Článek
Dubaj je město neomezených možností, které nepřestává fascinovat. Jak jsme si ukázali v předchozím článku, za jeho vzestupem stojí neuvěřitelný obchodní instinkt a obří investice do infrastruktury. Když se ale podíváte na ty nekonečné lesy mrakodrapů a palmové ostrovy, logicky se nabízí otázka:
Kdo to všechno vlastně postavil?
Pokud si myslíte, že to byly místní obyvatelé, jste na velkém omylu. Více než 90 % populace Dubaje tvoří cizinci. A ten takzvaný ekonomický zázrak doslova leží na zádech obrovské armády špatně placených dělníků z Indie, Pákistánu a Bangladéše.
Moderní otroctví a systém Kafala
Tito lidé sem přijíždějí s vidinou lepšího života a výdělku pro své rodiny. Realita, která na ně ale čeká, má k pohádce z letáků hodně daleko. Lidskoprávní organizace to často nazývají moderním otroctvím.
Základem tohoto problému je takzvaný systém Kafala (systém sponzorství). Funguje to tak, že jakmile dělník přiletí do Dubaje, zaměstnavatel mu velmi často okamžitě zabaví pas. Tím se z člověka stává v podstatě majetek firmy. Nemůžete změnit práci, nemůžete dát výpověď a hlavně nemůžete odletět zpátky domů. Jste v pasti.
Dělníci bydlí v obrovských přeplněných pracovních táborech na okraji města, daleko od očí turistů. Média opakovaně dokumentují případy, kdy firmy lidem neplatí mzdu celé měsíce. A pokud se dělníci rozhodnou stávkovat za svá práva, odpověď úřadů je rychlá a tvrdá: následuje hromadné zatýkání a deportace, ovšem bez vyplacení dlužných peněz.
Temné stíny pod třpytivou slupkou
Vykořisťování dělníků ale není to jediné, co vrhá stín na dokonalou image emirátu.
- Nulová tolerance ke kritice: Dubaj má dva metry spravedlnosti. Cenzura a autocenzura jsou na denním pořádku. Novináři nebo obyčejní lidé, kteří upozorní na systémové problémy, často končí ve vězení. Dokonce i za pouhé parodické video na internetu hrozí tvrdé tresty.
- Globální pračka na peníze: Díky extrémnímu finančnímu tajemství a laxním pravidlům se sem stahují kriminálníci, zkorumpovaní politici a sankcionovaní oligarchové z celého světa, aby tu schovali své majetky do luxusních nemovitostí.
- Křehká bezpečnost: Iluze nedotknutelnosti tvrdě narazila na začátku roku 2026. V rámci vyhroceného regionálního konfliktu zasáhly Dubaj rakety a drony. Ukázalo se, že toto hypermoderní město nemá vybudovanou infrastrukturu protileteckých krytů a chybí mu systém krizového varování obyvatel.
Přežije Dubaj v budoucnu?
Ekonomové dnes Dubaj chválí za to, jak se dokázala připravit na konec těžby ropy. Město už teď pohání datová centra, finanční trhy a turismus. Problém je ale v tom, na čem tento ekonomický model stojí. Dubaj sice buduje metropoli budoucnosti, ale k její stavbě a údržbě využívá pracovní systém, který patří o 300 let zpátky.
Za každým luxusním resortem, mrakodrapem nebo umělým ostrovem stojí tisíce asijských dělníků. Jde o lidi, kteří přijeli s vidinou lepšího výdělku, aby nakonec uvízli v pracovních táborech na okraji města, často bez jakýchkoliv práv a pravidelné výplaty.
Rodina Maktúmů dokázala vytvořit obrovské bohatství a zajistit městu přežití. Z ekonomického a strategického hlediska je to bezesporu úspěch. Z toho lidského a bezpečnostního jde ale o systém postavený na vykořisťování, cenzuře a přílivu pochybného kapitálu. Otázkou tak už dávno není, jestli Dubaj ekonomicky přežije konec ropy. Otázkou je, jak dlouho se dá takto nastavený systém udržet, než narazí na své limity.
