Článek
Slyšela jsem časté povzdechy rodičů, že takto nemůžou z hlavy vystrnadit znělku seriálu Prasátko Peppa nebo melodie zvukových hraček jejich dětí.
Jindy to bývá propagační heslo, melodie ze spotu na prací prášek nebo otravný hlas reklamní postavičky (zdravím Alzáka), pokud jsme konkrétní znělku slyšeli už milionkrát.
Nebo písnička v rádiu, které rádi poslouchají naši rodiče či prarodiče a moderátoři ji pouští do zblbnutí.
Když se do mozku vypálí místo nervy drásající znělky oblíbená hudba, je to mnohem příjemnější. Stává se mi, že jednou za čas se mi takto zažere pod kůži melodie, které se nemůžu nějakou dobu zbavit. A popravdě ani nechci.
Podmanivý saxofon
Zrovna teď mi v hlavě uvízla nádherná píseň Dappled Light složená Lukem Howardem interpretovaná britskou saxofonistkou Jess Gillam a dalšími hudebníky. Skládá se z kombinace pianových tónů a podmanivých zvuků saxofonu, které po klidném úvodu skladby vyběhnou do nadějného a znepokojivého závěru. Na ten konec vždycky čekám a těším se.
Běží mi hlavou a vracím se k ní v myšlenkách už nějakou dobu. A když ji neslyším v hlavě, pouštím si ji stále dokola, při práci ve skladu e-shopu, kreslení, věšení prádla, před spaním.
Na Spotify se pak řadím mezi maniaky, kteří ve svém ročním přehledu vidí, jak si pár písní přehrávali stále dokola.
A pak to najednou přejde a objevím něco nového. Ale své milované písně si ukládám do playlistů a po nějakém čase se k nim zase vracím.
Máte svoji oblíbenou hudbu, kterou si přehráváte stále dokola a po čase se k ní vracíte?
