Článek
Lidé v obklíčení postřiků: Práva mají jen včely, ne občané
Obyvatelé žijící v těsné blízkosti řepkových polí by měli mít právo vědět, kdy budou pole chemicky ošetřována. Pesticidy se totiž snadno šíří větrem a ohrožují nejen divoká i domácí zvířata, ale i samotné lidi.
Paradox je, že zákon chrání včely, ale ne lidi. Podle nařízení Státní veterinární správy musí zemědělci alespoň dva dny předem informovat včelaře v okruhu pěti kilometrů. Lidé, kteří žijí doslova za plotem pole, se ale o postřiku nedozví vůbec nic. Žádná vyhláška ani zákon jim takovou informaci nezaručuje.
A to navzdory tomu, že už před dvěma lety přijala Česká republika Národní akční plán na snížení používání pesticidů, jehož cílem je chránit zdraví lidí i zvířat a zajistit včasné varování před nebezpečnými chemikáliemi. Výsledek? Plán leží v šuplíku a pesticidů se na polích používá víc než kdy dřív.
„Veřejnost je o reálných rizicích prakticky neinformována,“ varují odborníci. „A přitom statisíce lidí žijí v přímém sousedství těchto postřikovaných lánů, bez jakéhokoliv práva na informaci nebo ochranu. Nebezpečné chemikálie z postřiků neohrožují jen hmyz nebo zvěř. Jsou jimi denně vystaveni i ti nejzranitelnější – děti hrající si venku, těhotné ženy nebo domácí zvířata. Hned po odvysílání první reportáže se nám začali ozývat lidé z celé republiky. Popsali desítky případů vážných zdravotních problémů, jak u zvířat, tak u lidí,“ říká Jan Tuna, autor a moderátor pořadu A DOST! internetové televize Stream.cz, už v roce 2014.
Chlorpyrifos: Tichý jed na řepkových polích
Děti vystavené tomuto pesticidu trpí častěji poruchami paměti, sníženou inteligencí a narůstá u nich riziko autismu. Obzvlášť nebezpečný je pro nenarozené děti – i minimální množství látky, které se dostane k plodu přes těhotnou ženu, může způsobit nevratné změny ve struktuře vyvíjejícího se mozku.
A přitom nejde o žádnou vzácnost. Chlorpyrifos patří mezi nejpoužívanější pesticidy na světě. Jen v České republice se ho každoročně aplikuje přibližně 140 tun, a většina končí právě na zářivě žlutých polích s řepkou.
Vědci varují: Látky obsažené v pesticidech neškodí jen hmyzu. Podle kalifornské studie může například chlorpyrifos měnit strukturu lidského mozku.
Rakovina
Nejvíce sporů se vede kolem karcinogenů a toho, zda lze skutečně určit u těchto látek bezpečnou hranici. „U karcinogenů je to jako loterie, čím více toho pesticidu do těla dostaneme, tím se zvyšuje pravděpodobnost onkologického onemocnění. Ale teoreticky toto onemocnění může vyvolat i pouhá jedna molekula,“ dodává MUDr. Miroslav Šuta z Centra životního prostředí a zdraví.
Šéf konference rektorů Petr Sklenička uznává, že některé zemědělské podniky používají při pěstování řepky nadměrné množství hnojiv a pesticidů.
Podle něj je problém i to, že se řepka často pěstuje na obrovských plochách jako jediná plodina. „Když se takové pole kompletně ošetří pesticidy, zůstane po nich téměř mrtvá krajina, to nejlépe potvrdí myslivci i ekologové,“ říká.
Sklenička však upozorňuje, že existují i jiné plodiny, které mají na krajinu ještě horší dopad. Zmiňuje zejména pěstování kukuřice pro bioplynové stanice, pokud k tomu zemědělci nemají dostatek půdy a nedodržují správný osevní postup. „Z hlediska půdy, spodních vod i hospodaření s vodou to působí mnohem větší škody než řepka. A to říkám naprosto vážně.“
Připomíná, že snaha o pěstování biopaliv či produkci bioplynu původně mířila k energetické soběstačnosti a větší diverzitě příjmů pro zemědělce. „Jenže jak už to bývá, dobrý záměr se často zvrhne,“ konstatuje.
Zemědělská chemie znečišťuje podzemní vody
Rektor souhlasí s tím, že kvalita podzemních vod v Česku se zhoršuje, jak už dříve upozornil Český hydrometeorologický ústav. Hlavním důvodem je právě intenzivní zemědělství, především pěstování řepky a nadužívání pesticidů.
„Je pravda, že většina měřených vrtů tento trend potvrzuje,“ říká Sklenička. „Ale zatím na tom nejsme tak špatně jako třeba v Nizozemsku nebo Německu, kde se používá hnojiv a pesticidů několikanásobně víc.“
Řešení? Precizní zemědělství
Podle rektora je budoucnost v moderních technologiích, konkrétně v tzv. precizním zemědělství. To by mělo umožnit přesné dávkování hnojiv a chemie, ideálně až na úroveň jednotlivých rostlin.
„Moderní stroje samy rozpoznají, kde je hnojivo potřeba, a kde ne. Nestříkají plošně, ale cíleně, jen tam, kde to má smysl,“ vysvětluje Sklenička.
Tyto technologie jsou ale finančně náročné. V budoucnu si je podle něj spíše pořídí středně velké podniky, které mají dostatečný kapitál, než malé farmy.
A lidé dál mlčí, i když je jim fyzicky zle
Stříká se i za bezvětří, i za plného slunce, i v době, kdy jsou lidé venku. Obyvatelé žijící u řepkových polí popisují, že jim i několik dní po postřiku pálí nos, bolí je hlava, motá se jim hlava a cítí se na omdlení. Přesto o tom nikdo oficiálně neví, a nikdo to neřeší.
Kdo vlastně dnes kontroluje, kdy, čím a za jakých podmínek zemědělci pole stříkají?
Kdo zodpovídá za to, že lidé v sousedství nejsou informováni, natož chráněni?
Zatím to vypadá, že nikdo. A tak se postřiky dál šíří krajinou i mezi lidi.
