Článek
S jasně modrýma očima, charakteristickým úsměvem a přirozenou vznešeností se stala miláčkem publika po celém světě.
Malá šilhavá Ukrajinka
Narodila se 29. září 1935 v Nice jako Marie-Hélène Demongeot do rodiny s ukrajinskými a italskými kořeny. Její rodiče se seznámili v Šanghaji v Číně a přestěhovali se do Nice. Matka pocházela z Charkova, což Mylène vštípilo hluboký vztah k východoevropské kultuře i jakousi exotickou jiskru, kterou fotoaparáty a kamery milovaly. Budoucí herečku vychovávala až do čtyř let babička z otcovy strany, která byla pro změnu Italka.
Mylène Demongeot
Rodiče žili v Paříži a do Nice se vrátili na počátku války. Ani pak to ale malá Mylène neměla lehké. Šilhala a stala se terčem šikany a posměchu ostatních dětí. Útočištěm se pro ni stalo kino, kde se cítila bezpečně a v poklidu si snila o dráze herečky. V pubertě se díky operaci handicapu zbavila, jako třináctiletá se s rodiči přestěhovala do Paříže. Jako kmotřenka dominikánky strávila posléze tři roky v církevní internátní škole Convent of Mercy. Již tehdy se u ní projevoval komediální talent. U zpovědi si své hříchy jednoduše vymýšlela. Přípravu na uměleckou dráhu nezanedbávala. Začala intenzivně cvičit hru na klavír. Hrála šest až osm hodin denně. Chopin a Mozart pro ni nepředstavovali žádný problém. Chodila nadále pravidelně do kina, zamilovala se do Gérarda Philipa a začala navštěvovat herecké kurzy. Již v roce 1953 získala první malou roličku ve filmu.
Nebezpečná čarodějka ze Salemu
Nepovažovala se za krásku, ale domnívala se, že její vzhled může být pro fotografy zajímavý. Začala si proto přivydělávat jako fotomodelka. Modeling ji svedl dohromady s fotografem Henrym Costem. Stala se jeho oficiální milenkou, Coste se kvůli ní rozvedl a v roce 1958 ji pojal za manželku. Rok předtím si na jedné z reklamních fotografií mladičké krásky povšiml režisér Raymond Rouleau a nabídl jí roli Abigail ve filmu Čarodějky ze Salemu. Mylène si zahrála po boku takových gigantů, jako byli Yves Montand a Simone Signoret. Za svůj výkon byla dokonce nominována na britskou filmovou cenu BAFTA – a filmový svět měl jasno: zrodila se nová hvězda.
Fandorova milá
O začínající herečku projevily zájem i zahraniční produkce, především italské. V Itálii se stala nesmírně populární poté, co v roce 1959 přijala roli ve filmu Bitva o Marathon. Největší slávu měla ale teprve před sebou. V průběhu šedesátých let šla doslova z jedné velké role do druhé. Diváci si ji zamilovali jako intrikánskou a podmanivou Milady de Winter ve dvoudílném zpracování Tří mušketýrů. Byla to role, která dokonale prověřila její schopnost hrát nebezpečně přitažlivé ženy. Největší mezinárodní i československou popularitu jí však přinesla ikonická trilogie o Fantomasovi. Jako fotografka Hélène, snoubenka novináře Fandora, v podání Jean-Maraise, okouzlila miliony diváků. Její elegance tvořila dokonalý kontrast k bláznivému komediálnímu tempu celé série.
Dvojče od Bardotky a notorik
Díky svému vzhledu bývala často přirovnávána k Brigitte Bardot, se kterou ji navíc pojilo přátelství a láska ke zvířatům. V roce 1966 se během televizního natáčení setkala s režisérem Marcem Simenonem, synem spisovatele Georgese Simenona. Rozvedla se s Costem a v roce 1968 se znovu vdala. Kvůli novému muži tehdy upozadila svoji filmovou kariéru. Simenonovi pomáhala s jeho inscenacemi a společně se obklopili množstvím zvířat. Později řekla, že lásku vždy kladla na první místo před kariérou.
Herečka v roce 1961
Manželství bylo bohužel poznamenáno Marcovým alkoholismem. Několikrát pití zanechal, aby mu znovu propadl. Mylène s ním navzdory tomu zůstala až do konce. Marc Simenon zemřel nešťastnou náhodou, 24. října 1999 spadl ze schodů v hereččině domě v Porquerolles. Přestože manželství trvalo více než třicet let, zůstalo bezdětné. Mylène o děti nestála. Krátce před smrtí se svěřila novinářům: „Nikdy jsem to nechtěla. Během prvního manželství jsem dvakrát potratila. Nejsem vůbec mateřský typ, děti mi připadají nudné.“ Stejně jako její kamarádka Brigitte Bardot upřednostňovala zvířata. „Zvířata, když vás otravují, zavřete dveře, dáte je do klece, o děti se musíte postarat.“
Po manželově smrti se musela znovu naučit žít. Zakrátko ale musela čelit další ráně osudu. Její účetní ji okradl o dva miliony eur. Spolu s ní byly poškozeny i další osobnosti filmového světa, mimo jiné Monica Bellucci nebo Juliette Binoche.
Zastávala eutanázii
V nultých letech dvacátého prvního století prodala svoji vilu Porquerolles, usadila se na usedlosti poblíž Château-Gontier a zapojila se do práce ve zdejším zvířecím útulku. Vedle zvířat se angažovala v boji proti emisím a proti nášlapným minám. Byla také členkou čestného výboru Asociace práva na důstojnou smrt. Zastávala eutanázii, a ještě v roce 2020 tvrdila, že by si sama chtěla vybrat datum své smrti. „Prožila jsem celou epochu, můj věk je hrozný. I když mi všichni dělají komplimenty a říkají, že vypadám mnohem mladší, než ve skutečnosti jsem, tak čas nemůžeš podvádět. Pomalu ale jistě se blížím k cestě na druhý břeh, kde mě stěží očekávají sněhově bílí andělé nebo dobromyslní bohové,“ citovala tehdy herečku média.
Mylène Demongeot
Začala také psát autobiografické knihy. V roce 2000 podnikla pouť do rodiště své matky, Charkova na Ukrajině. Tam zasadila pamětní strom a představila svou autobiografickou knihu Les Lilas de Kharkov, tedy Charkovské šeříky. Znovu také oživila svoji kariéru u filmu. Zahrála si například ve snímcích Válka policajtů či Polibek od Beatrice. Úplně naposledy se připomněla v komedii z prostředí domova důchodců Dej si pohov, mladej!. Během natáčení onemocněla koronavirem, úspěšně se zotavila, moc času jí ale již nezbývalo. Snímek se dostal do kin v roce 2022, ve stejném roce zemřela.
Hrob byste hledali marně
Osudnou se jí stala rakovina peritonea, s níž se potýkala několik let. Ve chvíli, kdy si myslela, že nemoc konečně překonala, udeřila znovu plnou silou. Mylène Demongeot zemřela na paliativním oddělení jedné z pařížských nemocnic dne 1. prosince 2022 ve věku osmdesáti sedmi let. Pohřeb se konal 10. prosince v krematoriu slavného hřbitova Père-Lachaise. Obřadu se zúčastnila celá řada osobností ze světa kinematografie, kupříkladu Pierre Richard nebo Daniel Prévost. Hereččin popel byl po obřadu rozptýlen na několika různých místech.
Její dávná konkurentka a zároveň i kamarádka Brigitte Bardot tehdy na její adresu řekla: „Byly jsme dvojčata.“
Mylène Demongeot ale nebyla jen „tou druhou blondýnkou z Francie“. Byla to všestranná herečka, elegantní dáma a symbol jedné z nejkrásnějších ér světové kinematografie. Když se podíváte na jakýkoliv z jejích filmů, okamžitě pochopíte, proč tehdy svět ležel u jejích nohou.
Zdroje:
