Článek
Měla jsem nachystané čerstvé květiny pro ty, kdo si je chtěli nakreslit celé sami, ale také vystříhané šablony květů, barvy a papíry pro ty, kdo si chtěli jen hrát. Zadání bylo záměrně vymyšlené tak, že bylo docela volné. Úkolem workshopu bylo na chvíli tvořit, vybrat si techniku, se kterou jsem pomohla, a odnést si hotový obrázek k zarámování.
Workshop pro mě byl nový zážitek a některé otázky mě překvapily. Nejvíce ty, které se týkaly vykreslení a rozložení obrázků z koláže květin.
Jakou barvou mám vykreslit ty květy?
Co mám nakreslit na pozadí a jakou barvou ho mám vykreslit?
Jakou kompozici květů mám vybrat?
Odpovídala jsem: „Navrhuji tuhle barvu, ale prosím zvolte barvu, na kterou máte zrovna náladu. Mně se moc líbí tahle a tahle kompozice, vybrala bych jednu z nich, ale vyberte si tu, která se líbí vám. Pozadí bych udělala touhle nebo touhle barvou. Která se líbí vám?“
Cítila jsem, že někomu tyhle odpovědi nestačily, pak jsem ukazovala obrázky pro inspiraci a více naváděla procesem tvorby. Vnímala jsem, že u některých lidí svobodná tvorba vyvolávala bezradnost a nervozitu, přáli si větší péči lektora a vidět reference, jak obrázek nakreslil někdo jiný, a měli strach, že ho nakreslí „špatně“. Kdežto jiným stačilo jen ukázat techniku a s chutí se pustili do kreslení, a ty spíš více péče lektorky rušilo.
Kreslím a zkouším různé kreativní techniky s přestávkami celý život a jsem zvyklá si hrát, kombinovat šílené barvy, testovat tvary, kompozice a materiály. Přemýšlím tak, že pokud kreslím pro radost, žádný obrázek není „špatně“, a občas mě nejvíce baví kreslit ty, které nakonec vypadají úplně příšerně. Líbí se mi motto skvělé lektorky Jitky Příhodové z Atelieru SKAME: „Když se ti nelíbí můj obraz, nakresli si svůj vlastní!“ A ráda se jím řídím.
Neuvědomila jsem si, že svobodné kreativní myšlení je dovednost, kterou jako děti máme, ale v dospělosti ji potřebujeme rozvíjet a opečovávat, jinak o ni postupně přijdeme. Společnost nám ji sebere a vysvětlí nám, jak mají věci vypadat a vše ostatní je „špatně“.
A když se pak objevíme v prostředí, kde je naším jediným úkolem si na chvíli hrát a tvořit volně tak, jak se to líbí nám, můžeme to vnímat jako stresující situaci a cítit se bezradně.
Myslím si, že se to týká obzvláště kresby a dalších technik, které jsme se učili jako děti ve škole a často nám bylo řečeno, jak přesně mají naše díla vypadat. A když jsme zadání nesplnili, tak přišlo potrestání v podobě špatné známky. A proto tyto techniky mohou znervóznit i lidi zvyklé kreativně tvořit v jiných technikách, jako třeba háčkování, zpívání nebo pečení úžasných koláčů.
Červená květina
Vzpomněla jsem si na příběh chlapečka, který jsem četla na Instagramu, už si ale nevybavím autora.
Ve škole měli hodinu kreslení a ten den zrovna kreslili květiny. Chlapeček se pustil do práce, měl chuť si nakreslit květinu s modrým květem a bláznivým pokrouceným fialovým stonkem. Paní učitelka ho zarazila, že musí počkat na výklad, a vysvětlila, že dnes kreslí květinu s červeným květem a zeleným rovným stonkem. Chlapeček rostlinu nakreslil podle zadání. A tak to bylo každou hodinu. Postupně si zvykl nepouštět se nadšeně do práce a poslušně čekat, až dostane přesné zadání.
Po nějaké době do třídy nastoupila nová paní učitelka, která měla k výuce jiný přístup. Začala hodina výtvarné výchovy a chlapeček seděl a čekal na zadání jako obvykle. Nová paní učitelka se ho zeptala, na co čeká? Chlapeček vysvětlil, že čeká na zadání, aby věděl, co má kreslit. Paní učitelka mu řekla, že dnes kreslí květiny a zadání je pouze to, ať nakreslí takovou, na kterou má chuť. Chlapeček si sedl, chvíli přemýšlel a pak nakreslil květinu s červeným květem a zeleným rovným stonkem.
Více si hrát
Myslím si, že v našem světě dospělých příliš málo často slyšíme: „Udělejte to jen podle vás, jak se to líbí vám a jak to zrovna cítíte.“ A tohle svobodné bezpečí kreativní tvorba nabízí, pokud se nesoustředíme jen na výsledek.
Na příští workshop jsem si nachystala mnohem více referenčních fotek květin pro ty, kteří rádi kreslí podle skutečnosti, ale také kresby a koláže s bláznivými nebo minimalistickými barvami pro experimentátory. Aby se mohli cítit příjemně všichni, i ti, kdo svou kreativitu právě probouzejí, anebo jsou jen nervózní ze zkoušení nových výtvarných technik.
Ale stejně zase budu říkat: „Prosím nakreslete to tak, jak se to líbí vám.“
