Článek
Dnes vyšel v Právu názor matematika a statistika Pavla Rusého, kde vypráví příběh 16leté studentky Martiny, která se chtěla účastnit voleb. Drzé děti? Kdeže. Jen touha po vyslyšení.
Pojďme se na to podívat trochu detailněji. Martina argumentovala tím, že je potřeba do volebních výsledků vnést více rozmanitosti, kdy zkrátka čím dál tím větší skupina potenciálních voličů dosahuje důchodového věku a data ukazují, že právě volební účast občanů nad 60 let (ano, nemusí se nutně jednat o důchodce, nicméně předpokládejme, že tito voliči již pravděpodobně o důchodu a jeho změnách uvažují) je statisticky nejvyšší ze všech skupin obyvatel.
Kontrovat by tomu podle Martiny mohly právě děti, které mají zcela přirozeně jiné preference.
Já s myšlenkou voleb dětí souhlasím. Začít je ale potřeba pozvolna. Základní myšlenka je taková, že volit by měly mít možnost ty děti, které dosáhnou plnoletosti v době mandátu toho, kdo aktuálně usiluje o hlasy. Například senátorky a senátory volené na 6 let by měly mít možnost volit děti, kterým je 13, poslankyně a poslance děti, kterým je 15 apod.
Častým argumentem odpůrců této myšlenky je nevyzrálost dětí daná nízkým věkem. Ať se ale zamyslí nad svým okolím, neznáte náhodou někoho, o kom si myslíte, že má pravděpodobně nějaký slabší typ mentální retardace? Ano? A má tento člověk možnost volit? S největší pravděpodobností ano. Takže proč by nemohlo dítě?
Obdobně je na tom argument s ovlivnitelností. To stejné ale platí o řádově starších lidech, kteří ale volit mohou.
Může rovněž zaznít argument o tom, že za děti vybere voleného rodič. Podobně se tak ale děje u některých párů, kdy se prostě jeden člen domácnosti zeptá druhého, koho má volit.
Často si rovněž přečtete výsledky studentských voleb, kde často vítězí antisystémové nebo extremistické strany a k těmto výsledkům se pojí komentáře „ještě že studenti nemohou volit“. Reálně ale můžeme předpokládat, že u řady těchto hlasů je hlasování pro destabilizační stranu jakousi formou mladistvého odporu k zavedeným pořádkům než reálná volební preference.
Mladým lidem, dětem, studentům, těm taky patří tato země. Proč by neměli tito obyvatelé mít možnost podílet se na směřování země, ve které budou žít zbytek svého života?
http://www.vyzkum-mladez.cz/cs/statistika/indikator/55-
