Článek
Na Sicílii nebývalo zvykem vyměňovat si dárky na Vánoce, neboť se to dělalo 2. listopadu na Památku zesnulých, tedy na Dušičky. Dary přinášeli mrtví, a proto zůstávaly dveře v noci z prvního na druhý listopad otevřené. Tradice je stále živá. Na mnoha místech Sicílie se v tuto dobu konají tradiční trhy, které jsou plné stánků s hračkami všeho druhu. Ty se prodávají spolu se specifickými cukrovinkami. Neexistuje italský region, který by ve své tradiční gastronomii neměl rituální pokrm se silnou symbolickou hodnotou zasvěcený Památce zesnulých. Sicílie není výjimkou.
Kosti mrtvých jsou křupavé
Stejně jako v jiných italských oblastech, ba i dalších evropských zemích, se o tomto svátku připravují cukrovinky, které svým vzhledem, názvem i konzistencí připomínají kosti. Na Sicílii se tento pamlsek nazývá „Ossa di morto“, má velmi suchou konzistenci a bílou až světle hnědou barvu. Vyrobeny jsou ze směsi cukru, mouky, vaječného bílku a dochuceny hřebíčkem.
Frutta di Martorana
Chybět nesmí samozřejmě ani slavné „Frutta di Martorana“, marcipánové ovoce, vymodelované tak dokonale, že působí až realisticky. Legenda praví, že s jeho výrobou přišly jeptišky z kláštera Martorana, které chtěly opadané ovocné stromy ozdobit v listopadu tímto cukrovím, aby zapůsobily na biskupa. Jejich aktivita měla úspěch a marcipánové ovoce se stalo oblíbenou pochoutkou. Receptura na Frutta di Martorana má v základu samozřejmě převážně mandlovou mouku a jednotlivé kousky ovoce se zpravidla neliší chutí, hmota na jejich výrobu je totiž stejná. Jen zřídka někteří výrobci používají k dochucení ovocný likér. Sladké ovoce je natolik populární, že v dnešní době je možné zakoupit jej v obchodech celoročně, nejenom v listopadu, se kterým bylo dříve spojeno.
Mrtví předkové z cukru
Opravdovým vrcholem jsou ale cukrové loutky, označované také jako loutky k večeři, tedy Pupaccena. Jsou to duté sošky ze ztuženého a malovaného cukru, antropomorfního, tedy lidského tvaru. Vycházejí jednak z postav tradičního sicilského loutkového divadla, setkat se tak můžete s kupříkladu s tanečníky nebo ještě častěji paladiny. Termín paladin byl ve starověkém Římě užíván pro císařovu palácovou gardu umístěnou v císařském paláci na kopci Palatin v Římě. V raném středověku se jako paladin označoval význačný hodnostář těšící se panovníkově obzvláštní důvěře. K paladinům jsou kupříkladu počítáni družiníci Karla Velikého v Písni o Rolandovi.
Cukrový paladin
Cukrové figury ale nemusí vycházet pouze z divadelních předloh, často se jedná o obecné mužské a ženské postavy, které představují mrtvé předky rodiny.
Kde se zvyk vzal, není známo. Vypravuje se o chudém arabském šlechtici, který nabízel cukrové sochy hostům, aby jim vynahradil nedostatek jídla na stole, nebo o Jindřichovi III., jenž na opulentní hostině ohromoval přítomné velkolepými sochami z cukru. Někteří etnografové spatřují kořeny ve smuteční hostině zvané cunsolo, která spočívá v přinášení jídla jako daru rodinám zesnulých. Jiní je spojují se starověkými lary, dobrotivými duchy zemřelých, střežícími obydlí.
Kanibalský rituál cukrových loutek
V sicilských domácnostech byly sladkosti uspořádány na stole, neboť se věřilo, že toho večera přijdou mrtví na večeři do svého původního domova. Večeře, která byla původně uspořádána na jejich počest, se následně promění v jídlo pro děti. Význam večeře mrtvých je dvojí. Na jedné straně jde o obětování jídla mrtvým, na druhé straně o jasný příklad symbolické patrofágie, neboť původní symbolika antropomorfních sladkostí spočívala v zobrazení duší zemřelých. Když je děti jedly, jakoby jedly samotné zesnulé. V mnoha rodinách se tato tradice dodržuje dodnes.
Mistrovský krása je pomíjivá
Cukrové loutky nejsou ale jen rituálním předmětem, jedná se také o umění. Jsou velice dekorativní, byť jen dočasné. Tato mistrovská díla vyrábějí cukráři zvaní gissari, kteří tvarují sochy za pomoci sádrových nebo terakotových forem. Přední část matrice je velmi zdobná, zadní bývá zpravidla jednoduchá. Cukr se zpracovává tavením. Rozpustí se ve vodě při vysoké teplotě v měděné pánvi a smíchá se s citronovou šťávou, pak se nalije do formy. Hmota pokrývá stěny jen v tenké vrstvě. Sochy jsou uvnitř duté. Formy se následně vloží do pece, aby ztuhly, a poté se nechají vychladnout.
Výroba cukrových loutek
Figurky jsou později opatrně vyjmuty a obarveny speciálními potravinářskými barvivy. Žlutá se získává ze šafránu, červená z rajčat, jasně modrá z prosa, bílá z mléka a mouky, hnědá z kakaa, černá ze sépie, jasně zelená z některé zeleniny. Po zaschnutí barev přijde na řadu dekorace. Soška se dozdobí jedlými papírovými flitry, stříbrnými cukrovými kuličkami a stuhami všech tvarů a barev. A pak již může směle putovat na sváteční stůl a udělat radost nějakému dítěti.
Zdroje:
