Článek
„Budeme vám vyprávět o některých událostech posledního válečného jara. Posledního jara války. Za tři měsíce bude fašismus poražen, ale teď probíhají nelítostné boje na Odře, pod Budapeští, v Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o sedmnácti dnech tohoto jara.“ Těmito slovy začíná seriál o tajném agentovi sovětské zpravodajské služby Maximu Isajevovi, který jakožto Otto von Stierliz působil za druhé světové války v nacistickém Německu. Seriál má navzdory názvu dvanáct dílů a vznikl na motivy knižní série Juliana Semjonova, která začala vycházet na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Mluvil téměř všemi evropskými jazyky
SS-Standartenführer Otto von Stierlitz, ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a Šanghaji. Podobně jako v příbězích o Jamesi Bondovi byly některé zápletky inspirovány skutečnými událostmi, jiné byly smyšlené. Hlavní hrdina v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Isajev byl považován za ideálního agenta. Byl renesančním člověkem, schopným dokončit všechny mise, ale současně i mužem znalým kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Vyhýbal se násilí. Podobně jako Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl v jeho případě koňak. Podle knihy jezdil limuzínou značky Horch, v seriálu měl ale z technických důvodů Mercedes 230.
Jedno z míst natáčení
Vzhledem k tomu, že knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na operační metody ruských tajných služeb, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo bylo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci této nechvalně proslulé organizace. Má se za to, že popularita seriálu skutečně KGB u obyvatelstva Sovětského svazu plusové body přinesla. Paradoxem je, že hlavní hrdina, který je v populární kultuře často uváděn právě jako tajný agent KGB, v samotném seriálu takto označován nebyl. KGB totiž vznikla až v roce 1954 jako nástupnická organizace NKVD.
Seriál měl reálný předobraz
Seriál režírovala Taťjana Lioznova a hlavní roli hrál i u nás velmi populární Vjačeslav Tichonov. Vypravěčem v ruské verzi seriálu byl herec Jefim Kopeljan, jehož úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat agentovy myšlenkové pochody a vychytralé intriky.
Vjačeslav Tichonov
Předobrazem hlavní postavy byl Anatolij Gurevič, sovětský agent, člen proslulé Rudé kapely, tedy špionážní sítě ruských tajných služeb působící během druhé světové války v Belgii, Francii, Nizozemsku a Německu. Díky fenomenálním jazykovým schopnostem se Gurevič dostal na Západ nejprve jako dobrovolník v interbrigádách bojujících na straně republikánů ve španělské občanské válce, posléze se usadil s falešným uruguayským pasem v Bruselu. Díky svým kontaktům na německé antifašisty údajně v roce 1940 varoval Moskvu před chystaným Hitlerovým útokem a za války předal plány wehrmachtu na kavkazskou ofenzivu. Němci jej ale v roce 1942 dopadli v Marseille a využili jeho šifry k dezinformační hře. Gurevič ovšem údajně ve vězení dokázal zverbovat vyslýchající gestapáky a varovat Moskvu. Po válce byl zatčen a odsouzen ke dvaceti letům vězení za vlastizradu. Po Stalinově smrti se dostal na svobodu, záhy jej ale znovu zatkli a byl opětovně odsouzen coby dvojitý agent. Úplné rehabilitace se dočkal v roce 1991 a až do své smrti se snažil dokázat svoji nevinu. Před pár lety byl v seriálu o Rudé kapele opět viněn ze zrady.
Barva rozzuřila komunisty
Seriál Sedmnáct zastavení jara patřil k prvním sovětským seriálům a byl natáčen převážně v Rize a ve filmových ateliérech Maxima Gorkého v Moskvě. V Sovětském svazu se vysílal od července do srpna 1973. Záhy seriál získal i český dabing a šel i do naší distribuce. Vypravěči propůjčil svůj hlas Otakar Brousek starší, Vjačeslava Tichonova namluvil František Němec. Seriál se i u nás těšil u části populace velké oblibě. V Sovětském svazu se postupem času stal doslova kultovním. Mělo se dokonce jednat o nejoblíbenější seriál samotného Leonida Brežněva. Dodnes je populární v Rusku a televize jej zařazují do vysílání zpravidla kolem 9. května, kdy Rusové slaví vítězství v druhé světové válce. Roku 2009 byl seriál kolorován a takto nově uveden na obrazovky, což vzbudilo mnohé kontroverze. Petrohradští komunisté, organizace čítající pár stovek členů, dokonce chtěla zažalovat televizi o odškodnění za zprznění seriálu. „Vyzýváme všechny vlastence, všechny činitele ruské a sovětské kultury, aby řekli hlasité ‚ne‘ znevažování milovaného díla a jeho ideově politického smyslu cestou obarvení,“ pravilo se mimo jiné ve výzvě z Petrohradu. Kritikové se našli i mimo řady této organizace. Zaznívaly hlasy, že hlavní hrdina v barvě vypadá jako by zestárl v soláriu a stejného efektu by se dalo dosáhnout natřením mramorové sochy opalovacím krémem.
Zdroje:
