Článek
Jako malou mě brali rodiče bruslit na zamrzlý rybník. Bylo to ve stejné době, kdy jsme z hromady odklizeného sněhu vydlabávali iglú a dlouhé mrazy a zasněžené zimy byly běžné.
Po přestěhování do Prahy v dospělosti jsem uložila brusle kamsi do komory a dlouho jsem je nevytáhla.
Na Nový rok 2023 jsme s partnerem šli na procházku, a když jsme míjeli umělé kluziště na sídlišti, řekli jsme si, že začneme tento rok na bruslích. Půjčili jsme si brusle, po půl hodině jsem se docela rozpomenula, co že mají nohy dělat, a jízdu jsem si moc užila.
Pády mě neminuly a úplně jistě jsem na bruslích nestála, ale pocit svobody a volnosti při klouzání na hladkém ledu byl úžasný. Předsevzala jsem si, že tenhle krásný sport chci dělat častěji.
Chuť mě přešla kvůli cenám
Potěšilo mě, že i na našem sídlišti přibylo nové kluziště, ale když jsem se šla podívat na ceny, moje radost opadla. S počtem kluzišť zřejmě narostly i ceny. Ale i tak byl o ně velký zájem, na malé ploše se tísnila snad půlka sídliště.
Chuť na bruslení mě na dlouhou dobu přešla. Pokaždé, když jsem šla kolem kluziště, koukala jsem na otvíračku, ceny a počítala lidi na kluzišti, ale nepřidala jsem se k nim.
Až do letošní zimy. Na poslední procházce Stromovkou jsem si překvapeně všimla, že jsou vodní plochy plné lidí. Vzduch byl naplněný hlasy, boucháním puků o hokejky a svištěním bruslí o led.
Na ledu v přírodě
Žiju tu už léta, ale nepamatuju si, že by někdy lidé v parku bruslili. Že by led zamrznul do takové hloubky, aby unesl člověka. V jiných místech republiky, mimo velká města možná rybníky zamrzají běžně i nyní, když se zimy změnily, ale v Praze jsem to nikdy nezaznamenala.
Musela jsem to jít vyzkoušet. Vážně mě unesl! Nadšeně jsem se klouzala i bez bruslí. A nebyla jsem sama. Kromě bruslařů byl led plný lidí, kteří se klouzali v botách, hráli si a blbli, a viděla jsem na rybníku dokonce i cyklisty a psy.
Pozorovala jsem kamínky na dně rybníčku, zamrzlé bubliny, větvičky a dubové listy uvízlé v mrazu pod hladinou. Poslouchala jsem praskání ledu a přemýšlela, jak je asi tlustý.
Klouzala jsem se v místech, kde se jindy plaví jen kačeny, a říkala si, jaká je to paráda, klouzat se na ledu venku v přírodě. Umělá kluziště jsou možná bezpečnější, ale o tuhle krásu ochuzená, jsou prostě umělá.
Doma jsme se zrovna pustili do velkého úklidu a po procházce byl můj záměr jasný – najít v tom binci brusle. Povedlo se, a dokonce mi pořád jsou. Mrkla jsem na předpověď počasí, chvíli by led ještě mohl vydržet. Těším se, až se na něj vrátím, tentokrát s bruslemi, budu se snažit moc nepadat a pozorovat tu zamrzlou krásu.
