Článek
Místo podporování spekulací se zaměřme na věci „praktické“. Mělo by být zřejmé (a co nejvíce lidí by o tom mělo vědět), co vše přestane fungovat, když náhodou elektřina úplně „vypadne“. I plynový kotel má zřejmě elektronickou část, rozvod vody v rodinném domě zase může záviset na oběhovém čerpadle. Elektřina hraje roli dnes ve více věcech, než nás možná napadne.
V budovách by mělo být jasné, jaké zdroje (světla, proud) jsou zálohované, jak fungují klíčové technologie – například výtahy (měly by sjet do stanice, doufám) nebo třeba elektronické zámky (musí být jasné, jak je ti, co na to mají právo, překonají). Pokud záložní zdroje pro důležité systémy chybí, dává smysl zvážit, kde je vhodné je doplnit. Díky snížení ceny třeba baterií je to snazší než dříve.
Nejde o šíření paniky, je to otázka odpovědného řízení rizik (což byla má první profese ve finančnictví :-)). Smyslem není rizika eliminovat (což často nejde, nebo je to extrémně drahé), ale identifikovat je a řídit.
Příčiny blackoutu bývají různé, mohou být technické ale i klimatické povahy – v minulosti jím byl například požár rozvodny, problémy může vyvolat také nedostatečná připravenost sítě na nový energo-mix. Vyloučit do budoucna nelze ani teroristické útoky. Takové epizody se mohou a budou stávat.
Dostupnost technologií, jako jsou energetická úložiště, kvalitní řídící systémy s kvalitními operátory či důsledné dodržování principu N-1 (zajišťujícího, že výpadek jedné klíčové složky sítě její celkové fungování nepřeruší) či lepší příprava sítí na vysoké zapojení nestabilních zdrojů umožňuje rizika snížit. Ale pochopení dopadů a adekvátní reakci občanů a firem zcela nahradit nemohou.
Proto dává smysl se směrem většího „uvědomění“ o stavu světa postupně vydat. A neslibovat, že rizika lze zcela eliminovat. Nejen, že to obvykle plně nejde, ale hlavně, náklady na zvyšování spolehlivosti ke 100 % exponenciálně rostou, a tudíž jejich placení nadává smysl.
