Článek
Patrice Laffont se narodil 21. srpna 1940 v Marseille do rodiny známého nakladatele Roberta Laffonta. V rodinné tradici ale pokračovat nehodlal. „Pocházím z bohaté rodiny. Můj otec je nakladatel Robert Laffont. Proto jsem měl prospěch z pohodlného života a prostředí a s pomocí táty bych mohl snadno dosáhnout úspěšné kariéry ve vydavatelství. Problém ale byl v tom, že jsem nechtěl, aby lidé říkali: ‚Samozřejmě, že je to syn…‘. Ať už to byla z mé strany hrdost, nebo prostě touha všem ukázat, raději jsem převzal odpovědnost za svůj vlastní osud,“ řekl Patrice v roce 1975.
Nejslavnější roli dostal hned na počátku kariéry
Již v mládí projevoval zájem o herectví a umění, což ho přivedlo do Furetova dramatického kurzu. Záhy začal účinkovat v divadelních hrách a později i ve filmu. Jednou z jeho prvních rolí byla postava ve filmu Nápadník z roku 1962. Následující rok ztvárnil Rémiho ve filmu Les Vierges. A pak přišel film, který se vryl hluboko do srdce nejen samotnému Laffontovi, ale i milionům diváků – Četník ze Saint-Tropez.
„Studoval jsem herectví ve Furetově kurzu v Paříži, když přišel režisér Jean Girault, aby doplnil obsazení,“ vzpomínal herec. Režisér ho požádal, aby se zúčastnil konkurzu a nabídl mu roli nápadníka Cruchotovy dcery Nicol. „V té době jsem hrál jen ve dvou filmech a pro mě to bylo šílenství! Byl jsem varován, že honorář nebude vysoký… A ve skutečnosti jsem celkem dostal jen dva tisíce franků,“ popisoval tehdejší okolnosti Patrice. Na natáčení, které probíhalo nejprve měsíc v Saint-Tropez a poté patnáct dní ve studiu v Nice, měl ale jen ty nejkrásnější vzpomínky. Byl mladý a opravdu si to užíval. Připadal si prý doslova jako na letním táboře. Vzpomínal, že po příjezdu do Saint-Tropez první věc, kterou produkční manažer řekl skupině herců hrajících mládež, bylo, aby absolutně nechodili na pláž. „Vysvětlil nám, že ve filmu se opálená kůže zbarví do špinavě šeda… Ale samozřejmě první věc, kterou jsme udělali, bylo, že jsme si běželi zaplavat. Třetí den jsme byli neuvěřitelně opálení. Dostali jsme pořádnou sodu a maskéři museli dělat zázraky, aby nás dostali zpět do normálu.“
Geneviève o něj nestála, Galabru mu radil
Jakmile skončil natáčecí den, rozprchli se mladí herci do klubů a ráno dorazili vyčerpaní. „Produkční společnost nám půjčila auta, ale dvě z nich jsme nabourali při nehodě v Ramatuelle…,“ dokresloval atmosféru Patrice. Během natáčení zažil také jednu ze svých největších lásek. Podlehl kouzlu své filmové partnerky Geneviève Grad, představitelky Nicol. „Připadala mi okouzlující… Ale ona se na mě nepodívala a dávala přednost prvnímu asistentovi režie, Marcu Simenonovi, synovi George Simenona. Později se dokonce provdala za mého přítele Igora Bogdanoffa…,“ svěřil novinářům.
Jediný člověk, na kterého nevzpomínal s láskou, byl Louis de Funès. „Vůbec se mu nelíbili mladí herci. Byl to jeden z jeho prvních důležitých filmů, takže to všechno bral velmi vážně. Nepozdravil nás a pořád nás kritizoval, že nejsme dostatečně disciplinovaní. Zatímco Michel Galabru byl milý a dával nám rady.“
Laffont se na natáčení setkal s Michelem Sardouem. „Byl komparzistou, protože jeho otec Fernand ve filmu hrál rolníka. O dva roky později Michel přišel s Michelem Fugainem na dramatickou školu Furet a protože jsem byl hvězdným studentem, musel jsem jim ukázat jednu scénu. Tak jsem nakonec napsal prvních deset Sardouových písní a hudbu složil Fugain. Ale rychle jsem s tím přestal, protože jsem psaní písní nebral vážně. Měl jsem…,“ zalitoval herec nad jednou z promarněných příležitostí.
Mustang 65 z filmu Četník ze Sant-Tropez
Na své účinkování v Četníkovi ze Saint-Tropez byl nesmírně hrdý. V den promítání filmu pro filmový štáb pozval celou svou rodinu. Když se však objevily závěrečné titulky, uvědomil si, že jeho jméno bylo vynecháno. Producent mu pak sliboval, že si vše vynahradí v následujících dílech. Nebyla to pravda. S jeho postavou se již nepočítalo. Lidé na něj ale přesto nezapomněli. „Hrál jsem pétanque na Place des Lices v Saint-Tropez – kam jsem se vracel mnoho let – a jeden chlap mě zastavil a řekl: ‘ Jsem jedno z dvojčat, která držíte v náručí v Četníkovi. Tak jsem ho pozval na drink!,“ dával Patrice k dobru jednu z mnohých historek, které ještě řadu let po natáčení prožil.
Postava z Pevnosti Boyard
Celovečerních filmů nakonec natočil poskrovnu. Mezi ty známější patří Prachy v prachu nebo Rošťák Beaumarchais. Začátkem sedmdesátých let se začal prosazovat v televizi jako moderátor, spolupracoval na TV magazínu Aujourd´hui Madame, sedmnáct let pak uváděl pořad Des chiffres et des lettres. V letech 1990 až 1999 byl známý jako moderátor francouzské verze soutěže Pevnost Boyard. O tomto pořadu tehdy řekl: „Je to zajímavé lidské dobrodružství, které se odehrává v někdy obtížných podmínkách a které se mnohem více podobá natáčení filmu než televiznímu programu.“
Pevnost Boyard
V roce 2019 se do pořadu nakrátko vrátil u příležitosti vysílání třicáté sezóny. Stal se postavou, která vítá soutěžící u strážní věže, než je pošle do minulosti pořadu, v sekvenci Cestování v čase. „Abych pravdu řekl, byl jsem velmi polichocen, že na mě produkční tým myslel. Když mi vysvětlili, že moje postava vyleze ze skříně, kde byla dvacet let a myslela si, že je stále moderátorem Pevnosti Boyard, rozesmálo mě to. Tohle místo, tahle hra, je velkou součástí mého života, takže jsem ani na vteřinu neváhal,“ svěřil se herec. K novému formátu byl ale nakonec poměrně kritický. „Nechci znít jako mrzutý stařík, ale za mých časů to mělo tajemnější, legendárnější stránku. Otec Fouras byl ve své strážní věži a hvězdy se při jeho pohledu děsily. Dnes to působí jako videohra. Je to hodně krátké. Je pravda, že je to desetkrát lepší, co se týče scénografie a vizuální stránky, ale myslím, že to ztratilo svou tajemnost.“
Patrice Laffont jako moderátor v roce 1989
K Laffontovým koníčkům patřila vždy také hudba. V roce 1986 nazpíval spolu se zpěvačkou Bénédicte píseň Je déchiffre ses lettres. Dále se rád věnoval psaní, napsal román Le Visiteur de l'été, který mu vydal jeho otec Robert Laffont. Ze sportu měl nejraději pétanque a po večerech se proměňoval ve vášnivého karbaníka, který neodolal pokeru.
Chtěl být seriálovým hrdinou
S krásnou Geneviève Grad mu to sice nevyšlo, ženatý byl ale rovnou dvakrát. V roce 1966 se oženil s Catherine Laporte. Ta mu porodila dceru Axelle a syna Fabrice, který se stal režisérem. Manželství však skončilo rozvodem a Catherine se v roce 1982 stala třetí manželkou režiséra Edouarda Molinara. Patrice poté našel novou lásku u Valérie, se kterou se oženil v roce 1996. V roce 2011 se mu pak narodila druhá dcera Mathilde. Po jejím narození se pár však začal potýkat s manželskými problémy a na nějaký čas se rozešel. V roce 2019 se jim krizi podařilo překonat. „Rozešli jsme se, ale nerozvedli. Valérie je žena mého života. Nikdy jsme se doopravdy nerozešli. Funguje to skvěle. Jsme manželé dvacet tři let. Když jsem ji potkal, bylo jí osmnáct a mně čtyřicet. Vždycky jsem byl s mladšími ženami,“ vysvětlil Laffont novinářům.
Svého života nikdy nelitoval a byl s ním náramně spokojen. „Líbí se mi život, který jsem vedl. Užil jsem si spoustu zábavy. Vydělal jsem si docela dost peněz, i když mi nic nezbylo, protože jsem je všechny utratil. Jsem skutečný marnotratník. Měl jsem v životě i v televizi neuvěřitelné štěstí. Nedávno jsem se zamyslel a uvědomil si, že mou největší silou a zároveň největší slabinou bylo to, že jsem neměl žádné sny. Vždycky jsem si bral, co mi bylo dáno, nikdy jsem na druhé nežárlil, žil jsem dobře, užíval si života.“ Přesto se mu všechny životní touhy nesplnily. „Mým snem by bylo stát se hrdinou televizního seriálu, nebo alespoň hrát v něm opakující se roli. Ani to se nestalo, a kromě toho, víte, jdu dál velmi rychle. Když to nepřijde, tak to nepřijde. Dělám něco jiného a jsem s tím spokojený. Nejsem člověk, který čehokoli lituje, beru, co mi přijde do cesty,“ svěřil se v jednom z rozhovorů.
Patrice Laffont zemřel 7. srpna 2024 na infarkt ve svém domě v Oppede ve Vaucluse. Bylo mu osmdesát čtyři let.
Zdroje:
