Článek
Rozdělená společnost: Bohumil Kulínský budí strach, soucit i hněv
V dnešním článku se budeme věnovat vybraným komentářům k sérii textů o Bohumilu Kulínském, sboru Bambini di Praga a sporu, který vznikl kolem filmu Sbormistr. Je kvalita umění hodnotnější než etické hledisko? Podíváme se, jak rozdílné názory zaznívaly v médiích už v devadesátých letech během kauzy kolem Bambini di Praga – a zda dnes nečelíme podobně polarizované společnosti. Ke kauze Kulínský se tehdy vyjadřovali přední umělci i známé osobnosti. Některé výroky byly tak kontroverzní, že je dnes jen těžko publikovat. Obstály by vůbec v dnešní době?
Bohumil Kulínský: génius i zločinec
Sbormistra Bohumila Kulínského v době vyšetřování i obžaloby veřejně podporovala jeho rodina, některé členky sboru i část veřejnosti. Nechyběly ani hlasy známých osobností a umělců – například Ondřej Soukup, Jiří Korn, Marta Kubišová a Ivo Mathé. Ti dokonce iniciovali petici za jeho propuštění z vazby. „Je nevinný,“ znělo z jejich prohlášení.
Soud nakonec Kulínskému vinu prokázal. Přesto prvoinstanční soudy opakovaně zdůrazňovaly jeho výjimečný umělecký přínos a schopnost reprezentovat Českou republiku ve světě. Podle jejich výroků celosvětový význam sboru Bambini di Praga převyšoval míru zločinnosti obviněného.
Teprve odvolací soud v Praze tuto logiku jednoznačně odmítl. Kulínského odsoudil k nepodmíněnému trestu s jasným závěrem: umělecký přínos v žádném případě nemůže polehčovat závažný trestný čin.
Ondřej Provazník: Sbormistr\ není neetický film!
Letos přišel do českých kin film Sbormistr. Po první vlně chvály přišla kritika. Bývalá sboristka se ve filmu poznává. Po letech jí opět kontaktují novináři. Kauza znovu ožívá.
Režisér filmu Provazník trvá na tom, že jméno hlavní hrdinky filmu „Karolína“ je čistě náhodná jmenná shoda s hlavní svědkyní v kauze Bambini di Praga. Radovan Síbrt – bratr hlavní svědkyně – oponuje, že film je natočen přesně podle případu jeho sestry Karolíny. Sbormistři Máchovi jsou Bohumilovi a Blance Kulínským podobní vzhledem i povahou. Jsou ve stejném příbuzenském vztahu – matky a syna. Stejný je i příběh Karolíny: sexuální zneužití na zájezdu, soustředění v horách, společné saunování a atmosféra ve sboru.
Podle Síbrta nelze v žádném případě režiséru Provazníkovi věřit, že podobnost s realitou je čistě náhodná. Protože on a jeho sestra považují Provazníkovo chování za neetické, nepřejí si, aby film Sbormistr soutěžil o Oscara. Provazník se brání, že film je kvalitní a není důvod se ceny Oscar vzdávat.
Bambini di Praga a Film Sbormistr. Etika versus kvalita.
Společnost se opět rozdělila na dva tábory. Zastání se dostává Provazníkovi a jeho filmu. „Sbormistr zaujal, je kvalitní. Měl by reprezentovat Českou republiku na Oscarech. O sexuálním zneužívání je třeba informovat. Film je natočen citlivě. Karolína je běžné české dívčí jméno,“ zní z řad veřejnosti.
Někteří diskutující v médiích hovoří o závisti Radovana Síbrta, touze se zviditelnit a přiživit. „Není škoda grošíčku do bratrova košíčku,“ glosuje jeden z čtenářů v diskuzi k článku na Novinky.cz
Druhá strana veřejnosti brání Síbrta a jeho sestru. Jméno filmové postavy považují za promyšlený marketingový tah. „Protože penízky nesmrdí, to jméno byl dobrý marketingový tah,“ dočteme se v jiné diskuzi na účet režiséra filmu Ondřeje Provazníka.
Někteří diváci si po zhlédnutí filmu příběh Karolíny i po letech vybavili. Na podobnost kauzy a jména reagují i novináři. Rodinní přátelé se podivují, že Karolína o sobě nechala natočit film.
Ve filmu se poznává ale především sama Karolína. Po zhlédnutí Sbormistra se cítí špatně, výrazně se jí přitížilo. Provazníkovi prý nedala souhlas vyprávět její příběh. Jakoukoli spolupráci na filmu Sbormistr od začátku odmítala. Režiséru Provazníkovi už ve fázi přípravy scénáře důrazně řekla, že jde o velice citlivé téma, které jí ubližuje, a film by mohl ublížit i ostatním poškozeným sboristkám. Provazník prý na to nedbal a film natočil přesně podle jejího příběhu.
Dva různí muži, jeden part. Kulínský i Provazník zasáhli do života Karolíny
Je to neuvěřitelné a smutné zároveň. Dva lidé – dva různé světy. Kulínský i Provazník rozdělili společnost. Oba za sebou zanechali výrazné dílo. Přestože každý stojí na jiné straně příběhu, jejich jména se nešťastně propojila. Jak je to možné?
Kulínský bezohledně zneužíval děti, lhal a propíral je v médiích. Jeho vina je nesporná. Masivní.
Provazník naproti tomu vyzdvihuje ohleduplnost a jemnost. Film natočil s citem a snahou neublížit.
A přesto – bolest zasáhla stejnou osobu.
Karolína je znovu v situaci, kdy její osobu jiný člověk použil bez souhlasu. Kulínský jí způsobil celoživotní trauma vědomě a systematicky. On je skutečný viník, pachatel.
Režisér Provazník, byť v dobré víře, oživil její trauma tím, že bez svolení použil klíčové prvky z jejího citlivého příběhu. Jiný kontext. Jiný záměr. Jiná míra odpovědnosti. Ale pro Karolínu znovu dopad.
Bambini zpívaly nádherně. Nešlo o pouhou zábavu. Jejich zpěv pozvedal lidského ducha.
I Sbormistr je kvalitní český film. Boří tabu a citlivě provází diváka nebezpečím. Jednoznačně odsuzuje zlo. Má potenciál působit jako prevence násilí na dětech.
Ale znovu se chce, aby se Karolína kvůli „vyššímu dobru“ stáhla do pozadí.
Má ustoupit?
Měl by její bratr mlčet?
Radovan Síbrt škodí Karolíně víc než samotný film?
Řada diskutujících se domnívá, že kdyby Síbrt na příběh své sestry znovu neupozornil, nikdo by si Karolínu z Bambini di Praga a z filmu Sbormistr nespojil. Pokud by Karolína chtěla, promluvila by sama. Nebo, že trauma Karolíny probudil právě Síbrt svými agresivními výpady proti filmu. Moderátorka Nora Fridrichová byla osočena, že se na kauze přiživuje a též tím jen škodí. Je třeba ale vzít v úvahu, že Radovan Síbrt nejedná bez vědomí své sestry Karolíny. Ta mu za jeho invenci veřejně poděkovala, protože sama dle svých slov neměla sílu se bránit.
Karolína a slovní útoky – historie se opakuje
Nedivila bych se, kdyby si Karolína připadala jako ve zlém snu. V minulosti poslouchala urážky na svou osobu – a teď útok přichází znovu. Tentokrát na jejího bratra.
V 90. letech se o Karolíně vyjadřovaly nevybíravě i některé sboristky ve snaze obhájit sbormistra Kulínského. Blanka Kulínská – matka Bohumila – v rozhovoru uvedla, že je ze sboristek zklamaná, že se je snažili s Bohumilem vychovat jako slušné lidi. A takto zle se jim to vymstilo.
Drsná slova od ženy, kterou sboristky znaly od pěti let a které věřily. Podle některých obětí Kulínského jeho matka svého syna kryla. To potvrdil v rozhovoru s Norou Fridrichovou i dětský psychiatr Petr Pöthe. Mluvil o rodinném traumatu, které se dědí po generace. Oběť si svou vnitřní bolest hojí tím, že to co se jí stalo schvaluje, toleruje a přehlíží u svého dítěte.
Blanka Kulínská dokonce měla dívky Kulínskému dohazovat, případně záměrně nereagovat na volání o pomoc dvanáctileté svěřenkyně z vedlejšího pokoje.
Karolína a konflikt s Kulínským, kvůli malé sboristce
Paní sbormistrině Kulínská sice kázala o morálce a výchově, ale dětem nepomohla. Jako by neviděla, neslyšela a neměla žádný mateřský instinkt. Přitom šlo o vysoce inteligentní, zkušenou a především dospělou ženu.
Mnohem více tehdy empatie projevila náctiletá Karolína, kterou požádala o pomoc uplakaná desetiletá sboristka. Dívenka se tehdy svěřila Karolíně, že na ni sbormistr Kulínský vyvíjel sexuální nátlak a celá se přitom třásla. Karolína Bohumila Kulínského ostře konfrontovala. A to byl také konec jejího členství ve sboru. Kulínský se na Karolínu osopil, že když jí vadí, jak to ve sboru chodí, může z něj odejít. Karolína odešla, ale mělo jí to být jedno? Sbor byl pro sboristky druhý domov. Později si Karolína musela vyslechnout v souvislosti kauzou plno urážek. Některé byly dokonce v mediálním prostoru a zásadně poškozovaly její jméno a dobrou pověst. Nedovolila Kulínskému zneužívat desetileté dítě, zaplatila za to ztrátou členství ve sboru. Dle svých slov u soudu nestála o vězení pro Bohumila Kulínského, čeho tedy chtěla Karolína dosáhnout?
"Bohumil Kulínský nemusí jít do vězení. Nemělo by mu ale být dovoleno pracovat s dětmi"…tak znělo její prohlášení.
Porovnejme reakce Sbormistrině Kulínské a sboristky Karolíny. Jedna je dospělá, vzdělaná, přesto vyčítá a participuje na zločinu. Druhá je sama ještě dítě, v podřízeném postavení. Rodiče si na pomoc pozvat nemohla, neznali pravdu. Karolína nechtěla porušit slib, který kdysi dala Bohumilovi Kulínskému-že o sexuálním zneužívání nikomu neřekne, ani rodičům. Karolína prochází složitými výslechy. Ustojí nátlak ze všech stran. Dokud se na ni nezapomene. O pár let později přebírá Blanka Kulínská ocenění za celoživotní přínos a rodinná tragedie. Dožila se vysokého stáří, ale těžko říct zda šťastně. Snad se jí podařilo najít smíření a klid. Smrt dítěte si žádná matka nezaslouží.
Sboristka Karolína z Bambini di Praga — kým je dnes?
Karolína se celý život věnuje zpěvu, který i vyučuje. Ve volném čase pomáhá matkám a dětem v tíživé životní situaci. Nezahořkla. Žije podle svých zásad, bez nároků na uznání.
Lze se divit, že ji film Sbormistr rozrušil? Přeživší žena čelí oživenému traumatu — bez varování, bez souhlasu. Její osobní příběh se náhle zjevil na plátnech kin.
Možná i proto jí nevadí, že promluvil její bratr. Zastal se jí s jejím vědomím. A Karolína dnes možná nestojí o ticho — když už ticho přestalo být možné.
Životní příběh je citlivá součást svého nositele. Jen on sám může někoho přizvat k sdílení. Protože on je ve svých vzpomínkách doma. Nezvaná kamera není návštěva, ale duševní urbex.
Bohumil Kulínský jako hlavní pečující osoba na výjezdech sboru
Proč si sboristky na zneužití vzpomněly až po letech?
Sboristky nejspíš nikdy nezapomněly. A i kdyby si nevybavily každý detail, neznamená to, že netrpí.
Přeživší možná až časem pochopily rozsah událostí v Bambini di Praga. Není to tak, že si najednou po letech vzpomněly, že byly zneužité. Zrovna neměly co na práci, tak to vzaly příjemnou procházkou rovnou na policejní stanici. Takový pohled by byl směšně povrchní — a krutě nepochopený.
Dívky musely den za dnem žít s určitou zátěží. Ať už na sbor vzpomínat chtějí, nebo ne.
Trnitou cestou každodennosti možná dospěly k určitému poznání. Vztah s Bohumilem Kulínským zpětně přehodnotily.
Není divu, že se sboristky i po letech obrátí na policii. Některé věci člověk pochopí až časem — v různých situacích, v různém věku, s postupující zralostí.
Ve chvíli, kdy najdou odvahu se bránit, získají kus své ztracené svobody. Pocit vlastní identity už neurčuje Bohumil. Ani vzpomínka na Bohumila. Oběť už není jen obětí. Má svůj niterní svět pod svou kontrolou.
Sboristka a filmový režisér: dvě pravdy, jeden příběh
Příběh oběti je v bezpečí jen tehdy, když zůstává v jejích rukou. Pokud ho někdo sdílí za ni, zbavuje ji opět kontroly – a tím i pocitu bezpečí. Natočit film o osudu přeživší bez jasné dohody o tom, co snímek bude obsahovat, je zásahem do její integrity. Do její autonomie.
Režisér Ondřej Provazník se možná skutečně cítí být příběhem jen volně inspirován. Neodsuzujme ho. Jeho pohled je jiný – vnější, autorský. Případy zneužívání se často podobají. Stejné vzorce se opravdu opakují.
Jiný obraz se ale naskytne, když se člověk dívá zevnitř – pohledem přeživšího. Z hloubky přímého prožitku. Z jemných struktur vlastní osobnosti.
Perspektiva režiséra a Karolíny je odlišná. On vidí skutečnost. Karolína vidí pravdu.
Když se ze slov umíchá jed: Ludvík Vaculík ke kauze Bambini di Praga
Ke kauze Bambini di Praga se vyjádřil i uznávaný spisovatel a signatář Charty 77 Ludvík Vaculík. V roce 2005 publikovaly jeho text Lidové noviny. Šlo o urážlivý článek s pikantně potupnou kritikou vůči všem zúčastněným – kromě sbormistra Kulínského. Špatné jsou podle Vaculíka sboristky, jejich rodiče, společnost, soudy i psycholog Los.
Činy, za které byl Kulínský odsouzen, Vaculík nepopírá. Neomlouvá je, ale ani se od nich nedistancuje. Místo toho velebí sbormistrovu genialitu a normalizuje překračování hranic vůči členkám sboru. Psychologa Jiřího Losa, který zneužívání dětí ve sboru nahlásil, karikuje jako závistivého ubožáka. Podsouvá mu „udavačské svrbění po těle“ a veřejně ho vyzývá, aby po Kulínském převzal vedení sboru – když mu údajně „zavinil kriminál“.
Vaculík útočí i na rodiče: „Dcery se nepůjčují.“ Jako by šlo o pitomce, kterým se vrátily poškozené věci.
Oběti Kulínského: sekundární viktimizace ve Vaculíkově článku
Dehonestaci sboristek si Ludvík Vaculík náležitě vychutnal. Protože šlo o oběti zločinu, nebudu se podrobněji rozepisovat. Jeho slova v Lidových novinách byla částí veřejnosti kritizována – žádné vážnější sankce mu však nikdo neuložil. Prošel by tak ohavný text i méně charismatické a známé osobnosti? A jak by na něj reagovali čtenáři dnes? Hrálo by roli, že se veřejného slovního útoku dopustila známá postava s vlivným hlasem – osobnost české literatury?
Představme si jeden smutný paradox: jak by se asi cítila mediálně očerněná sboristka, kdyby u maturitní zkoušky z češtiny narazila zrovna na otázku z Vaculíkovy literatury?
Když bolest narazí na potlesk: Kulínský, Bambini a návrat traumatu ve filmu Sbormistr.
Bohumil Kulínský zůstane navždy kontroverzní osobností. Jeho jméno je spojeno s věhlasem i se světem zločinu. V kauze zazněla prohlášení známých osobností, nový český film Sbormistr se vrací do doby, kdy zatčení sbormistra bylo ještě v nedohlednu. Diváci oceňují autenticitu příběhu. Pro bývalé sboristky z Bambini di Praga ale nejde o pouhou fikci. Film se dotýká jejich vzpomínek – a mění je ve veřejný majetek. Převyšuje umělecký přínos otázku etiky? Úspěch filmu lze změřit čísly. Váhu lidské bolesti nikoliv. Lze tu vůbec vynést spravedlivý soud?
Související:
(poznámka autorky-přímení sboristky Karolíny vyskytující se v článku není aktuální přímení této osoby. Její současné přímení autorka zná a z etických důvodů nezveřejnila)
Zdroje:
Text vychází z dostupných informací a osobní interpretace autorky
Vaculík, Ludvík. „Komentář k případu Bohumila Kulínského a sboru Bambini di Praga.“ Lidové noviny, rubrika Poslední slovo, 2005. Text není dostupný online.
Sbormistr, režie Pavel Provazník, Česká republika, 2025, hraný film.
Citace a parafráze výroků vycházejí z veřejně dostupných článků, soudních rozhodnutí a archivních materiálů, pokud není uvedeno jinak.
