Článek
Narodila se dne 5. června 1946 do středostavovské rodiny v přímořském letovisku Viareggio, kde její rodiče provozovali penzión. Otec Otello Sandrelli zemřel, když jí bylo pouhých osm let. Podle Stefaniných vyprávění na ni ani jednou nezakřičel, byl milý a laskavý. Ona samotná byla velmi živé dítě a vysloužila si proto přezdívku Merkur. Škola jí šla dobře, patřila mezi vzorné studentky. Ve věku patnácti let se zúčastnila soutěže Miss Italia, v níž sice neuspěla, ale o rok později vyhrála v rodném Viareggiu místní soutěž Miss Cinema a stala se modelkou.
První role i první skandál
Okolo podobných soutěží se vždy točila spousta lidí od filmu a hledala nové neokoukané tváře. První filmové nabídky tak krásná Stefania získala již v roce 1961. Ve stejném roce vyvolala doposud příkladná dívka v katolické Itálii skandál. Zamilovala se, byť nezletilá, do ženatého zpěváka a skladatele Gina Paoliho. V roce 1964 se páru narodila dcera Amanda, která je dnes také herečkou.
V té době již Stefania patřila mezi sexuální idoly doby. Vděčila za to především režisérovi Pietru Germimu, který ji krátce po sobě obsadil do dvou mistrovských děl italské kinematografie. Poprvé se tak stalo právě již v roce 1961, kdy jí svěřil úlohu patnáctileté Angely, do níž se bezhlavě zamiluje její ženatý strýc, v podání Marcella Mastroianniho. Film Rozvod po italsku byl průlomovým v tom, že byl natočen v komediálním žánru, což umožnilo zabývat se kontroverzním tématem, které by bylo jinak tabu. Snímek byl oceněn Oscarem za nejlepší scénář, Mastroianni byl nominován v kategorii nejlepší herec. Není bez zajímavosti, že Angelina protivnice, nehezká, fousatá a hloupá manželka Rosalie, byla ve skutečnosti také modelkou a pyšnila se titulem Miss Catania. Její ošklivost byla dílem maskérů.
O tři roky později ji Germi obsadil do role Agnes v podobně laděném snímku Svedená a opuštěná. Skvělá komedie vypráví o osudech dívky Angely, dcery sicilského maloměstského podnikatele, kterou svede snoubenec její starší sestry, přivede ji do jiného stavu a odmítne si ji vzít, protože si jako správný Sicilián nemůže vzít svedenou ženu. Tím rozpoutá protiakci od na cti poškozeného otce obou dcer. Ze spolupráce s Pietrem Germim vyšel ještě snímek Nemrava z roku 1967, kde Stefanie ztvárnila rodičku Marisu.
Nejlepší výkon v dramatu
Pravděpodobně nejlepší výkon desetiletí podala herečka v dramatu Znal jsem ji dobře, mistrovském díle Antonia Pietrangeliho z roku 1965, ve kterém jí připadla úloha sexuálně zneužité a k sebevraždě dohnané Adrianny Astarelli. Za zmínku ještě stojí o rok mladší francouzsko-italský film Sympatický dareba, kde se Stefania ocitla po boku samotného Jean-Paula Belmonda. V roce 1968 získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu San Sebastian za roli věrné družky hlavního hrdiny ve filmu Zbojníkova milenka. Ve stejném roce se rozešla s otcem své dcery Ginem Paolim.
Sedmdesátá léta se stala desetiletím Stefanie Sandrelli. Jestliže se v šedesátých letech uvedla na stříbrném plátně úlohami citlivých dívek, v následujícím desetiletí se představila v rolích sebevědomých žen. Hned v roce 1970 se společně s Jean-Louisem Trintignantem podílela na slavném kultovním filmu Bernarda Bertolucciho Konformista. Snímek natočený podle románu Alberta Moravii, odehrávající se v Itálii třicátých let, získal řadu ocenění a dodnes patří mezi vrcholná díla světové kinematografie.
Ve stejném roce se Stefania Sandrelli podílela na dalším kultovním filmu, parodii na rytířské příběhy Brancaleone na křížové výpravě.
Do cesty jí vstoupil Gerard Depardieu
Filmem Alfréde, Alfréde! se v roce 1972 rozloučila s Pietrem Germim. Režisér, kterému byla za mnohé vděčná, zemřel nedlouho poté v pouhých šedesáti letech. Ve stejném roce se herečce narodil syn Vito, pocházející z jejího jediného, velice krátkého manželství s bohatým podnikatelem Nickym Pendem. Vztah se zhroutil po čtyřech letech, když si Stefania během natáčení filmu XX. století začala románek s Gerardem Depardieu. Snímek nicméně představuje vrchol tvorby italského mistra Bernarda Bertolucciho. Je to monumentální alegorie politického vývoje Itálie a Evropy první poloviny minulého století.
Během sedmdesátých let pak Stefania Sandrelli prožila několik dalších vztahů, které se jí ale podařilo udržet v soukromí a vyšly najevo až díky jejím pozdějším vzpomínkám. Známější se stal až její dosavadní poměr s o sedm let mladším režisérem a scénáristou Giovannim Soldatim, s nímž se seznámila v roce 1983. Přestože od počátku věřila, že našla muže svého života, k novému sňatku se již neodhodlala.
Během osmdesátých a devadesátých let byla Stefania Sandrelli několikrát nominována na prestižní filmové ceny Stříbrná stuha a Donatellův David. Stříbrnou stuhu získala celkem pětkrát, především díky spolupráci s Ettorem Scolou, který ji obsadil do filmů Terasa a Večeře. Obě ceny najednou získala v roce 1988 za roli ve snímku Mignon odjela. Dokonce trojité ocenění jí pak přinesla úloha matky hlavní hrdinky ve filmu Poslední polibek. V roce 2001 za ni obdržela vedle Stříbrné stuhy a Donatellova Davida také nominaci na Evropskou filmovou cenu. Od roku 2005 je i držitelkou čestné Stříbrné stuhy. Ceny za celoživotní přínos sbírá i na různých festivalech, v Benátkách obdržela v roce 2005 Zlatého lva za celoživotní dílo. Kromě toho je také nositelkou Řádu za zásluhy, který jí byl udělen v roce 2004.
Hraje v seriálech a střeží si soukromí
Od devadesátých let častěji spolupracuje také s televizí. Účinkovala například v úspěšných seriálech Inspektor Rocca nebo Krása žen. Na filmovém plátně stále příležitostně hraje. Naposledy ji diváci mohli spatřit ve fantasy filmu Parthenope, který přišel do kin na počátku tohoto roku.
V září roku 2016 herečka prodělala rakovinu, ale naštěstí vše dopadlo dobře a vyléčila se. Mimo jiné i díky tomu, že nablízku jí byl její syn Vito, který je úspěšným lékařem. V roce 2022 byla obtěžována a napadena fotbalistou Lazia, který ji pozval do kabiny, dožadoval se sexu a po odmítnutí herečku zbil do krve. „Byla jsem víc mrtvá než živá,“ řekla o této události v tisku.
Jinak si Stefania Sandrelli ale velice střeží své soukromí. Není známo, kde bydlí, nevystavuje na odiv svůj majetek, vyhýbá se bulváru.
Zdroje: