Článek
Šteklova cesta k herectví nebyla přímočará. Narodil se 23. září 1929 v Plzni. Divadlu propadl v dětství a věnoval se mu ochotnicky. Navzdory této skutečnosti se vyučil slévačem, teprve poté odešel na DAMU. V době studií hostoval i v pražském Národním divadle. Po absolutoriu v roce 1953 prošel Ústředním vojenským souborem Vítězná křídla i Ústředním souborem ministerstva vnitra, v roce 1960 zakotvil v Semaforu.
Politický úkol se obrátil proti němu
Do slavného souboru přicházel s jasným úkolem vydaným z těch nejvyšších míst. Měl udělat pořádek. Nejprve vystřídal na postu uměleckého šéfa Jiřího Suchého, vzápětí dostal pokyn, ať se zbaví Jiřího Šlitra. Štekl sice později tvrdil, že pouze plnil příkazy a bylo mu to ve skutečnosti proti srsti, nicméně vše plnil do puntíku. Vidina kariéry mu patrně zastřela zrak. Viděl se v pozici velkého šéfa, který bude rozhodovat o osudech svých kolegů a i samotného divadla. Jenže Suchý a Šlitr měli naštěstí vlivné známé a začali se bránit. Spor se dostal až na pražský městský výbor KSČ, Suchý se vrátil do funkce a pakoval se naopak Štekl. Z ostudy měl kabát. Navíc o něj nikde příliš nestáli. Najít si angažmá tak neměl snadné. Na jednu sezónu se uchytil v Hudebním divadle v Karlíně a v roce 1965 dostal nabídku Jiřího Štaidla do jeho Divadla Apollo, kde měl s Lubomírem Kostelkou pantomimicko-klaunskými výstupy sjednocovat písňové bloky. Fanoušci zpěváků to neocenili. Považovali to za nadbytečné. Pro obecenstvo malých scén byly tyto vstupy málo nápadité. Diváků ubývalo a Apollo v červenci roku 1968 zaniklo. Štekl hledání dalšího angažmá definitivně vzdal a přešel do svobodného povolání. V tu dobu mu nabídl pomocnou ruku kamarád Lubomír Kostelka. Secvičili zábavné parodické scénky, s kterými objížděli republiku. Štekl pořádal estrádní a zájezdová představení, konferoval. Jeho osobitý humor a schopnost improvizace z něj učinily vyhledávaného baviče na různých akcích po celé republice. Zval si hosty z branže, kteří uměli udělat legraci. Občas se výjimečně mihl i jako host na dalších pražských scénách, například v Divadle Na zábradlí, hrával ale i v mimopražských divadlech, mimo jiné v Mladé Boleslavi.
O práci rozhodně neměl nouzi. Všímat si ho pomalu a jistě začali i filmaři. Před kamerou stanul poprvé v roce 1961 jako pan Fousek v komedii režiséra Zbyňka Brynycha Každá koruna dobrá. Charakteristická menší a hodně zavalitá postava, ostře řezané rysy, temperament, výbušnost, bodrost a lehká sebeironie z něj udělali ideálního představitele komických figurek. Všelijakých postaviček ve filmu ztvárnil více než sto. Výraznějších ovšem bylo jen pár. Patřil mezi ně muž s motýlkem v hororové tragikomedii Spalovač mrtvol či otec v hudební komedii Kulhavý ďábel. Pod těmito tituly byl podepsán režisér Juraj Herz. Vintířem se Štekl stal v historické komedii Karla Steklého Pan Vok odchází.
Oblíbil si ho Vorlíček
Jeho dvorním režisérem se stal režisér Václav Vorlíček, který si na něm cenil jeho osobitého humoru a citu pro improvizaci. „Štekl byl komediant od přírody, takže by byl hřích jeho talent nevyužít. Když se zrovna nenatáčelo, na place působil jako takový Menšík. Pořád bavil ostatní, vyprávěl vtipy a historky, co kde všude prožil. Ale pozor, když se tam potkal s Menšíkem, tak mlčel a pozorně naslouchal,“ sdělil Vorlíček novinářům.
Štekl mu hrál učitele v populárním seriálu Pan Tau nebo třeba hoteliéra v nestárnoucí komedii Což takhle dát si špenát.
Doplatil na požitkářství
V soukromí byl herec velký požitkář. Měl rád společnost a dobrou zábavu. Patřil k vyhlášeným gurmánům. V jídle se nikdy neošidil. Trpěl obezitou, lékaři mu nařídili přísnou dietu, on na jejich rady nedbal. Paradoxně měl panický strach ze smrti, o které často mluvil, ale své návyky nezměnil. „Mluvil o tom často, přitom na svou životosprávu kašlal. Měl držet dietu, upravit jídelníček, alespoň trochu se hýbat, sportovat, ale to on nikdy nedokázal,“ vzpomínal Vorlíček.
Špatná životospráva Štekla dohnala v šedesáti letech. Začaly ho sužovat vážné zdravotní problémy a v nemocnicích pobýval častěji než doma. Nakonec zemřel na infarkt. Stalo se tak 5. února roku 1994. Šteklovi bylo pouhých šedesát čtyři let.„Naposledy jsem s ním točil pokračování Arabely, kde hrál strýčka Pompa. To už byl hodně nemocný, trápil ho vysoký tlak, zdravotní problémy na něm byly znát. Už nebyl tak veselý, plný energie, jak jsme ho znali. Myslím, že to bylo jeho poslední filmování. Nedlouho poté zemřel,“ řekl po jeho smrti režisér Vorlíček.
Zdroje:
