Článek
Steve Guttenberg je jedním z těch vzácných talentů, kteří dokážou okouzlit diváky v divadlech, na Broadwayi i v televizi. Hrál v některých z nejúspěšnějších filmových trháků, mezi které se řadí Policejní akademie, Tři muži a nemluvně či Zámotek. Bohužel jeho šťastná hvězda záhy pohasínala, až pohasla. Stále sice točí několik filmů ročně, žádný z nich ale již nestojí za zmínku.
K profesi jej přivedl kmotr přes nevůli rodičů
Narodil se jako Steven Robert Guttenberg dne 24. srpna 1958 v Brooklynu, nejlidnatějším obvodu New Yorku. Otec Jerome byl elektrotechnik. Matka Ann Iris pracovala jako asistentka na chirurgii. Rodina byla židovská a v této víře byl vychováván i malý Steve. Chodil do Hillelovy hebrejské školy v synagoze, kde měl i svou bar micva, tedy obřad, který jej z náboženského pohledu učinil dospělým mužem.
Střední školu absolvoval v roce 1976. To již měl za sebou několik hereckých kurzů. A první drobné divadelní zkušenosti. Po střední škole rok navštěvoval univerzitu, ale v roce 1977 se přestěhoval do Kalifornie, aby se mohl naplno věnovat herecké profesi. K té jej přivedl herec Michael Bell, který byl jeho kmotrem. Rodičům se synova volba ani trochu nelíbila, doufali, že bude lékařem. „Když moji rodiče slyšeli, že chci být hercem, bylo to, jako bych řekl, že se chci stát bezdomovcem. Jsem si jistý, že to bylo totéž, jako když Picasso řekl svému otci: ‚Chci být malířem.‘ Bylo to: ‚Jo, a jak si budeš vydělávat?‘,“ vzpomínal Steve na nepochopení, se kterým se tehdy setkal u svých blízkých.
O pseudonym nestál
Počátky skutečně nebyly lehké. Byl ale šetrný a zároveň si přivydělával i jako číšník. Neměl tak problém platit nájem tři sta dolarů měsíčně. „Nikdy jsem nežil ve velkém. Není to těžké. Ráno si můžete dovolit sendvič s tuňákem a misku ovesných vloček a večer špagety. To není drahé,“ přibližoval svůj život na počátku kariéry. Jako herecký začátečník se potýkal kromě nedostatku peněz také se svým příjmením. V té době bylo stále běžné, že si umělci s židovsky znějícím jménem brali pseudonymy. Filmoví agenti v tomto směru tlačili i na Steva, ten však jejich nátlaku nakonec odolal, neboť mu změna jména nepřipadala příjemná.
První úlohy ve filmu a televizi byly malé a těžko zapamatovatelné. Bral i role v reklamách na KFC či Coca-Colu. Jeho prvním výraznějším filmem byl thriller Hoši z Brazílie z roku 1978, v němž ztvárnil paraguayského lovce nacistů Barryho Kohlera, který na svou zvídavost doplatí životem. Pak začala osmdesátá léta a s nimi vtrhla na plátna kin éra bláznivých amerických komedií. Přišel čas největší slávy Steva Guttenberga.
Potrhlý seržant i svědek zločinu
U diváků zabodoval již v komedii Bistro coby Eddie Simmons, mladík, který se má brzy ženit a není si jist svou volbou. Pak přišel naprostý zlom. Postava roztržitého a rebelantského seržanta Careyho Mahoneye v komedii Policejní akademie z něj v roce 1984 rázem učinila hvězdu. Zároveň jej zařadila do škatulky sympatických rošťáků. Tento typ uplatnil i v dalších komerčně úspěšných komediích. Patřily mezi ně sci-fi filmy Zámotek, kde ztvárnil rybáře Jacka Bonnera, pomáhajícího lovit mimozemšťanům z moře kokony, nebo Číslo pět žije, kde si pro změnu zahrál konstruktéra robotů Newtona Crosbyho. V americkém remaku Tři muži a nemluvně se po boku Toma Sellecka a Teda Dansona staral o malou holčičku. V pokladnách kin se dařilo i dalším třem dílům Policejní akademie, byť jejich kvalita měla již klesající tendenci. Steve Guttenberg šel v této době doslova z filmu do filmu. Vedle Gena Hackmana patřil k nejvytíženějším hercům Hollywoodu.
To, že dokáže zahrát i roli zcela odlišnou, dokázal v hitchcockovském thrilleru Okno z ložnice, v němž ztělesnil architekta Terryho Lamberta, který shodou okolností upadne v podezření, že stojí za sérií vražd. Tato role z roku 1987 byla bohužel jeho labutí písní. I nadále točil především komedie, ty však již zdaleka nedosahovaly takového úspěchu jako dříve.
Marně čeká na nový trhák
S příchodem devadesátých let pak hercova hvězdná éra zcela skončila. Na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůže, filmy, v nichž je jeho tvář k vidění, jsou ale bohužel takřka do jednoho neznámé nebo alespoň málo známé. Opakovaně se sice hovoří o možném natáčení dalších dílů Policejní akademie a Zámotku, Steve je přesvědčen, že by to byly hity, nic se ale stále neděje.
Vedle filmové tvorby se herec věnuje i divadlu, účinkoval například na Brodwayi. Má rovněž vlastní produkční společnost Mr. Kirby Productions, kterou pojmenoval po Geraldu J. Kirbym, svém středoškolském učiteli dramatické výchovy.
Šestašedesátiletý Steve Guttenberg je dnes podruhé ženatý, děti bohužel nemá. Jeho první manželkou se stala modelka Denise Bixler, s níž vstoupil do stavu manželského dne 30. září 1988. Svazek neměl dlouhého trvání. Rozpadl se již k roku 1991 a o rok později následoval rozvod. V roce 2014 se herec setkal na schůzce naslepo s televizní reportérkou Emily Smith a ihned si padli do oka. O rok později spolu začali žít a na Štědrý den roku 2016 se zasnoubili. V lednu roku 2019 se vzali během malého intimního obřadu v Malibu. Dnes společně žijí v přímořské čtvrti města Los Angeles.
Hvězda charity
O Stevu Guttenberogovi se říká, že je přesně tak milý, jako tomu bylo v jeho nejslavnějších komediích. Hercova dobrotivá povaha se mimo televizní obrazovku projevuje účastí na charitě. Angažuje se v organizacích, jejichž cílem je zlepšit příležitosti pro bezdomovce a mladé lidi. V roce 2016 byl založen trust na jeho počest, který poskytuje podpůrné služby bezdomovcům v Los Angeles. Hollywoodská charitativní pobočka nadace Entertainment Industry Foundation zvolila Guttenberga velvyslancem pro záležitosti dětí. Z této své pozice založil Guttenhouse, místo, které podporuje mladé dospělé opouštějící pěstounskou péči. Je také v čele iniciativy Sight for Students, která poskytuje brýle znevýhodněným mladým lidem. Nezapomíná ale ani na zvířata a podílí se na práci organizace Fun Paw Care, která zvyšuje povědomí o právech zvířat. Herec připisuje svůj smysl pro tento druh činnosti židovské výchově: „To je Talmud. Je pravidlem, když dáváte desátek z pole, necháváte deset procent lidem na jídlo.“
Zdroje: