Článek
Kdo byl únosce?
Většina z nás si vzpomene na dobu před deseti lety – kým jsme byli, jak staré byly naše děti. V té době mezi námi běhal jeden patnáctiletý chlapec. Rok před tím měl 14, 13, 12 a tak dál.
Dnes tu máme dospělého únosce. Chlapec byl unesen mladým mužem, kterého sousedé a kolegové popisovali jako nenápadného a bezúhonného. Starší obyvatelé vesnice vzpomínají i na dobu, kdy byl sám dítě – běžný kluk, který si hrál v okolí a vždycky slušně pozdravil.
Ptáme se všichni, kterých se jeho příběh hluboce dotýká: jak se tohle mohlo stát?
Nárůst násilí mezi dětmi
Za posledních 5 let vzrostl počet dětí stíhaných za násilí o 26 procent. Uvádí to Ministerstvo Vnitra. Pracuje jen s případy, které se vyšetřili. Pak je tu skryté násilí, šikana ve školách a v rodinách. Činy označené nálepkou „pošťuchování mezi dětmi“ a založené do šuplíku. Vždyť je těm raubířům teprve deset, patnáct let. Čas ale uteče jako voda. Děti jednou dorostou a důsledky a důsledky naší dnešní nečinnosti mohou být opět velmi vážné.
Etoped Andrej Drbohlav nárůst agrese u dětí označuje za produkt společnosti. Ve společnosti je tedy nutné hledat i možná východiska. Zapouzdření problémů v dětech, nedostatek dobrých vzorů, absence času na děti. Přítomnost násilí v mediích, která je neustálá a intenzivní. Násilné pořady sledují děti od ranného věku. Počítačové hry zase hráčům poskytují rychlé řešení, které je pro děti lákavé, ale škodlivé. Dětský mozek se snadno naučí princip síly a moci, jako životní vzorec. Na internetu mohou být děti významné, zneškodnit protivníka jednou ranou. Bez přemýšlení, souvislostí. Stačí jít vpřed a razit si cestu násilím.
Sebevražedné pokusy u dětí a síla internetu
Násilné chování je přítomné i ve filmech a seriálech. Některé děti si vzorce násilného chování přinášejí i z vlastní rodiny. Spolu s vrozenou vyšší mírou impulzivity riziko problémového chování stoupá. V kolektivu dětí se cení obratnost, síla, odolnost a sebedůvěra. Kdo je introvertní nebo méně obratný, snadno se stane terčem agresivního spolužáka. Rodí se rivalita – vlastní síla jde na úkor cizího slabošství. I v nitru ponížené oběti narůstá agrese. Někdo ji obrátí vůči sobě, jiný vůči někomu dalšímu. Agrese je člověku vlastní a nelze ji vypnout, zdůrazňuje etoped.
Za rok 2023 bylo evidováno 176 případů pokusů o sebevraždu dětí a mladistvých. Není to jen číslo – každé má jméno, tvář, hlas, příběh a vzpomínky: obroučky od brýlí, zaflákané tenisky, aktovku s plyšákem, studené ruce, naštíplý přední zub, oblíbený palouček s vyhlídkou v lese.
Myšlenky a dech jsou propojené – jedno ovlivňuje druhé. Kolik ještě máme padlých? Dospělých i dětí, které jsme nedokázali ochránit. A kdo nese vinu? Ublížili si sami, nebo za to může duševní nemoc? Nebo je to důsledek opakovaného útoku zvenčí, kdy už neměli kam ustoupit? Tak vzniká tichá válka, kde mizí mladí lidé a nikdo přesně neví proč. V důsledku chybí energie na prevenci i obranu. V médiích se dočteme hlavně o následcích, tragických koncích, hledaných dětech, což zvyšuje úzkost dospělých – a skrze nás i dětí.
Každý se s tím vyrovnává po svém. Jedním z projevů je internet – někdy až hraničící s lynčem. Jeden pisatel zveřejní jméno pachatele, druhý by se hned chtěl slovně pomstít jeho matce. Hromadí se potřeba „spojit se“ a dostat pachatele před spravedlivý soud. V diskuzích se objevují volání po trestu smrti nebo doživotí. V této situaci je to možná pochopitelné a vysoce lidské, ale ohroženým dětem to nijak nepomůže.
Co s dětskou agresí – období klíčení
Některé děti ze svých problémů nevyrostou. Možná časem přijmou, že mají dvě tváře – jednu pro široké okolí, které by je jinak nepřijalo. V soukromí jsou ale sami sebou. Násilí pokračuje v blízkých vztazích a někdy dokonce jen v jejich fantazii. Mohou působit spořádaně, dokonce i sympaticky, společensky, zábavně, citlivě. Sami v sobě se ale stávají čím dál násilničtějšími. Utápějí se v obskurních představách, kterým by ostatní nerozuměli. Forenzní psycholožka Ludmila Čírtková hovoří o fázi takzvaného klíčení.
Milý soused odvedle může být klidně v této nebezpečné fázi před útokem. Může být dokonce ještě klidnější a zdvořilejší než obvykle. Už se necítí tak malý a bezmocný jako dřív. Má ze sebe lepší pocit. Někdy se dokonce rád pochlubí v anonymním světě internetu. V lepším případě někomu blízkému, kdo díky tomu má možnost zasáhnout.
Jak tedy zmírnit nárůst dětské agresivity? Navázat s dětmi blízké vztahy, aby nám, rodičům, mohly důvěřovat.
Učit děti vzájemné podpoře. Když děti vidí, že i my se vzájemně podporujeme, pomáháme si a nasloucháme si, naučí se to od nás samy. Nebagatelizovat špatné chování v dětských kolektivech. Neodsuzovat a nenechat děti v sobě samotné.
Agrese a dvojí cesta – objevit v sobě hrdinu
Hledat dobro ve svém nitru může každý. Dobrý příklad a vzor nikdy není na škodu. Proč dětem občas nenabídnout setkání s někým zajímavým? Někoho osloví jeden, jiného třeba jiný. Nemusí to být nutně jen extrémní vzory.
Dobro není jen živý štít, který své tělo postaví mezi útočníka a oběť. Může to být paprsek, malý poklad. Třeba někdo, kdo umí s dětmi promluvit o každodenních drobnostech.
Uvést příklady: když někdo silnější potupí spolužáka, je dobré nenechat to být. Zlehka vstoupit do jeho samoty a ponížení. Třeba pomocí krátké podpůrné SMS zprávy pro oběť. Z bezpečí domova. Napsat pár slov o tom, na čí straně stojím.
Vánoční dárek, který nezabere místo. Pořádek v nitru.
Každé zastání, pohled či posila od nás dospělých učí děti nepřekračovat to dobré, co mají sami v sobě. Co ale určitě nepřehlédnou, je vlastní agrese. Agrese je hlasitá a vynutí si pozornost. Podle etopeda Andreje Drbohlava agrese není ani dobrá, ani zlá. Je přirozená. Je v každém z nás. Je to jen energie, kterou lze směrovat. Můžeme ji ovládat a vybrat si, k čemu ji použijeme.
Etopedie pracuje s dětmi, které už mají nějaký problém. Pracovat s agresí se ale může učit každé dítě. Pokud někomu ještě chybí vánoční dárek pro dětské příbuzné, stojí za to poohlédnout se po nabídce prožitkových kurzů. Nabídka je pestrá. Dítě si může „osahat“ svou agresi, důstojnost i strach — třeba při slaňování nebo při hře.
Místo další hračky, která omrzí, lze zapátrat po zájmových kroužcích v okolí. Kroužek nejen uhradit, ale nabídnout i sám sebe jako doprovod. Psychiatr Petr Pothe opakovaně upozorňuje na výhody dlouhodobých zájmů u dětí. Děti se učí počkat si na odměnu, která přichází později — až po překonání překážek. Nemít uspokojení hned, jako u mobilů a tabletů. Podle dětského psychiatra není potřeba dětem rychlé radosti zakazovat ani jim odpírat počítačové hry či sladkosti. Lepší je nabídnout k tomu něco navíc — dlouhodobější cíl. Protože jak se děti mají naučit počkat si na radost, když to nikdy nezkusí?
Jak podporovat u dětí identitu
Identita je to, co často rozhoduje o tom, jak se dítě cítí a rozhoduje. Zda je závislé na tlaku okolí, nebo naopak nemá potřebu dokazovat si moc prostřednictvím nebezpečného chování či násilí.
Pokud dítě o sobě ví, že je v něčem jedinečné, nejenže snáz odolá nevhodným svodům, ale je u něj i menší šance, že se stane obětí šikany. Kurzy, koníčky, zájmy. Společné výlety s příbuznými. Společně strávený čas s rodiči a sourozenci. Zkušenosti v čase — to vše je zrání.
Šťastná zpráva letošního adventu – záchrana dítěte
Unesený dvanáctiletý chlapec dokázal přežít čtyři dlouhé dny v područí nebezpečné a vysoce násilné osoby. Můžeme si jen domýšlet, zda mu v tom nějak pomohly dovednosti z kurzu přežití, jeho povaha a jakou roli hrály vnější okolnosti. Jedno je ale jisté. Rozhodující v tu chvíli bylo, že sousedé nezůstali k volání o pomoc hluší.
Na pachatele byla uvalena vazba a bude souzen, tím jsou zabezpečeny i další děti, které by si stejný pachatel později mohl vyhlédnout.
Volání v lesích naštěstí už mohlo ustat. Doznívá však v neklidu internetových diskuzí. Naléhavost některých komentářů jen sype sůl do ran. Obviňování rodiny oběti i únosce je předčasné. Úmysl pisatelů nemusí být zlý, svědčí spíš o netrpělivosti nás dospělých. Výhrůžky proces vyšetřování nijak neurychlí. Vydržme čekat. Chlapec také čekal.
Zdroje:
Andrej Drbohlav, Česká televize. (2025). Útočníci na školách [dokument]. Česká televize. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/17019902464-utocnici-na-skolach/
Andrej Drbohlav: Agresivita dětí roste, varuje expert. I předškoláci mají temné násilné fantazie - Plzeňský deník
Ludmila Čírtková: Brutální a bezcitní. Ojedinělá sonda do dětských zločinů: jsou nečekaně hrůzné - iDNES.cz
Ludmila Čírtková, klíčení, násilí Ludmila Čírtková: Mad or bad? Forenzní psychologie o pachatelích (extrémního) násilí (@pfuk)
Ministerstvo vnitra, statistika: Vládní program Bezpečné dětství: Cesta k prevenci násilí ve společnosti - Ministerstvo vnitra České republiky
Petr Pöthe, prevence na školách: Děti dnes čelí větším výzvám, než jejich rodiče. S psychiatrem Pöthem o krizi v dětské péči - Echo24.cz
Útoky na rodinu pachatele a oběti, únos dítěte: Časová osa únosu chlapce: Od záhadného zmizení k záchraně a útokům na matku - Deník.cz
Sousedé o únosci: Soused o únosci Marečka: Byl to slušný kluk | Blesk.cz
