Článek
Ve Spojených státech v současné době probíhají debaty prezidentských kandidátů. Pravděpodobným nominantem Republikánské strany je bývalý prezident Donald Trump a proti němu za Demokratickou stranu znovu obhajuje mandát Joe Biden.
Stranické a politické preference nechme stranou, ať si každý vybere. Já osobně vnímám u obou kandidátů řadu pozitiv, jak z evropského pohledu, tak i ty, které může pozitivně vnímat tamní obyvatelstvo. Teď přijde to ALE - a sice, že vnímám i řadu negativ, která se s oběma kandidáty pojí.
A podle příspěvků v diskuzích pod každým článkem k volbám v USA ta negativa vnímáme všichni. Donald Trump je prakticky odsouzený zločinec - proběhne nicméně další kolo soudů (https://www.nytimes.com/live/2024/05/30/nyregion/trump-trial-verdict), vede silácké řeči a občas významně bagatelizuje některé vědecké poznatky. K Joe Bidenovi toho není potřeba moc dodávat, obzvlášť po nedávném výkonu v první kandidátské debatě. Joe Biden občas sice působí energicky, ale pouze na poměr svého věku a rozhodně ne na poměr někoho, kdo by měl další čtyři roky vykonávat prezidentský mandát. Rovněž s jeho rodinou, obzvlášť se synem Hunterem Bidenem je spojována řada kontroverzí (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-bidenovu-synovi-hrozi-az-25-let-vezeni-pruvodce-historickym-procesem-253147).
Co si všichni klademe za otázku? Z celkového počtu obyvatel USA (cca 335 milionů) může podle odhadů necelá polovina z nich usilovat o získání mandátu prezidenta (věk 35+, narozen v USA, žije v USA alespoň 15 let). Jak je možné, že největší politické strany v zemi přišly s tím, že by mandát nejmocnější politické funkce na světě měli vykonávat právě Donald Trump nebo Joe Biden? Opravdu v celé té velké zemi, mezi těmi dalšími cca 150 miliony obyvatel není jediný člověk, který by byl lepší, než tito dva?
Odpověď je jednoduchá - určitě tam někde je. Ale proč by chytrý vzdělaný člověk riskoval svůj spokojený život, spokojené manželství nebo partnerství, ohrozil životy svých dětí a blízkého okolí (ať už fyzicky nebo psychicky), za pomyslnou Oválnou pracovnu? Co si budeme nalhávat, všichni jsme lidé a všichni děláme nějaká rozhodnutí u kterých si nejsme jistí, že by se o nich měli dozvědět ostatní. Nebo jsme napsali nějaké blbosti na sociální sítě v opilosti, nerozvážnosti, nevědomosti - a už jsme na to zapomněli. Nebo víme, že taková rozhodnutí udělalo naše nejbližší okolí.
Jakmile byste oznámili záměr kandidovat, okamžitě se na vás uvalí všechna pozornost světa. Každý se bude snažit najít na vás chybu a když nebude vidět na první pohled (vzhled, vyjadřování, chování), tak půjde hloub (bývalí partneři, spolužáci, kolegové). A pokud ji nenajde ani tam, tak se takto zaměří na vaše okolí. Protože všichni přeci máme chyby. Kdo rozumný by o to stál?
A jaký je tedy závěr? Jako kandidát se bude čím dál tím častěji hlásit nějaký narcis, který je přesvědčen o své výjimečnosti a svých schopnostech vykonávat daný mandát nejlépe ze všech. Nebo hlupák, kterého přesvědčili, že by byl dobrým prezidentem. Méně častěji to bohužel bude člověk, který má všech pět pohromadě. A této situace se dočkáme i u nás, za pár let, měsíců, nebo to snad vidíme i dnes?
