Trumpova noční můra: Čínský mír na Ukrajině

Noční můra americké diplomacie by se za současných podmínek brzy mohla stát realitou. Donald Trump dotlačí svou celní válkou Čínu k tomu, aby ve spolupráci s  Evropou vyjednala mír na Ukrajině a pro bránící se zemi může jít paradoxně o spravedlivější mír, než je ten navržený Trumpem. Tento text je hypotetický a podkládám jej geopoliticky významnými událostmi a myšlenkami Henryho Kissingera i Winstona Churchilla, které přes dekádami sepsali ve svých pamětech.

Kissinger například ve své knize Diplomacie zmiňuje tento postoj,

„Spojené státy využily čínsko-sovětský rozkol k vytvoření trojúhelníkové diplomacie, která nám dala větší manévrovací prostor než kterékoli z obou komunistických mocností.“

Slova jsou aktuální, protože platí i na dnešní vztah Donalda Trumpa a Číny, kde prezident vnímá souboj USA s Čínou jako příklad bipolárně či spíše unipolárně vedeného světa. V něm dle Trumpových představ existují pouze dvě velmoci - dnešní USA a nastupující Čína. Evropu Trump nevnímá jako relevantní a je to znát i z postojů nejvyšších členů jeho vlády, kdy J. D. Vance, viceprezident Spojených států mluví o Evropě jako o patetické a další výroky nejvyšších představitelů USA k Evropě tento postoj potvrzují.

Proč v současné geopolitické situaci vnímám pro účel tohoto textu Ukrajinu jako klíčovou a Čínu jako hráče, který může Trumpa obejít - ku neprospěchu USA - a významně se zapojit do mírových jednání?

Čína by oslabila USA, posílila vliv Evropy a Evropské unie zatímco sama získá dominantní vliv nad Ruskem, které již déle ekonomicky ovládá skrze jeho závislost na dovozu pokročilých technologií právě z Číny.

Nejprve je ale třeba definovat klíčové aktéry a jejich zájmy společně se sférami vlivu.

Ve světle nejnovější celní války je znát, že jedině na ekonomickém výkonu Evropy může Čína postavit účinnou obranu proti americkým clům. Prezident Si již s Evropou jedná a nutno je podotknout, že v pozici prosebníka. Čína musí mít silné trhy a odbytiště pro své zboží, bez tohoto nemůže dále růst a prosperovat. Vladimir Putin je dnes pro prezidenta Číny koulí na noze, ještě před dvěma roky byl ale cenným spojencem - dodává Číně klíčové suroviny a živí tamní průmysl jako benzínová pumpa, která dodává téměř zdarma. Oplátkou mu jsou dodávky průmyslových čipů, automobilů a dalších produktů, které Rusové konzumují.

Čína kontroluje Rusko ekonomicky i diplomaticky, bez její pomoci nemá Putin šanci obejít sankce a pokračovat ve válce. Evropu Číňané potřebují, bez ní se v celní válce s USA neubrání a nenávratně poškodí svou ekonomiku i perspektivu dalšího růstu.

Donald Trump ale čínský vliv vnímá jako narušení hegemonie USA a přeje si navrátit zpět časy výlučné dominance USA nad geopolitickými otázkami.

Prezident USA nevnímá Rusko jako nepřítele, Putina by si zřejmě přál potěšit natolik, aby se stal jeho spojencem a společně vyvinuli na rostoucí Čínu ekonomický i vojenský tlak. Putin v Trumpových službách by Číně vyslal jasný vzkaz, že existuje pouze jedna velmoc a tou jsou Spojené státy. Aliance s Putinem a ukonejšení ruského diktátora oslabí Evropu, která bude pod vlivem USA odkázaná na jejich vojenské kapacity a podporu v případě Putinovy další agrese.

Trumpovým jediným záměrem je položit Čínu na lopatky ekonomicky a posléze i vojensky, nevnímá tak Rusko a jeho agresi v Evropě jako zásadní, naopak je dle dostupných událostí ochoten mu vyjít vstříc. Osud Evropy a její bezpečnost pro Donalda Trumpa nehraje roli, současnému prezidentovi USA vyhovuje fragmentovaná a slabší Evropa, kterou může ekonomicky i vojensky ovládat, protože bude muset spoléhat na jeho ochranu. Tomu odpovídají i podpory antisystémových stran v klíčových ekonomikách EU a kroky jednotlivých členů Trumpovy rodiny i vlády. Rusko není pro USA nepřítel, ale mohlo by se stát spojencem. Spřátelenému Rusku ochotnému vyvinout tlak na Čínu by Trump nejen dle mého mínění nabídl kus Ukrajiny, možná i celou.

A Evropa? Tam je to jednoduché - mír zajistí Evropě prosperitu, možnost dlouhodobě plánovat a významně posílí obranný potenciál EU díky integraci Ukrajiny a její schopné armády. Evropským trumfem je její bohatství, bez kterého Čína nemůže ustát tlak Spojených států. Evropu nutně potřebuje a uvědomuje si to, jak ostatně ukazují poslední čínská vyjádření.

Dnešní geopolitické rozložení sil je odlišné od toho před třemi lety. Blok USA a EU čelil společně s Ukrajinou ruské agresi, zásoboval obránce vojenským materiálem a konsenzuálně uplatňoval sankce na ruského agresora. Rusko v reakci uzavřelo Faustovskou dohodu s Čínou a de facto jí věnovalo pod cenou velkou část svých přírodních zdrojů výměnou za diplomatickou podporu a dodávky čipů i dalšího zboží.

Čína ale již skrze Putinovu válku na Ukrajině dosáhla všeho, co chtěla. Rusko je na ní zcela závislé a čínský vliv je v ruské ekonomice dominantní. Automobily Lada vyrábí Číňané, čipy dodávají Číňané, oděvy a potraviny dodávají Číňané a státní dluh Ruska financují Číňané. Rusko také využívá čínskou obdobu systému SWIFT a tak efektivně závisí i na tamních bankách.

Vladimir Putin a jeho válka ale začínají být Číňanům na obtíž. Ruský diktátor si jistě uvědomuje svou úplnou závislost na silnějším partnerovi a společně s Donaldem Trumpem rozehráli nebezpečnou hru, která má za cíl - alespoň dle Trumpa - změnit geopolitické uspořádání nastavené efektivně od roku 1945. Rusko a Ukrajina se staly klíčovými aktéry velké geopolitické hry, která může jak v podání Donalda Trumpa, tak při diplomatickém zásahu Číny, přepsat historii.

Při svých zájmech zatím Donald Trump úplně ignoruje potřeby Ukrajiny, Evropy, ale i arabských spojenců. Jediné priority vedou k maximálnímu tlaku na Čínu, což se může prezidentovi USA vymstít.

Donald Trump pojal své řešení ruské agresivní války po svém. Zastavil bránící se Ukrajině vojenskou pomoc, sdílení zpravodajských informací a přišel nejprve s efektivním vyvlastněním nerostného bohatství bránící se země, aby poté navrhl odkup jaderné elektrárny i plynovodu Nord Stream 2. Zvažuje také uznání Ruskem anektovaných území a dosud nepadlo jediné slovo o válečných reparacích nebo zachování územní celistvosti Ukrajiny. Na již diskutabilní činy ve vztahu k Ukrajině navázal prezident USA celními opatřeními proti státům EU a otevřeně zpochybnil funkci NATO i roli USA v obraně Evropy. Prezident Trump si jistě uvědomuje, že během probíhajícího vojenského konfliktu, kde jedna strana disponuje jaderným arzenálem, není vhodné zpochybňovat dekády budované závazky a ustupovat agresorovi - i tak to ale Trump dělá.

Bezprecedentní cla na čínský dovoz ukázala Trumpův motiv zcela otevřeně. Jediným zájmem USA je upozadit Čínu a ekonomicky i diplomaticky ponížit její vliv ve světě. Zájmy Evropy i Ukrajina jsou pouze druhořadými záležitostmi, které je možné v Trumpově pojetí světa vyměnit za dalšího potenciálního spojence proti čínskému vlivu - Rusko.

V paradoxní situaci vytvořené Donaldem Trumpem lze ale najít také motivaci Číny k vyjednání ,,svého“ míru. Potřebuje k tomu ale Evropu a státy Perského zálivu. Mír na Ukrajině se ve světle nejnovějšího vývoje stává čínským státním zájmem.

Číňané jsou na rozdíl od Donalda Trumpa v některých diplomatických otázkách až dogmatičtí. Územní celistvost je mantrou čínské zahraniční politiky a v jejich světě nelze jednostranně vyhlásit nezávislost a nebo dokonce vypsat na některém z území uvnitř jiného státu referendum.

Čína nikdy neuznala ani nepodpořila ruskou anexi Krymu, natož Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti na Ukrajině. Jako spojenec Ruska se vyhýbala přímé odpovědi, nicméně vždy akcentovala dogma územní celistvosti. Pro Číňany je tato otázka citlivá - v Severním Mongolsku nebo na Taiwanu lze pozorovat jejich neochvějnou politiku velké Číny, jakékoli náznaky touhy po nezávislosti či jen zmínění tohoto tématu jsou tvrdě odsuzovány a trestány. Pokud by referenda nebo anexi Krymu uznali, sami by v budoucnu cítili následky na svých vlastních územích - předpokládejme, že by režim tyto aktivity potlačil krvavě než by kdokoli stačil referenda vypsat.

Faktem zůstává, že pro současné čínské zájmy je důležitá prosperující a ekonomicky silná Evropa daleko více než pro zájmy USA. Čína má také zájem na marginalizaci Ruska, efektivně jej chce užívat jen jako dodavatele základních surovin a oslabit ruský vliv ve státech střední Asie, které disponují obrovským nerostným bohatstvím. Příklad Kazachstánu ukazuje, že Čína postupně ekonomicky přebírá ruský vliv v oblasti a pomocí investic a záruk tamním vládám de facto určuje dynamiku v oblasti.

Číně vyhovuje Rusko slabé a zranitelné - takové, které se dá ekonomicky ovládnout. Evropu chce Čína naopak silnou, ideálně silnější než dnes - potřebuje bohatý trh pro své zboží a výrobky. Čína by také ráda kromě evropského bohatství těžila i z partnerství se Saúdy a dalšími bohatými státy Perského zálivu. Tyto státy nerady vidí rozpínající se Írán a raději by regionu dominovaly samostatně, klíč je opět v čínských rukou. Ať už jde o jemenské Húsíje, lybijské militanty, chaos v Africe a nebo íránské výboje skrze četné teroristické organizace - vždy je zásobuje Rusko a Írán. Kontrola nad Ruskem je tak i kontrolou nad Íránem a stabilitou Blízkého východu.

Krátkým shrnutím výše uvedené teze tak lze předpokládat, že čínské zájmy v současné geopolitické poloze světa korelují s těmi evropskými zejména v otázce bezpečnosti, prosperity a navýšení vzájemného obchodu mezi Čínou a regiony Blízkého východu i EU. Slabé Rusko je v zájmu Číny i EU a tento zájem sdílí i státy Blízkého východu, které cítí vliv Ruska zejména skrze jeho podporu Íránu a dalších militantních organizací v regionu.

Po vzoru Hong Kongu se nabízí možná čínská vize míru na Ukrajině. V případě tlaku na ruského diktátora skrze realizaci čínských zájmů ve spolupráci s EU může dojít k dlouhodobému pronájmu okupovaných ukrajinských území Rusku pod dozorem Číny a států EU. Evropská unie může do Ukrajiny společně s dalšími státy investovat a po uplynutí stanoveného období, například 30 let, by došlo k vypsání referenda o prodloužení či změně stavu státního uspořádání - území zůstane de facto po celé období součástí Ukrajiny. Mírové uspořádání by muselo obsahovat čínské a evropské bezpečnostní záruky. Spojenci Ukrajiny v čele s EU by zajistili prosperitu na demokraticky ovládaném území a integrovali Ukrajinu bez pronajatých území do EU.

Toto řešení už dříve Volodymyr Zelenský mimo větší pozornost médií označil za přijatelné.

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA došlo k plnému odhalení jeho unipolárního vidění světa - USA dominují a jedině USA určují podmínky. Tento přístup je znatelný u otázky Grónska, celních opatření i řešení míru na Ukrajině. Trump vystupuje za USA jako jediný prezident suverénní velmoci, kterého ostatní musí poslouchat.

Vzhledem k velikosti ekonomiky USA a vojenské dominanci Spojených států není možné ani pro EU, natož Čínu, prezidentu Trumpovi efektivně čelit bez spolupráce. Tam je ale na obtíž zejména Vladimir Putin, kterého Čína dlouho využívala a dnes je ve vztahu k USA přítěží a potenciálním rizikem. Čína tak pravděpodobně raději Putina obětuje a donutí jej k míru výhodnému pro Ukrajinu i Evropu, než by riskovala spojení Putina s Trumpem a chaos na druhém největším trhu pro čínské zboží.

Čína je ale nebezpečným partnerem. Jde o totalitní režim stejný jako ten ruský, jen chytřejší, silnější a méně primitivně brutální. O to více by si ale evropští státníci měli dávat pozor na čínské zájmy a jejich realizaci. Čínský mír na Ukrajině je ale pro Evropu výhodný zejména proto, že ve vzácném momentu současného geopolitického rozložení spojuje EU s Čínou právě společný zájem na řešení situace Ukrajiny. Silná Evropa i Ukrajina podporuje čínskou vizi tripolárního světového rozložení sil - zejména síly ekonomické - v pojetí Číny, EU a USA. Zájmem USA pod Donaldem Trumpem je zejména oba potenciální geopolitické aktéry - Čínu i EU - rozložit. Čínu chce Trump položit ekonomicky a EU fragmentovat zevnitř. Podle toho také vypadá jeho současná politika.

Budoucí týdny a měsíce vizi čínského míru a zásahu do jednání o budoucnosti Ukrajiny buď vyvrátí, nebo potvrdí. Výroky státníků v EU i Číně a souhlas prezidenta Ukrajiny s možným řešením po vzoru Hong Kongu naznačují, že k Trumpově vizi o míru na Ukrajině zřejmě existuje i alternativní - méně viditelné - jednání právě za účasti Číny.

Henry Kissinger tak zřejmě předběhl svou dobu, nebo nečekal, že jeho slova o trojúhelníkové diplomacii budou relevantní i dnes - za jeho života k tripolárnímu rozložení světa nikdy nedošlo, USA se staly hegemonem světové politiky. Pokud bude Donald Trump pokračovat ve své agresivní politice, je možné, že se tripolárního světa v pojetí bloků USA-EU-Čína dočkáme již v blízké budoucnosti. Klíčem a středobodem dnešního geopolitického dění ale zůstává Ukrajina - mír v oblasti začíná být ve stínu posledních týdnů čínským státním zájmem.