Článek
V Karibiku přituhuje. Spojené státy vyslaly k pobřeží Venezuely neobyčejnou sílu v podobě křižníků, fregat, letky stíhaček F-35 a dokonce minulý měsíc USA k Venezuele přesunuly i největší letadlovou loď světa USS Gerald R. Ford schopnou poskytnout letounům základnu k úderům i proti cílům na pevnině. Situace již několik týdnů eskaluje a kromě úderů proti domnělým pašerákům drog, kterých Spojené státy zneškodnily již bezmála 90, varoval prezident Donald Trump také aerolinky, aby vzdušný prostor Venezuely vnímaly jako uzavřený. Jde o bezprecedentní krok a zcela otevřenou výhrůžku režimu Nicólase Madura, který již mobilizoval rezervisty a uvedl svůj zbrojní arzenál do bojové pohotovosti.
Ze strany Američanů ale nejde o nic nového. Donald Trump se již jednou mírnějším způsobem zkoušel Madurův režim narušit neuznáním zmanipulovaných voleb roku 2018 a podporou opozičníka Juana Guaidóa. Lidé vyšli do ulic, Guaidó se stal krátkodobě nedotknutelným a veřejně viditelným státníkem, ale režim nepadl, naopak se ještě více izoloval od mezinárodního společenství a četné výpadky základní infrastruktury i hyperinflace již tak zkoušenou zemi ještě více uvrhly do chudoby.
I z tohoto důvodu se zjevně někteří lidé z okolí Nicólase Madura vydali cestou narkobaronů a začali uvnitř Venezuely budovat rozsáhlou tranzitní infrastrukturu pro pašování drog, zejména fentanylu a kokainu. Kartel Sluncí, tedy Cartel de los Soles a skupina Tren de Aragua, původně vězeňský gang podobný Árijskému národu v USA, se i díky přispění vlády ve Venezuele staly předními ochránci a provozovateli původně kolumbijské a bolivijské drogové výroby. Ano, drogy skrze Venezuelu proudí, ale jak je známo každému, kdo se v problematice orientuje, tyto látky nekončí ve Spojených státech, nýbrž v Mexiku, odkud putují do USA skrze pašerácké trasy pod kontrolou místních kartelů. Zničením kartelů ve Venezuele tak posílí jen konkurenční skupiny v Peru, Bolívii a Kolumbii, ale rozhodně k ukončení transportu drog do Spojených států nedojde.
Zástupný a veřejnosti jednoduše tlumočený problém s drogovými kartely v zemi je ale jen jedním z mnoha důvodů, proč musí Madurův režim skončit. Daleko důležitější je propojení socialistických režimů Nikaragui, Kuby a Venezuely, které se vzájemně udržují při životě a společně tato trojice zemí tvoří nejvlivnější odboj proti bezpečnostním, ekonomickým a geopolitickým zájmům Spojených států. Tři jmenované státy jsou otevřeně i na půdě Organizace spojených národů součástí širší rusko-čínsko-íránské koalice a jejich postoje přímo vychází z postojů asijské velmoci a Ruské federace. I obchodně a ekonomicky je Nikaragua, Kuba a Venezuela přímo navázaná na Rusko a Čínu, čímž dělí silně prozápadní Karibik a region Střední Ameriky na dvě nekompaktní části - tato samozřejmě nabourává i úsilí při boji proti drogovým kartelům, ale jde i o strategickou suverenitu USA v nejbližším okolí jejich hranic.
Posledním, leč důležitým důvodem, proč Spojené státy Venezuela, Kuba a Nikaragua zajímá, je i prospekt budoucí ekonomické spolupráce. Jak je známo, Venezuela se pyšní největšími zásobami ropy na světě a kubánský režim je na Madurově blahosklonnosti zcela závislý. Bez importu dotovaných paliv z Venezuely by se Kubánci ocitli na pokraji ekonomického kolapsu. Závislost ale není jednostranná, z komunistické Kuby proudí do Venezuely doktoři, zdravotní sestry, učitelé a vojenští poradci, kteří cvičí Madurovu osobní ochranku i pobřežní stráž. Celkem jde o více než 60 000 Kubánců, bez kterých se venezuelský režim neobejde.
Tři režimy jednou ranou. Venezuela je klíčem k regionu
Po neúspěšném pokusu o převrat mírovou cestou skrze občanské nepokoje v roce 2018 se Donald Trump zabýval i vojenskými možnostmi, respektive jej v roce 2019 s plánem na vojenský převrat kontaktoval Erik Prince, vlivný zákulisní hráč a dodavatel takzvaných vojenských kontraktorů, tedy soukromých armád ve službách USA. Z plánu nakonec sešlo, Guaidó nebyl dostatečně silný a Erik Prince od Pentagonu nedostal povolení k akci, čímž se celá venezuelská anabáze přerušila a režim Nicólase Madura se mohl alespoň na několik let znovu nadechnout. Pandemie koronaviru ale v zemi způsobila ekonomický kolaps, HDP pokleslo o 30 % a vývoz ropy se zastavil kvůli nedostatečné údržbě a selhání nekompetentních vojenských funkcionářů, kteří dříve rozvinutý těžební průmysl přivedli téměř ke krachu. Po Trumpově znovuzvolení bylo stupňování tlaku na Venezuelu i Kubu předvídatelné, ostatně se tímto záměrem Donald Trump netajil ani během předvolební kampaně v roce 2024.
Chci vyjádřit obdiv všem těm odvážným lidem, kteří se postavili proti prohnilému a zlému režimu na Kubě. Není to jednoduché a cením si toho. Jakmile vyhraju volby, všechno bude změněno, to vám můžu slíbit.
Marco Rubio, ministr zahraničí USA, na Trumpova slova posléze navázal vlastními a upřesnil, že již existují plány na odstranění režimů na Kubě i ve Venezuele.
Vypracovali jsme politiku, která počítá s odchodem režimu Nicólase Madura z Venezuely. Jako diktátor si vedl příšerně.
Slova obou státníků výše potvrzují i nezávislé zdroje z Bílého domu, které Madurův konec vnímají jako nevyhnutelný, protože o něm již bylo rozhodnuto. Je také důležité zmínit záměr Donalda Trumpa, který se snaží vyhnout násilné cestě a zmocněnec Bílého domu pro Jižní Ameriku má podle zákulisních informací médií jednat přímo s okolím venezuelského diktátora o zprostředkování odchodu do exilu a předání moci přechodné vládě, která zemi dovede k demokratickým volbám. Zda se to povede, ukáží následující měsíce.
Hypotetická režimu ve Venezuele tak spustí dominový ekonomický efekt s dopady na Kubu i Nikaraguu a oběma státům bude následně v krátkodobém horizontu hrozit ekonomický kolaps. Zapomíná se na sankce Spojených států uvedené v platnost za Trumpova prvního mandátu a dodatečná sankční opatření schválená po nástupu Donalda Trumpa do funkce v roce 2025. Tlak na Venezuelu byl budován konstantně již od ledna 2025, dlouho předtím, než došlo mezi oběma státy k eskalaci a přesunům vojsk. Prezident Spojených států umístil hned první den ve funkci Kubu na seznam státních sponzorů terorismu, čímž obnovil maximální možný sankční tlak a v březnu roku 2025 uvalil sekundární sankce ve výši 25 % na veškeré státy, které odebírají z Venezuely ropu nebo zemní plyn. V dubnu a červnu roku 2025 posléze Trump na sankční listinu přidal i kubánské a venezuelské hotely, potravinářské společnosti a veškeré státem vlastněné či nepřímo kontrolované entity. I z tohoto důvodu od 30. června 2025 poklesl podíl amerických turistů na Kubě o 80 % a opatření drtí ekonomiky obou zemí tak moc, že HDP Venezuely a Kuby pokleslo v reakci až o 5 % za pouhých několik měsíců.
Tato opatření ve spojení s přesuny vojenských jednotek znamenají maximální možný tlak na oba režimy a deklarují rozhodnost Bílého domu dotáhnout tentokrát tlak i do úspěšného konce.
Spojené státy vyvíjí enormní tlak. Válka je nepravděpodobná, Maduro usiluje o dohodu
Na veřejnosti se oba lídři, Donald Trump i Nicólas Maduro tváří nesmiřitelně, ale za zavřenými dveřmi již několik měsíců probíhají mezi americkou a venezuelskou delegací jednání o předání moci bez vojenského střetu armád obou zemí. Deník Washington Post přišel před 16 dny s reportáží, kde anonymní zdroj blízký Bílému domu zmiňuje nabídku Nicólase Madura, který svolil k odchodu režimu v horizontu dvou až tří let. Tento návrh byl ale Spojenými státy zamítnut a Trumpova administrativa stále trvá na okamžitém předání moci přechodné vládě. Mezi 24. a 26. říjnem také agentury AP News a Reuters informovala o probíhajících jednáních, kde Maduro přislíbil předání moci již za jeden rok od podpisu dohody, ale Donald Trump zřejmě nebyl s návrhem spokojený - druhý den přidal členy Madurovy vlády na seznam teroristických organizací a uvalil na ně mezinárodní sankce i odměny za dopadení.
Trumpův velvyslanec pro Jižní Ameriku, Richard Grennel, se v uplynulých týdnech podle serveru The Atlantic setkal se zástupci venezuelského režimu i známými opozičníky, například s laureátkou Nobelovy ceny Maríou Machado a diskutoval možné předání moci a tranzici k demokratickým volbám. Do Karibiku následně přiletěl i šéf amerického Sboru náčelníků Dan Caine a také měl jednat se zástupci Madurových ozbrojených složek i s obávaným šéfem tajné služby Venezuely Gustavem Lópezem. Režim Nicólase Madura si zřejmě uvědomuje nevyhnutelnost konce vlády a podle všech indícií není ani venezuelská armáda v jakkoli dobré kondici k obraně proti potenciálnímu vojenskému úderu USA. Vojákům chybí nejen výplaty a vybavení, ale především loajalita k režimu, který kdysi nejbohatší zemi v Jižní Americe dovedl na úplné ekonomické dno.
Vypuknutí plnohodnotné války v Karibiku je tak i díky probíhajícím jednáním a existujícím Madurovým nabídkám nepravděpodobné. Potenciální letecké či námořní údery na pevninské cíle mohou být zastrašující taktikou, ale otevřenou invazi si ani Donald Trump nechce - zřejmě ani nemůže - dovolit.
Případ Venezuely nelze porovnávat s Trumpovými nahodilými výstřelky jinde ve světě. Prezident USA na venezuelský režim tlačil již během svého prvního mandátu a od prvního dne po znovuzvolení otevřeně deklaroval svůj záměr Madurovu vládu ukončit. Sankce proti Venezuele, ale i proti Kubě zapadají do širší strategie Spojených států, které se chtějí jednou a provždy zbavit vlivu Číny a Ruska nedaleko vlastních hranic. Padne-li Maduro, padne i diktatura na Kubě a nebude trvat dlouho, než dojde k vymýcení i poslední otevřeně proruské diktatury ve Střední Americe, tedy Nikaragui ovládané Danielem Ortegou.
Pokud by někomu bylo diktatur ve Střední a Jižní Americe líto, byli to právě Nicólas Maduro, Daniel Ortega a Miguel Díaz-Canel, kdo na půdě OSN po 24. únoru 2022 otevřeně podpořili ruskou agresi. I v současnosti na Ukrajině v ruských řadách podle odhadů působí až 7 000 Kubánců, 2 000 občanů Nikaragui a až 5 000 Venezuelanů, většinově veteránu tamních armád. Ti stejní diktátoři, kteří podporují ruskou agresivní válku taktéž dovedli své země a občany k chudobě - při pohledu na HDP Venezuely, Nikaragui a Kuby je celkem jasné, že občanům těchto zemí výše uvedení diktátoři rozhodně chybět nebudou.
Venezuela vyjadřuje svou plnou podporu Ruské federaci v jejím boji proti agresi Spojených států a zemí NATO, která ohrožuje ruský lid a vládu. Venezuela stojí po boku Vladimira Putina v těchto klíčových hodinách a podporuje právo Ruské federace na zásah proti bezpečnostním hrozbám v jejím nejbližším okolí.
Tato slova pronesl prezident Venezuely pouhé čtyři dny po invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Zatímco Mariupol ničily bomby a Rusové masakrovali Ukrajince v okolí Kyjeva, Venezuela stála za Ruskou federací i jejími bezpečnostními zájmy a slova o odsouzení agrese v projevu zcela chybí.
Lítost kvůli Madurovu nevyhnutelnému konci tak rozhodně není na místě.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
