Článek
Rádi spíme v přírodě a tak jsme si s sebou přivezli základní výbavu - pevné boty, karimatku, spacák a celty. Pár dní před odletem zpět jsme se rozhodli, že ještě vyrazíme někam přespat na divoko.
Zvolili jsme si malé městečko Floresta, které se nachází asi dvě hodiny jízdy autobusem. Cesta prudkými serpentinami, které autobus projížděl opravdu velmi rychle, stála za to.
Vystoupali jsme v malém městečku v kopcích, kde jsme nepotkali živou duši. Vyrazili jsme vzhůru po pastvinách výše do kopců, kde jsme viděli nějaký les. Chtěli jsme tam najít místo, kde můžeme večer v klidu přespat…
Po chvíli jsme vstoupili do míst, kde foukal opravdu silný vítr. Už jsem toho na horách zažil hodně, ale tohle byl opravdu vichr. Poprvé jsem zažil situaci, že mě vítr tlačí do kopce.
Pokud mi nevěříte, podívejte se na toto video, které vás jistě přesvědčí.
Když jsme se dostali na konec pastviny, uviděli jsme nějakou stavbu z kamene, kterou jsme odhadovali na starý přístřešek pro pastevce. Když jsme k němu došli, zjistili jsme, že se rozpadá a že tady místo k úkrytu nenajdeme.
Pokračovali jsme dál za hřeben kopce. Jakmile jsme ho přešli, ocitli jsme se úplně v jiném světě. Byli jsme mezi stromy v závětří, kde nefoukal ani vánek. To nejhorší bylo za námi. Alespoň jsme si to mysleli.
Pokračovali jsme terénem dolů z kopce, až jsme dorazili na cestu, kterou jsme pokračovali dál do údolí. Netrvalo dlouho a narazili jsme přímo u cesty na kamennou stavbu kruhového typu, která vypadala stejně jako ta předchozí, jen byla o něco větší. Kámen byl skládán na sebe bez jakéhokoliv pojiva a šířka zdí mohla být až jeden metr. Kameny byly ve výšce asi dvou metrů poskládány do kopule, která celou stavbu zastřešila. Do malé místnosti vedl jen jeden vchod.
Kousek od této stavby jsme našli další, kolem které byly pozůstatky starých zídek, které napovídaly tomu, že se asi nebude jednat o přístřešek pro pastýře, ale o součást nějakého většího komplexu. U stavby byla cedule, která hlásila Tholos.
K jakému účelu stavba sloužila jsme nemohli zjistit, protože jsme byli bez signálu.
Pokračovali jsme dál do nedalekého lesíku pod skálou, do které z druhé strany údolí bušil vítr tak silně, že nám to připomínalo šumění moře. Následovala typická činnost. Sběr dřeva, postavení přístřeší a příprava ohniště. Když se setmělo, seděli jsme u ohýnku, dělali si večeři a opíjeli se svou vlastní výjimečností.
Netrvalo to dlouho a počasí se znatelně zhoršilo. Vítr a déšť nás během chvilky přesvědčil, že bude lepší se schovat na nějakém lepším místě. Tholos byl nedaleko a tak jsme vyrazili.
Uvnitř bylo místo tak akorát pro tři ležící lidi. A i když nás občas profouklo skrz spáry mezi kameny nebo přes vchod, spali jsme relativně v suchu a bezpečí.
Za svítání jsme toto místo opustili a jinou cestou se vrátili do Floresty. Když jsme se vraceli do civilizace, konečně jsme zjistili, co je Tholos.
Jedná se o pohřební komoru!
Zpětně jsme si říkali, že spát v hrobce - i když prázdné, chce velkou kuráž. Myslím, že naše nevědomost to za naši kuráž vyřešila sama. Dnes to vnímám jako top místo, kde jsem spal, a jako zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. Kdo může říct, že spal v hrobce staré až 1500 let, že?
Zde je video z celé naší cesty. Pokud mě prosím chcete podpořit, dejte mi odběr.
