Článek
Abychom pochopili, jak se rumunští pastevci ocitli na moravském území, je třeba se podívat na etymologii slova „Valach“ či „Vlach“. Ve středověku se tímto pojmem označovali takzvaní romanizovaní Keltové, tedy kmeny, které stály mimo Římskou říši, ale byly jí zvenčí ovlivněny. Z tohoto historického základu nevychází jen název moravských a rumunských Valachů. Vyvinulo se z něj i pojmenování belgických Valonů, obyvatel britského Walesu nebo polské slovo „Włochy“, kterým se dodnes oficiálně označuje Itálie.
Původní Valaši byli přímí předci dnešních Rumunů. Šlo o horské pastevce, jejichž životním stylem byla takzvaná transhumance – sezónní stěhování dobytka vysoko do hor za letní pastvou a zpět do údolí na zimu.
Staletá migrace po hřebenech Karpat
Tradičních horských pastvin na Balkáně začalo kvůli růstu populace postupně ubývat. Z jihu se navíc začala šířit expanze Osmanské říše, což pro křesťanské obyvatelstvo znamenalo nové daně a útlak. Pastevci se proto rozhodli přesunout na sever, do neosídlených horských oblastí.
Nešlo o jednorázový přesun, ale o postupnou migraci celých generací probíhající zhruba od 13. do 17. století. Valaši se strategicky vyhýbali obydleným údolím a drželi se výhradně hřebenů hor, které jim sloužily jako přirozená cesta. Jejich putování vedlo podél karpatského oblouku přes zakarpatskou Ukrajinu, Polsko až na Slovensko. Během této cesty se k nim přidávali místní bezzemci – Rusíni, polští goralové i Slováci.
Valašské právo a osvobození od roboty
Tato kolonizace se zastavila až v Beskydech a Javornících na hranici Moravy a Slezska, kde hory přecházely v úrodné, již hustě osídlené nížiny. Pro místní šlechtu znamenal příchod Valachů ekonomický přínos. Neprostupné pohraniční hory do té doby nepřinášely panstvu žádný zisk.
Šlechta proto nově příchozím nabídla takzvané valašské právo (Lex Valachorum). Pastevci dostali povolení mýtit lesy a pást stáda, přičemž získali zásadní výhodu – nemuseli robotovat. Odváděli pouze desátek v naturáliích, typicky ve formě ovčího sýru, vlny nebo dřeva. Z původního románského jazyka se ve slovanském prostředí zachovaly především specifické pastevecké výrazy. Slova jako brynza, bača nebo fujara mají přímý původ ve staré rumunštině.
Z původních nomádů se na východní Moravě postupně stali strážci hranic (tzv. portáši) a zakladatelé svébytné kultury, která dnes tvoří jeden z nejvýraznějších etnografických regionů České republiky.
Tento článek vychází z informací a historických souvislostí podrobněji zpracovaných ve videu „Skutečný původ moravských Valachů“ na mém autorském YouTube kanále Zemělover.
Celé video si můžete pustit zde: https://www.youtube.com/watch?v=YLqL_41S0_U
