Článek
Donald Trump jedná zvláštně a je nepředvídatelný. Názory na jeho projevy se liší. Někteří se domnívají, že je to taktika, která má protistranu znejistit, či dokonce dobře promyšlená strategie, založená na dlouhodobém plánu. Jiní o něčem takovém pochybují a tvrdí, že to, co onen muž dělá, sotva dává smysl. Podle mého přesvědčení to smysl dává, přijmeme-li jako východisko opakovaně potvrzovanou skutečnost, že DJT trpí narcismem, což je závažná porucha osobnosti. Ve své analýze začnu tím, že připomenu, v čem tato porucha spočívá a které projevy analyzovaného jedince jsou zřejmě právě touto poruchou vyvolány. Následně pak na základě jeho chování a projevů posoudím, zda a nakolik jsou zapříčiněny právě touto poruchou či snad nějakými jeho dalšími povahovými zvláštnostmi. To by bylo možné provést například porovnání osobnosti DJT s některým jiným státníkem, který též projevuje známky narcismu, v mnoha ohledech se však od posuzovaného jedince odlišuje.
Narcistická osobnost
Označení narcistický se podle americké psychiatričky McWilliams vztahuje na osoby, pro které je zásadní udržování vlastní sebeúcty potvrzováním zvenčí. Narcistická osobnost se ve vnitřním prožívání pohybuje mezi dvěma póly, grandiozitou, tj představou, že daný jedinec je nadřazený všem ostatním a znehodnocením, kdy je ve svých představách tím nejbídnějším tvorem. Na kterém pólu z těchto dvou se nachází záleží právě na tom, zda získává potvrzení zvenčí nebo ne. Jak zmíněná autorka uvádí, narcisové nejsou tak nebezpeční jako psychopati, protože nejsou primárně antisociální. Je jich nejspíše mnohem víc, než se běžně předpokládá, a to jednak protože současná doba zřejmě podporuje rozvoj narcistických osobností, jednak protože zpravidla víme jen o těch, kteří se prožívají jako nadřazení a projevují se jako povýšení, pyšní, pohrdající a ješitní.
Hlavní obranou narcistů je idealizace a znehodnocení, které se vzájemně doplňují. Když se dotyčná osoba prožívá jako ideální, ostatní jsou v jejím vnímáni znehodnoceni. V případě, že se subjekt sám cítí znehodnocen, jiní jsou jím idealizováni. Pak nemusí překvapit, že osoby s diagnózou narcismu pociťují u sebe jakousi falešnost, stud, prázdnotu či ošklivost a v případě kompenzačního opaku povýšenost, pohrdání a ješitnost. Narcistickému jedinci nestačí být dost dobrý. Musí být nejlepší, a když se to nedaří, např. když je kritizován, propadá se do opačné pozice.
Znaky narcismu u DJT
DJT se bezpochyby projevuje jako povýšený, pyšný, pohrdající a ješitný. Pohrdá všemi, spojenci, obchodními partnery i protivníky. Kdo jej kritizuje by měl být potrestán – v poslední době obvinil z vlastizrady bývalého spolupracovníka, který napsal knihu, v níž jej kritizuje. K tomu patří jeho sebestřednost, ze které se nedokáže vymanit. Když před nedávnem opět nastupoval do funkce, prohlásil, že ten den je skvělý pro Ameriku. Nejspíš je to tak, že ten den byl skvělý pro něj a co je skvělé pro něj je asi nezpochybnitelně skvělé pro celý Vesmír. Protože je narcis, potřebuje potvrzování zvenčí. Samozřejmě hodně práce v tomto směru vykonají jeho nejbližší spolupracovníci, ale to nemusí stačit. Když vykřikoval, že učiní Ameriku opět velikou, zkoušel docela prostou cestu k tomu, aby se to potvrdilo. Jeho nápady připojit k USA Kanadu či zabrat Grónsko, se nejspíše týkaly právě této věci. Kdyby se mu podařilo zvětšit území státu, byl by to jasný důkaz jeho úspěchu a velikosti či snad ne?
S tím, co zde tvrdím, nemusí každý souhlasit. Pokud se však nemýlím, nemůže se DJT vzdát snah o opakování podobných činů. Vyhlašování a odvolávání cel zatím však mělo jej jeden pozitivní výsledek, tedy jen pro analyzovanou osobu. Všichni na celém světě o něm bez přestání mluví a nemohou přestat. Narcis potřebuje pozornost, bez ní vadne. Jiná věc je, jak se o něm mluví. S těmi cly se to celé opět zrovna nepovedlo. Dá se z toho do jisté míry vylhat, ale co bude DJT dělat, až bude muset ustoupit Číně? Čína ukázala, že má na ekonomiku USA páku a dovede ji využít, totiž prodej dluhopisů USA. Porážka od Číny bude amerického prezidenta velice bolet a možná trpí už nyní. Nejspíše to zkusí opět nějakým činem, který bude prohlašovat za podstatný a průlomový. Uvidíme, jak to dopadne. Vlastně to budou jeho vlastní kroky, které potvrdí nebo vyvrátí to, co zde tvrdím.
Jak jsem výše zmínil, narcis musí být ve všem nejlepší. Pokud se mu to nedaří, cítí se znehodnocen a idealizuje si ty, kdo podle něj nad ním vynikají. Podle toho, s čím jsme se opakovaně mohli u DJT setkat, idealizuje si ruského diktátora V. V. Putina a možná též severokorejského diktátora Kima. Oba tito muži mají něco, co by DJT nejspíš měl také rád, totiž naprosto nezpochybnitelnou pozici a postavení ve své zemi. Také mají absolutní moc. DJT ve své zemi naráží na různá omezení, jako jsou kritici, dokonce i z vlastní strany, rozhodnutí soudů rušící jeho příkazy apod. Pokouší se proti tomu stavět, naráží však na ustanovení ústavy a tu, alespoň zatím, změnit nemůže. To pro něj musí být velmi frustrující a určitě mu to kazí radost z toho, že opět vládne.
Srovnání DJT a V. V. Putina
Ruský vládce rovněž projevuje narcistické rysy. Co jiného by mohlo být předvádění se při jízdě na koni s odhalenou hrudí. Podobně tomu bylo, když si oblékl dres Sborné a zahrál si hokej s předními ruskými hokejisty. Jistě, mnozí v sobě uchováváme nesplněná přání z dětství, na tom nic není. Ale předstírat, že v pokročilém věku hraji hokej se špičkovými hráči by jinde než v Rusku, sotva bylo považováno za důkaz vůdcovy úžasné fyzické kondice. Spíše by to bylo považováno za směšné. Kdyby něco takového udělal britský monarcha, zcela by se znemožnil. Jinak se ovšem ruský vládce projevuje jako člověk, který jde tvrdě a rozhodně za svým cílem, kterým je podle všeho obnovení velmocenské pozice Ruska. Ve svém úsilí je konzistentní a daří se mu. Od začátku války na Ukrajině se bezpečnostní situace ve světě dosti zhoršila, což Putinovi nahrává. Potíže a nesnáze jinde, jako třeba v Palestině či v Rudém moři, relativizují závažnost konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Je obtížné posoudit, nakolik současná politika americké administrativy, která se obrací proti všem s výjimkou Ruska, byla ovlivněna či snad způsobena ruskými vlivovými zásahy, ale s ní související výrazné oslabení Západu je pro Putina významná výhra.
Kdybychom u DJT hledali konzistenci v projevech, našli bychom ji v jeho výkřicích, jak je on sám a všechno co dělá úžasně úspěšné. Také se zdá být nenarušitelná jeho fascinace Putinem. Putin je pro něj ideál a vzor. Již v průběhu volební kampaně se měl vyjádřit: „Zvolte mne a už nikdy nebudete muset volit.“ Nejspíše by chtěl být, podobně jako jeho kremelský vzor, prezidentem doživotně. Kdyby toho dosáhl, asi by se obrátil na Elona Muska či někoho podobného, aby mu zařídil nesmrtelnost. Nechce se mi věřit, že by se mu to mohlo podařit. Zejména protože se nezdá, že by jeho počiny vedly k úspěchům, jak tvrdí. Obvykle to nebývá úspěch, ale chaos. Najdou se tací, kteří tvrdí, že vytváření chaosu je taktika, která mu umožňuje ověřovat možnosti. Pokud by tomu tak bylo, sotva by to byl rozumný postup. Z časů, kdy jsem byl mladý, si pamatuji na jednoho staršího pána, který říkal: „Víte, já se v těch pravidlech silničního provozu tak úplně nevyznám. Prostě vjedu do křižovatky a všímám si, jestli mě řidiči respektují. Když ano, jedu dál.“ Pokud vím, nezahynul při dopravní nehodě. Tehdy ale byl provoz mnohem řidší, aut bylo mnohem méně. Dnes by s něčím takovým sotva uspěl.
To, jak DJT postupuje, naznačuje, že myšlení nepatří k činnostem, jimž se věnuje. To neznamená ani že je hloupý, ani že je geniální. Jeho chování připomíná spíše to, jak se projevuje ne zrovna dobře vychovaný pejsek nebo rozverné dítě předškolního věku. Pejsek rozlišuje „dobré“ a „špatné“, a to především čichem. Co mu voní, to očichává a olíže. Co mu nevoní, to se pokusí roztrhat nebo aspoň zahnat. V rozlišení toho, co mu voní či nevoní, bývá pejsek dosti stálý, snadno zjistíte, co má a co nemá rád. Pětileté dítě se asi jeví jako vhodnější. Stejně jako analyzovaný jedinec, dokáže mluvit. Dítě nemusí být stálé, podobně jako DJT. Určitě má rozličná přání, patrně ale nemá propracované plány, jak dosáhnout naplnění svých tužeb. Také si může jenom hrát – tu zkusí to a tu zas ono. Protože neuvažuje o následcích a nebere v úvahu, že by ty snad mohly právě jemu způsobit újmu, baví se, dokud nenarazí.
Co z toho plyne
Jak jsem již výše zmínil, závěry, které zde uvádím, by bylo vhodné brát jako hypotézu, kterou budoucí skutky analyzovaného jedince potvrdí nebo vyvrátí. Pokud jeho činy, byť neobvyklé, povedou k uklidnění konfliktů, ke spravedlivému míru na Ukrajině a k novému uspořádání mezinárodního obchodu alespoň pro USA, pak se mýlím. Jestli však tomu bude naopak – USA utrpí hospodářsky i politicky, Ukrajina bude rozdělena a podřízena agresorovi a mezinárodní obchod se bude po léta vzpamatovávat z Trumpova chaosu, budou popsané výsledky analýzy potvrzeny.
