Lotr (Bad Boy): Seriál, který ovládl Netflix – Jak přežít izraelský pasťák

Netflix uvedl osmidílný izraelský seriál Lotr (Bad boy) z roku 2024. Mladík Danny se ocitá na šikmé ploše. Z běžného studenta se stává zloděj a drogový dealer. Objevil svůj životní talent, jak sám říká. Bude z něj profesionální gangster.

Krize identity, potřeba být viděn a vnímán, ranné trauma, sociální znevýhodnění. A  trochu potřeba si hrát. Cesta na scestí bývá u mládeže podobná. Cestu ven si ale každý musí najít sám. Premiéru měl na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. O režii se postarala Hagar Ben-Asher, která se zároveň významně podílela na scénáři. Hlavního hrdinu Dannyho ztvárnil izraelský herec Daniel Chan. Dílo je oceňováno kritiky i veřejností pro svou syrovost, autentičnost a zachycení mnoha vrstev osobnosti dospívajícího hrdiny.

Lotr je psychologicko-komediální drama. Spojení protichůdných žánrů není náhodné. Izrael je země, která od svého vzniku v roce 1948 žije v trvalém napětí – mezi válkami, útoky, vnitřními rozpory a kolektivním traumatem. Společnost je formována zkušeností holocaustu, vojenské služby a neustálé hrozby terorismu. V každodenním životě se tak střetává tragédie s absurditou a vážné s groteskním. Humor v izraelské kultuře často slouží jako způsob přežití – jako ventil, který umožňuje vyrovnat se s realitou, která je příliš bolestná na to, aby byla zobrazena přímo. Vzniká tím specifická forma černého, cynického a často sebedestruktivního humoru. Seriál Lotr obsahuje i animované scény. Ty podtrhují kontrast mezi dětským světem a  světem gangsterů. Upozorňují na momenty, kdy osobnost hlavního hrdiny jedná čistě dětsky a zároveň lhostejně. Ignoruje rozsah a fatálnost skutečných událostí.

Jako příklad lze uvést scénu, kdy hlavní hrdina překročí tělo právě zastřeleného člověka. Nad tělem krouží veselé dětské animace. Stejně jako v počítačových hrách, mísí se v  mysli Dannyho tragedie s humorem. Akce s relaxací. Cizí tragedie se stává osobní výhodou. Diváky to nutí k zamyšlení, jak je možné, že Danny najednou dokáže vypnout veškeré přirozené lidské instinkty a emoce. A kdo se dívá pozorně, ten v osudu hrdiny najde určitá vodítka.

Relativně vysoký intelekt a hlavně tvůrčí osobnost hlavního hrdiny. Právě kreativita, schopnost relativizovat skutečnost humorem, ovlivňuje jeho osud velmi zásadně. Humor jako stav ducha. Schopnost okamžitého odlehčení situace. Humor mu umožňuje zůstat nad věcí tam, kde by ostatním hrozil psychický kolaps. Umožňuje mu přežít v kolektivu spoluvězňů v pasťáku nebo uprostřed drogového gangu. Zároveň je to ošidné, protože Dannyho vidění světa skrze grotesku ho přivádí do nebezpečných situací. Danny tak vstoupí i tam, kam by běžní jedinci vstoupit odmítli. Absence zdravé míry stresu a strachu odlišuje Dannyho od jeho spolužáků ze školy. Bez těchto ochranných emocí se osobnost postavy sklouzává k přehnanému optimizmu. Do sociálních situací navíc vstupuje humor. Danny si nemůže pomoct. Humor je součástí jeho osobnosti. Paradoxně je to právě humor, který přivede hlavního hrdinu nejprve do problémů a  nakonec i z problémů ven.

Nejprve mu humor pomáhá uprostřed tvrdého zařízení na převýchovu problémové mládeže. Náš Lotr nemá fyzické předpoklady sjednat si respekt silou. A právě fyzická převaha v pasťáku rozhoduje, kdo se bude mít dobře a kdo bude pěšák. Kdo přežije a  kdo zemře. Danny ale pohotově reaguje vtipem v situacích, kdy to není běžné. A to spoluvězni ocení. Příkladem může být scéna v dramatickém kroužku nápravného zařízení. Paní lektorka Dannymu položí běžnou úvodní otázku, jak se do nápravného zařízení dostal. Danny pohotově odpoví: „V Lamborgini. Dejte vědět, až budete potřebovat svést. “Lektorka i spoluvězni se smějí.

Hlavní hrdina získává respekt a uznání. Nyní má i on něco, o co se může se spoluvězni podělit. Humor jako zboží. Humor jako zkrácené dlouhé chvíle. Humor jako lék proti ponuré náladě. Ale také humor jako terapie. Dannymu se daří, ač to nezamýšlel, terapeuticky působit na své spoluvězně. Díky jeho humoru zaměřenému na běžný, syrový a surový život se pomalu proměňují. Dannyho humor pomáhá problematické mládeži nahlédnout svět jinýma očima. Relativizovat jejich zajetý tvrdý a citově chladný přístup k životu. Humor probouzí nové emoce. Hledá cestu k sobě samému. Pomáhá navazovat skutečné a zdravé vztahy, ne jenom vypočítavou vězeňskou hierarchii. Sounáležitost a  bratrství i v těch nejhorších podmínkách, jaké si lze představit.

Přesto Danny není žádný Mirek Dušín. Neváhá se sjet drogami. Někdy své emoce nezvládá. Je impulzivní, ztrácí sebekontrolu, sprostě nadává a kope kolem sebe. Ne náhodou dostal ve vězení pro mladistvé přezdívku „Bejzbolka“. V záchvatu zuřivosti totiž napadl basebalovou pálkou vlastní milující mámu.

Autoři seriálu se zde dotýkají důležitého společenského tématu. Nenabízí pouhou zábavu. Nutí diváky zamýšlet se, proč je mládež bezcitná a agresivní. Co ji k tomu přivádí. Co vede děti na prahu dospělosti k drogám a kriminalitě. Jako filmový prostředek volí práci s časem. Prolíná se tu několik časových pásem. Současnost – kdy dospělý profesionální stand-up komik vypráví o svém dětství. Minulost – která bez obalu a bez přikrášlení ukazuje divákům tvrdou realitu. Stand-up komik baví publikum již zpracovanými prožitky z dětství, ale malý hubený Danny v pasťáku či v gangu prožívá hrubý, tvrdý život na vlastní kůži.

doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., dr. h. c. forenzní psycholožka zdůrazňuje, že domácí násilí v primární rodině, je pro děti významný rizikový faktor. Příběh Dannyho to dokládá. Sám o sobě není zlý, nebo sadistický. Hledá jen vlastní účinnou strategii přežití. Důležité indicie se dozvíme i z vyprávění hlavního hrdiny. Vyrůstal bez otce, protože ten se vůči rodině choval agresivně, nestál o ni a mělo proběhnout i několik pokusů o  likvidaci rodiny.

Víme tedy, že Danny možná dostal jisté problematické mechanismy prožívání již do kolébky. Impulzivitu, vyšší míru agrese. Emotivnost, při které selhává rozum. Výbuchy vzteku. Jisté negativní události mohly být vtištěny do jeho podvědomí v době, kdy se jim nemohl bránit. Mudr. Petr Pothe, renomovaný dětský psychiatr a psychoanalytik, uvádí, že osobnost jedince je ovlivněná událostmi již od okamžiku narození.

Čeho všeho byl svědkem malý Danny, do jakého prostředí byl vržen. A jaký otcovský, mužský vzor mu byl dán? Agrese, krutost, nenávist, násilí. Hned v ranném dětském věku a pak už jen prázdnota. Absence mužského vzoru, s kterým se dítě mohlo identifikovat.

Traumatická zkušenost formuje každého člověka již od okamžiku jeho narození. Uvádí to Petr Pöthe ve své knize: Emoční poruchy v dětství a  v dospívání (Grada 2020)

Danny žil jen s matkou, která byla sice milující, ale poznamenaná a zraněná, protože byla na děti sama. Danny se v příběhu snaží zastat prázdné místo muže, i když sám je ještě dítě. Vydělat peníze a být pevným bodem. Být silou a stabilitou pro rodinu. Chybí mu pochopitelně vzdělání, zkušenosti, a tak sahá po rychlém výdělku z distribuce drog a krádeží.

Tím svou matku pochopitelně ještě víc stresuje. Jako protiváha k  nebezpečným svodům tu funguje postava babičky. Babička oslovuje Dannyho „miláčku“. Je to správná babička, citové zázemí, jistota. Babička vrací láskyplně Dannyho do pozice dítěte a taky do světa dobra. V průběhu Dannyho pobytu v nápravném zařízení babička umírá. Zřejmě k jejímu špatnému stavu přispěly i starosti, které jí způsobil její vnuk. Přesto laskavost babičky sehrála důležitou roli v Dannyho životě. Díky ní nakonec dobro zvítězí dobro nad zlem.

Stejně tak, jak byla babička nenápadná a laskavá v životě Dannyho, její postava ani v seriálu nezabírá mnoho prostoru. Stačí, že se hluboce otiskla v členech své rodiny a její odkaz nakonec všem ukázal směr. S jemností, dobrotou a laskavostí pak Danny vypráví své vtipy před vyprodaným sálem. Umí si utahovat ze sebe, z nejhorších prožitků, ale nikoho nezavrhuje. Protože ani jeho nezavrhla babička, když byl odsouzen.

A skrze Dannyho se laskavost babičky prolíná i  ostatními osudy. Nejtemnějšími kouty vězení pro mladistvé, skrze mříže a zdi samotek. Prosvětluje jídelnu a uzamčené sektory pro odsouzené mladistvé. Nemá ambice nikoho měnit. Jen v pravou chvíli ukáže směr. Potichu a klidně. Tak, jak to babičky dělají.

Dalo by se říct, že mladiství delikventi jsou zde až idealizováni. Vrahy dětí, lotry jako-by bylo snadné napravit. Jejich kladné stránky jsou v seriálu vyzdvihnuté. Vřelé momenty dostávají prostor a hrubé scény, plné násilí, dostávají kontext. Není to samoúčelná obhajoba násilí. Je to poselství pro celou společnost. Aby se vážně zamyslela, jaké vzorce chování předáváme svým dětem.

Protože děti a mládež odráží postoje společnosti. Děti, které prožily rané trauma, nebudou mlčet. Jednou za ně budou hovořit jejich činy. Nedostatek podnětů si vynahradí. Místo prázdnoty se zaplní. A co si kdo zvolí, bude záležet na jeho možnostech a odvaze.

Znevýhodněné děti si zaslouží podporu nás všech. Protože cesta k běžnému životu se hledá těžko. Seriál Lotr mohl být daleko drastičtější. Ve scénách i při vykreslování postav. Ale pak bychom se z vtipů Lotra možná vytratil humor. A v publiku by utichl smích.