl se zastavit, otevřel dveře a čekal. Nikdo však nenastoupil. Porazil snad nešťastníka cizí řidič? Podobný případ prý několikrát prošetřovali policisté, ale nikoho nenašli. Také dnes již neexistující penzion Nimrod se mohl pochlubit svým přízrakem. Na odvoz tu prý čekala postarší žena, několik řidičů ji dokonce odvezlo do Mariánských Lázní, ale tam podobnou osobu nikdo nikdy neznal.
Nejvíce příznaků je v USA
Velké množství podobných legend je známo především ve Spojených státech. Světoznámý příběh se váže k Chicagu. Projíždíte-li pozdě v noci chicagským předměstím Willow Springs, místní tradice říká, že na kraji silnice můžete potkat opuštěnou krásnou mladou ženu v bílých tanečních šatech. Pokud se nad ní slitujete a zeptáte se, jestli nepotřebuje odvoz, tiše přikývne. Mluví tiše a moc toho nenamluví, až na to, že míří vaším směrem. Pak vás požádá, abyste jí zastavili u hřbitovní brány a z auta náhle zmizí. Po takovém incidentu jsou pak dalšího dne mříže u vstupní brány hřbitova pokroucené a jsou do nich záhadným způsobem vypáleny otisky lidských dlaní. Roztáhnout tlustou mříž by přitom vyžadovalo nadlidskou sílu. Podle legendy jde o ducha jisté Mary, která se vracela v noci z tančírny, ale zemřela poté, co ji neznámý řidič srazil a z místa nehody ujel. Mary patří k nejznámějším duchům v regionu. Je však jen jednou z desítek mizejících stopařů, kteří údajně straší po celých Spojených státech. Je tu stopující žena v bílém z Los Angeles, která požádá, aby mohla vystoupit na hřbitově, a pak zmizí. Zrzek s propadlýma očima, který stopuje na venkově v Massachusetts, během jízdy kdáká a následně zmizí ze zadního sedadla. Nebo muž, který hledá odvoz na osamělém úseku silnice v Jižní Karolíně, jen aby zmizel, když auto projede kolem místa, kde se v padesátých letech minulého století zřítil vrtulník.
Přízračný stopař
Příběh Glorie Osborne
Některé přízraky se objevují jen jednou a znovu se již o nich nemluví. Patří k nim příběh, který se stal v roce 1989 řidiči ze státu Oregon Grahamu Brothmanovi. Jednoho deštivého jarního dne toho roku spatřil prý u krajnice zoufale mávající mladou blonďatou dívku. Během cesty od ženy zjistil, že se jmenuje Gloria Osborne a bydlí na Sidmoore Street v Portlandu. Galantně jí nabídl, že ji zaveze až domů. Čím víc se však blížili k udané adrese, tím byla blondýnka zamlklejší. Brothman zaparkoval před domem, který stopařka uvedla, ta se ale neměla k tomu, aby vystoupila. Venku pršelo, tak se rozhodl, že jí půjde zazvonit ke vchodu. Když se však otočil, aby se zeptal na patro, dívka již v autě nebyla. Bylo mu to divné, ale myslel si, že ji patrně něčím urazil, když tak bez rozloučení odešla. Ráno si však koupil noviny a v nich se dočetl, že v noci zemřela herečka Gloria Osborne. Tragická havárie se měla stát krátce předtím, než dívce, která se oním jménem představila, zastavil. Na připojené fotografii pak dívku i bezpečně poznal.
Pověsti se staly předmětem výzkumu
Legendy o přízračných stopařích začali již ve čtyřicátých letech minulého století, hned jak se objevily, zkoumat studenti z Kalifornské univerzity v Berkeley. Hledali záznamy o dopravních nehodách, které by mohly jednotlivé verze inspirovat, ale nic nenašli. Zato objevili obrovské množství podobných příběhů po celém státě. Na ně navázal renomovaný folklorista Louis C. Jones, který dospěl k závěru, že tyto příběhy vycházejí ze starších tradic. Vystopoval je až k příběhům o přízračných spolujezdcích, které do USA přinesli přistěhovalci z Evropy v 19. století. V těchto příbězích přízračné ženy naskakovaly k mužům na koně, když ti jeli na večírky, a během jízdy mizely. Od té doby výzkum pokročil a propojil tyto duchařské historky se středověkými legendami o putujících a mizejících světcích. Ty pak mohou odrážet starověké římské příběhy, ve kterých duchové rozdávají moudrost na silnicích.
Jednotícím prvkem všech těchto příběhů je vždy silnice. Příběhy se pak vyvíjejí v čase tak, jak se vyvíjí doprava. Odrážejí se v nich pak samozřejmě také další dobové reálie. Přizpůsobují se také globálně. V polovině padesátých let, krátce po korejské válce, se varianta příběhu objevila v Jižní Koreji, která v té době neměla automobilismus ještě příliš rozvinutý. Brzy poté se ve východní Africe objevily verze, které měly jen málo podobného s městskými legendami USA. Na počátku nového tisíciletí folkloristé zdokumentovali legendu, která se objevila v Rumunsku, Číně, severovýchodní Indii a dokonce i v relativně izolovaném Bhútánu.
Tak jak ustupuje autostop, pomalu a jistě podle folkloristů ustupují i legendy o přízračných stopařích a možná se časem promění zase ve zcela jinou podobu starodávného příběhu.
Zdroje:
