Článek
Úterý je jeden ze sedmi dnů v týdnu, ale také městečko v západních Čechách, v nejzápadnější části okresu Plzeň-sever. Není to náhodná shoda. Název městečka je odvozen od jména dne, ve kterém se zde konal trh. Německy se mu říkalo Neumarkt, tedy nový trh. Úterý bylo ale až do 16. století jazykově českým městem. Teprve v následujícím století došlo ke germanizaci. Ta byla příčinou vysídlení zdejšího obyvatelstva v roce 1946.Následné osidlovací akce nebyly příliš úspěšné, dnes zde proto žije pouhých čtyři sta obyvatel. V Úterý jakoby se zastavil čas. Stalo se kouzelným pohádkovým městem, ve kterém by nejeden princ hledal spící Růženku. Tu zde sice ještě nikdo nenašel, za návštěvu toto místo ale rozhodně stojí.
Za vše může havran
Úterý vzniklo na konci 12. století. Podle pověsti bylo založeno v místech, do kterých jednoho dne zabloudil německý horník. Vyčerpáním usnul a zdál se mu zvláštní sen o nalezišti zlata. Když se probudil, spatřil havrana se zlatým prstenem v zobáku. Černý pták vzlétl a horník jej sledoval tak dlouho, dokud klenot ze zobáku neupustil. Na místě, kam šperk dopadl, nalezl zlatonosnou žílu. O tom, že by se v Úterý v minulosti těžilo zlato, neexistuje žádný důkaz. Bájný opeřenec se přesto stal patronem města a má své místo také na městském znaku. Havran jménem Kryštof se probojoval rovněž na jednotlivé zastávky zdejší naučené stezky. Ta vás provede po pamětihodnostech městečka a jeho okolí.
Hrázděné domy i stavby slavných Dientzenhoferů
Městečko představuje kompaktní zachovalý celek, nepoškozený novodobými necitlivými zásahy. Podobných měst je u nás jen velmi málo. Náměstí, dlážděné kočičími hlavami, s renesanční radnicí a starobylými hrázděnými domy, je připomínkou na dobu, kdy bylo Úterý bohatým kupeckým městem na obchodní stezce z Tepelského kláštera do Plzně. Řada zdejších domů je středověkého původu, další pocházejí z období renesance či z doby baroka. Barokní je i mariánský sloup zdobící střed náměstí. Zhotoven byl po velkém požáru v roce 1732. V jeho blízkosti se nalézá kamenná kašna z počátku 19. století. Hned naproti radnici lze spatřit rodný dům zdejšího nejvýznamnějšího rodáka, zakladatele Mariánských Lázní, tepelského opata Kašpara Prokopa Reitenbergera. Více než zajímavé jsou také dva úterské barokní kostely. Přímo ve městě se nachází kostel Narození sv. Jana Křtitele, vystavěný Kryštofen Dientzenhoferem v roce 1695. Druhý kostel sv. Václava stojí na návrší poblíž hřbitova na severozápadním okraji města. V roce 1747 byl zbudován patrně samotným Kryštofovým synem Kiliánem Ignácem. Na konci 18. století zřídili okolo chrámu hřbitov. Zakrátko se Úterští ale opět vrátili k pohřbívání na starém hřbitově u kostela ve městě. Teprve roku 1894 byl na prostranství západně od kostela založen nový městský hřbitov, který svému účelu slouží dodnes.
Kostel sv. Václava
Zlobivé děti vystrkují po smrti ruce z hrobů
Ke starému úterskému hřbitovu u kostela Narození sv. Jana Křtitele se váže mrazivá pověst. V roce 1718 zde byla pochována osmiletá dcerka měšťana Anische. Když rodiče druhý den po pohřbu navštívili hrobeček, vyčnívala z něj dětská ruka. Rakvička byla proto vykopána a vše bylo dáno do pořádku. Úkaz se ale opakoval. Hledala se proto příčina. Zjistilo se, že za života se dívka často rukou ohnala po trestajících rodičích, a ti proto dostali radu, aby mrtvou ručku vyšlehali metličkou. Tak se i stalo. Jev se již neopakoval. Po čase se hrob otevřela v něm byla nalezena takřka neporušená ruka. Na památku této události ji vyňali z hrobu a po dlouhá léta vystavovali v márnici pro výstrahu neposlušným dětem. Úterý ale není jediným místem, ke kterému se váže takováto pověst. Stejná se vypravuje i o hřbitově na Práchni u Horažďovic.
Zdroje:
