Článek
Nedávno přinejmenším fandy letectví zaujalo vyšetření případu neobvykle nebezpečného počínání posádky letadla společnosti Smartwings při přistání na řeckém ostrově Skyros. Posádka krátce před přistáním porušila předpisy a při vizuálním manévru vlétla do mraků. Přistání „pouze na oči“, bez viditelnosti terénu, navíc v kombinaci s hornatou krajinou před letištěm, se stalo loterií s lidskými životy. Před katastrofou cestující a posádku zachránil pouze bezpečnostní systém varující před střetem s horou. Holt pravidla se mají dodržovat, jejich porušení, jako v tomto případě, může vést ke katastrofě.
Na našich silnicích vidíme porušování pravidel denně. Výsledkem jsou někdy mrtví či ranění, nebo „jen“ dopravní kolapsy, tak známé z našich měst, když se počasí zhorší. Neznamená to samozřejmě, že třeba respektování povolené rychlosti, světel semaforu či zákazu předjíždění zamezí všem nehodám. „Jen“ některým, a u jiných pak zmírní jejich následky.
Nevím, co vedlo zadavatele parametrů stavby nově otevřené dálnice D4 (ve zdá se úspěšném režimu partnerství soukromého a veřejného sektoru) k tomu, že desítky kilometrů pokryli v každém směru údajně čtyřmi úsekovými měřeními (počet zřejmě souvisí s častými nájezdy). Osobně ale na tom nevidím nic špatného – jsem rád, když se na dálnici k mému autu, které obvykle jede kolem 120 km/h, každou chvíli nepřiřítí samozvaný závodník, jedoucí o desítky km/h rychleji, který obvykle troubí či bliká. A čekal bych, že chuť závodit úsekové měření „uzemní“.
Nevím proto, jak rozumět rozhořčení ministra dopravy, který zaprvé nevěděl, „kdo to vymyslel a poptal“ (což by jako ministr mohl zjistit), a slíbil, že využití radarů zredukuje (údajně na využití jednoho měření v každém směru). Zajímalo by mě, co ho k tomu vedlo.
Osobně budu moc rád, pokud je to tím, že má poznatky, že jsou nadbytečné, neb prakticky nikdo rychlost nepřekračuje. Což by bylo krásné, jen se mi to zdá poněkud optimistické. A tuto hypotézu by bylo snadné ověřit: tím, že na čas budou využívány plně.
A mimochodem, jen bych uvítal, pokud by radary, v případě nadbytečnosti, byly instalovány na „naši“ silnici 102, kde zejména ranní závodníci předjíždějí kolony disciplinovaných řidičů rychlostí vysoce převyšující rychlost povolenou a často způsobují vskutku nebezpečné situace (s časovou úsporou v řádu desítek vteřin).
Pokud je motivací podpora „svobody“ řidičů stisknout akcelerátor až k podlaze, pak nezbývá než dodat, že tato svoboda, jako v mnoha podobných případech, zasahuje do svobody ostatních lidí. Třeba těch, jejichž bezpečnost omezí samozvaný závodník. Ale nadto, dalším produktem velmi rychlé jízdy je vyšší hluk, vyšší emise a vyšší spotřeba paliva. Což vše není jen věcí možného závodníka a přesvědčení pana ministra, ale dotýká se to mnohem více lidí.
Tolerování nebo podporování nerespektování jednoho zákona často vede k porušování zákona či pravidla jiného. A tak by mě zajímalo, jak asi autem jezdí pilot Boeingu, o kterém píši v úvodu. Třeba ho snížení „radarových pastí“ na nové dálnici u Prahy velmi potěšilo.
