Článek
Na Šumavě, nedaleko Srní, v údolí horské řeky Vydry, leží bývalý kralovácký dvorec Antýgl. V druhé polovině 16. století na tomto místě stávala malá sklářská huť na výrobu dutého skla a také tak zvaných pateříků, což bylo tehdejší označení skleněných korálků do růžence. Místo bylo pojmenováno podle německého výrazu pro sklárnu o jedné jediné pánvi, tedy „ein Tiegel“. Po vyhasnutí sklárny vznikl na jejím místě selský dvorec, patřící kralovácké rychtě stodůlecké. Kralováci byli šumavští osadníci, především Němci, kteří se mimo jiné věnovali těžbě dřeva a pastevectví. Byli svobodní a podřízení pouze českému králi. Panovník jim udělil celou řadu privilegií. Patřilo mezi ně kupříkladu právo lovu, právo mýcení stromů nebo právo vařit pivo. Cílem těchto pradávných výsad bylo podpořit osídlení odlehlých horských končin. Kralováci sídlili na svých osamělých dvorcích okolo osmi rychet, rychtáře si sami volili. Privilegované postavení si, na rozdíl od Chodů, udrželi až do zrušení poddanství v roce 1848. Tehdy o výsady samozřejmě přišel i antýgelský dvorec. Patřil rodině Pauknerů, která tu v roce 1859 otevřela zájezdní hostinec a žila zde až do poválečného odsunu původního německého obyvatelstva v roce 1946.
Dvorec slouží jako autokemp
Dvorec naštěstí unikl osudu mnoha podobných šumavských památek a nebyl srovnán se zemí. V roce 1964 zakoupil zchátralé budovy Svazarm, opravil je v původním stylu a zřídil zde autokemp. Dvorec dnes tvoří skupina zděných a roubených stavení, podružského domku, stodoly a kaple. Na jednom z nejkrásnějších míst Šumavy se můžete ubytovat dodnes. Kemp je v provozu od května do září. Vlastní historické budovy ale nyní procházejí rekonstrukcí, prohlédnout si je tak lze pouze z venku.
U Vydry pozor na vodní žínku!
Jedinečnost Antýglu podtrhuje čarokrásná řeka Vydra. Dávejte si tu ale pozor na vodní žínku, která žije ve vodní hlubině. Nebezpečná je obzvlášť pro pány. Bůh pomáhej tomu, který ji spatří. Tělem i duší propadne její svůdné kráse. Kdysi se prý stala osudnou mladému horníku Hannesovi, který lovil ve Vydře pstruhy. Když spatřil nádhernou žínku, která před ním vystoupila z vody, ztratil vědomí a úplně zapomněl na svoji rodinu. Poté, co se znovu probral, byl již hluboko pod hladinou, v nádherném paláci vodní víly. Cítil se tu jako v ráji a žil tu pak šťastně mnoho let, až do dne, kdy si náhle rozpomněl na svůj někdejší pozemský život a zastesklo se mu po ženě a synkovi. Opustil proto rozzuřenou vílu a vrátil se na zem. Avšak běda! Nad vodní hladinou zatím uplynulo dlouhých sto let a jeho blízcí již dávno odpočívali na hřbitově. Vrátil se tedy na říční břeh a čekal na svoji vodní paní. Čekal marně, uražená víla jej zpátky nepřijala. Celý zarmoucený se vrhl do vln řeky Vydry, aby zde našel smrt.
Zdroje:
Rausch, Antonín. Příběhy ze staré Šumavy, 1974.
