Článek
Klidné odpoledne. Příjemné počasí a vy míříte na procházku do města. „Já chci zmrzlinu,“ ozve se dítko. Proč ne? Řeknete si a míříte pro točenou zmrzlinu. Jenže ouha. Už při pohledu na tabuli zjistíte, že tohle se minimálně bez zklamání neobejde. Nemají mangovou. Ba dokonce ani rakytníkovou. „Černý rybíz a vanilka,“ čtete a tušíte velké zklamání. Naštvání. Frustraci. „Nechci,“ ozve se zklamané a naštvané dítě. Přesto zkusíte vzít rybíz. Kdyby náhodou. Ochutná. „Bléééé, sladký,“ ozve se. Myslí kyselý. Ale na tom nezáleží. Najednou nemusí ani mluvit a vy víte, co přijde. Hysterie. Záchvat. Vztek.
Zkrabatí se čelo. V očích se objeví slzy. Dítě začne zrychlovat krok a rázovat. Když na něj promluvíte, začne křičet. Pak už jen ječet. Jako kdyby hlasitý nepříjemný zvuk mohl situaci zklidnit. Zkusíte všechno možné. Nepomůže nic. Tak dítě necháte projevovat emoce. Venku. Na ulici. Jen pozorujete, aby neskočilo do silnice. Konečně dojdete domů. Dítě se uraženě odporoučí do rohu a povídá si s vraty o tom, jak je svět nespravedlivý. Možná ano. Právě ochutnalo zklamání. Jenže to přece k životu patří. Obviňuje vás z toho, že neměli oblíbenou příchuť. Vysvětlování, že za to nemůžete je marné. Vztek se opět stupňuje. Co teď?
Studená sprcha to spraví
Naši rodičové (a dost možná někteří i dnes), by měli jasno. Studená sprcha uklidňuje. Je to pravda. Pokud dáte hysterické dítě v záchvatu pod ledovou vodu, skutečně se uklidní. Ztiší. Důvod? Lekne se. Vyděsí ho to. Myslet je však potřeba především na to, co ho vlastně tak zázračně zklidnilo? Proč najednou dítě potlačilo emoce? To vztek vystřídal strach z toho, co bude následovat. Proto dítě potlačilo emoce. Má pud sebezáchovy. Potlačený vztek však rozhodně není dobrý. Jediné, k čemu vede, jsou častější výbuchy.
Na počátku je dobré si říci, že záchvaty vzteku určitě neznamenají, že je s dítětem něco v nepořádku. Při výbuchu vzteku si jen dítě neví rady s negativními pocity, které ho zaplavilo a zcela ho ovládají. V prvním návalu vzteku není schopno vnímat okolí. Potřebuje především čas. Když začne být dítě lítostivé, je čas vhodný zakročit. Tedy dítě utěšit. Obejmout. Až poté, co celý záchvat projde všemi fázemi je dobré s dítětem v klidu probrat, co se stalo. Uvědomte si, že vztekající se dítě nezlobí a není neposlušné. Ba právě naopak. Vztek je vlastně pochopení toho, že nemá šanci prosadit své přání.
Co dělat, když je dítě ve vzteku agresivní
Je jasné, že jistá agrese ke vzteku patří. Co však jako rodiče máme dělat? V první řadě je třeba zůstat v klidu. Je jasné, že pokud mlátí kolem sebe nebo hází věcmi, v klidu vás to nenechá. Je však třeba jemných a rozumných reakcí. Křičte. Ale nepomůžete si. Ideální je nechat dítě vyvztekat. Rozhodně neodcházejte. Dítě by se mohlo cítit opuštěné. Buďte u něj. A až přejde největší vztek, obejměte ho. Místo křiku mluvte tiše a klidně.
Myslete na to, že vy jste dospělí. Vy byste měli emoce umět ovládat. I kdyby záchvat trval déle, než vám bude milé, nedávejte dítěti ultimáta. Nesmíte ztratit sebekontrolu a tvářit se jako poražený. Pokud jste někde na veřejnosti, především se vykašlete na to, co si bude myslet okolí. Důležité je vaše dítě. A jeho emoce. Jestliže je tedy dítě v bezpečí. Nechte ho vykřičet frustraci. Poté mu nabídněte náruč. A následně si o všem promluvte. Záchvat chce čas. Pokud ho utnete, příště bude větší.
