Článek
Sylvia, nebo také Sylva Turbová, byla vpravdě československá herečka. Narodila se dne 30.září 1947 v Opavě do umělecké rodiny. Jejím otcem byl operní pěvec Belo Turba, matka Marie, původem Češka, pracovala u divadla jako asistentka režie. Turba po válce působil ve Slezském národním divadle v Opavě, což vysvětluje místo hereččina rodiště. Po několika letech se celá rodina přestěhovala do Bratislavy, kde Sylvia vyrůstala. Díky svým rodičům dokonale ovládala slovenštinu i češtinu a také se od dětství věnovala divadlu i recitaci. Před filmovou kameru vstoupila triumfálně. Již jako středoškolačku si ji režisér Jozef Zachar vybral pro roli maturantky Aji Trnkové do komediálního dramatu Zluva s diablom. Tento film byl debutem i pro další slovenské herečky, představila se v něm ale také celá řada již velice populárních českých herců, kupříkladu Vladimír Menšík, Jaromír Hanzlík nebo Stela Zázvorková.
Ve dvaceti na prknech Národního divadla
Po jedenáctiletce tak nebylo žádným překvapením, že Sylvia nastoupila na bratislavskou VŠMU, kterou absolvovala v roce 1971. Jejími spolužáky byli Andrej Hryc, Zuzana Kocúriková, Juraj Kukura, Vladimír Durdík či Dušan Tarageľ. Ještě za studií dostala mladá herecká adeptka další významnou příležitost před kamerou. V koprodukčním francouzsko-československém filmu Muž, ktorý luže z roku 1968, si zahrála po boku slavného Jean-Louise Trintignanta. Další poměrně významné role hrála v českém filmu Nahota a ve slovenské tragikomedii Naši pred bránami.
Sylvia Turbová
Po studiu odešla s několika spolužáky z ročníku do Košic, kde strávila jen jednu jedinou sezónu. Již v roce 1972 dostala nabídku, která se neodmítá, stát se členkou souboru Národního divadla v Praze. Bylo jí pouhých dvacet let, navíc v té době nebývalo zvykem, že by se Slovák dostal na českou první scénu jen tak bez protekce. Sylvia ale byla napůl Češka, navíc hovořila bezchybnou češtinou. Okolí tento fakt bohužel ignorovalo. Začaly se o ní šířit klepy, že se k místu dostala přes postel. Byť se jí dařilo, pomluvy nesla velice těžce, navíc se v Praze cítila opuštěná, neměla tu rodinu, ani přátele. S radostí tak přijala nabídku vrátit se domů na Slovensko a vstoupit do angažmá Slovenského národního divadla. Úspěch se však neodpouští, slovenské kolegyně jí vše spočetly, a krásná Sylvia zůstala nakonec před branami SND.
Praha jí přinesla lásku
Nepřejícím kolegyním nakonec odpustila. Na Slovensko se sice nevrátila, ale v Praze našla dvě největší lásky svého života. Třináct let byla vdaná za Václava Holého, otce slavného dětského herce Tomáše. Děti s ním ale neměla, jednak si on sám již další nepřál, jednak ona je mít ani nemohla. Již jednou totiž těhotná byla, jednalo se ale o mimoděložní těhotenství, jehož komplikace naději na další graviditu zmařily. Sylvia to nesla velice špatně, měla období, kdy musela odejít dokonce i od televizní obrazovky, když tam nějaké dítě spatřila. Nakonec svému manželovi pomáhala alespoň s výchovou Tomáše. Ten sice po rozvodu rodičů žil u své matky, ale s otcem a jeho novou ženou trávil hodně času. Když tragicky zemřel, Sylvia již s jeho otcem netvořila pár, přesto ji jeho smrt velice zasáhla.
Po rozvodu s Václavem Holým se po čase seznámila s o sedmnáct let mladším Ivem, který jí pak byl oporou až do konce jejího života. Podruhé se však již nevdala.
Nakonec ji živil dabing
Na prknech národního divadla ztvárňovala Sylvia Turbová složité psychologické postavy. Filmaři ji naopak obsazovali do rolí atraktivních dívek a žen, často velmi povrchních. Role dostávala v Čechách i na Slovensku. Mezi ty výrazné patřila kupříkladu kriminalistka Marta Hroncová ve slovenském filmu Šepkajúci fantóm, měšťácká dcerka v tendenčním snímku Požáry a spáleniště, atraktivní manželka jednoho z hlavních hrdinů v melancholickém příběhu Kosenie jastrabej lúky nebo nacistická dozorkyně v Hercově válečném dramatu Zastihla mě noc.
Sylvia Turbová byla dlouholetou členkou Národního divadla
Více příležitostí jí poskytovala televize. Zahrála si kupříkladu v třídílném televizním filmu Nepokojná láska nebo v seriálu Třicet případů majora Zemana. Na konci osmdesátých let začalo rolí ubývat, jak těch filmových, tak i těch divadelních. V Národním divadle naposledy vystoupila v domácí klasice Rok na vsi v sezóně 1992 – 1993. Od té doby již žádnou další příležitost nedostala, ve svazku s divadlem však setrvala až do roku 1998, kdy zdejší angažmá opustila. K posledním drobným filmovým rolím patřily maminky ve filmech Fontána pre Zuzanu a Můj přítel d'Artagnan. Druhý jmenovaný vznikl v roce 1989 a herečka se s ním s filmovou kamerou rozloučila. Další nabídky přicházely již pouze z televize, ani těch ale nebylo mnoho. Naposledy se objevila v televizním dramatu z roku 2002 Pod hladinou.
Kdysi obdivovanou filmovou krásku tak živil především dabing, její hlas bylo možno slyšet v řadě kvalitních zahraničních filmů a seriálů, ale i v zatracovaných telenovelách. Patřila rovněž k zakládajícím členům herecké asociace.
Sylvia Turbová zemřela po dlouhé a těžké nemoci dne 29. července 2015 v Praze a je pochována na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
