Článek
Snad není člověka, který by alespoň jednou v životě neviděl slavnou francouzskou dobrodružnou komedii Cartouche s Jeanem-Paulem Belmondem v titulní roli. Hlavní ženskou úlohu Venuše ztvárnila Claudia Cardinale. Ve filmu byla ale ještě jedna žena, jejíž úloha byla klíčová, a sice šlechtična Isabelle de Ferrussac. Cartouche její ledové kráse podlehl a Venuši to stálo život. Isabelle měla tvář herečky Odile Versois.
Rodina běloruských umělkyň
Odile Versois ale nebylo skutečné jméno půvabné blondýnky. Narodila se dne 15. června 1930 v Paříži pod občanským jménem Étiennette de Poliakoff do rodiny ruských, respektive běloruských emigrantů. Její otec Vladimír de Poliakov byl operní pěvec, do Francie přišel již v roce 1915 a zúčastnil se první světové války. Matka Militza Envald byla primabalerína a z Ruska utekla v roce 1919 před bolševiky. Odile měla ještě tři sestry, všechny se vydaly na uměleckou dráhu a počáteční písmena jejich pseudonymů začínala shodně na písmeno V. Prý to nebyla náhoda. Mělo se jednat o symbol vítězství – victoire. Symbol V totiž původně používali spojenci, teprve později si jej pro sebe ukradli nacisti. Dívky vyrůstaly za války a symbol dobře znaly.
Odile Versois
Nejslavnější ze sester Poliakoffových je Marina Vlady, ale ani Odile Versois, které doma neřekl nikdo jinak než Tania, se ve světě filmu rozhodně neztratila. Herectví ji lákalo již jako malou holčičku. Rodiče, sami umělci, ji přirozeně podporovali. Začínala jako dětská tanečnice v pařížské Opeře a první roli ve filmu získala již v osmnácti letech. A nejednalo se rozhodně o žádný štěk. V melodramatu Poslední prázdniny dostala poměrně velkou úlohu. Její sličné tváře si tak záhy povšimli další filmaři a neunikla ani zahraničním tvůrcům. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let měla možnost zahrát si v Itálii po boku slavné Giny Lollobrigidy.
Sestra byla nakonec lepší než ona
Doménou Odile byly subtilní hrdinky často tragického osudu. Hlavní role dostala ve francouzských filmech Domenica a Grand Gala, další výraznou roli ztvárnila v dramatu Zločiny z lásky. V průběhu padesátých let se její kariéra rozjela dobře i v Británii kde natočila celkem osm filmů. Pracovala rovněž v Německu. K filmu brzy přivedla také svoji mladší sestru, která ji pod jménem Marina Vlady nakonec zastínila. Fyzickou podobnost obou sester využil manžel mladší z nich Robert Hossein v psychologickém thrilleru Toi, le venin.
Marina Vlady
V roce 1962 si pak Odile zahrála ve filmu, který se stal velmi populárním i u nás, a sice v již zmíněném Cartouchovi. K vidění pak ještě byla ve filmech To všechno kvůli jediné ženě a Benjamin aneb Deník panice. V průběhu šesté dekády začala práci pro film pomalu omezovat a uplatňovala se především na divadle. V sedmdesátých letech pak přesunula těžiště své práce do televize.
Manželství nevyšla, nemoc nepřekonala
Odile byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl herec Jacques Dacqmine. Manželství ale vzalo záhy za své. Podruhé padla hereččina volba na hraběte Françoise Pozzo di Borgo. Spojoval ji s ním podobný osud. Rodina Pozzo di Borgo měla sice italské kořeny, později ale žila v Rusku, odkud musela uprchnout po revoluci do Francie. Odile si Françoise vzala v roce 1953 a měla s ním čtyři děti. Nakonec ale i tento svazek skončil rozvodem.
Hrob Odile Versois na hřbitově ruském hřbitově Sainte-Geneviève-des-Bois.
Na konci sedmdesátých let onemocněla herečka rakovinou prsu. Musela kvůli tomu svoji práci značně omezit. Nepřestala ale filmovat a hrát zcela. Úplně naposledy se ve filmu objevila v ceněné komedii Krab bubeník z roku 1977. V televizi si zahrála ještě krátce před smrtí v kriminálním seriálu o komisaři Maigretovi. Rakovině prsu podlehla dne 23. června 1980 ve věku pouhých padesáti let.
Zdroje:
