Článek
S tématikou odpuštění se pravděpodobně někdy setkal každý z nás, ať už se jednalo o to, že nám někdo ublížil, zranil nás, zažili jsme pocit zrady od někoho blízkého, případně jsme se sami někdy zachovali tak, že jsme na sebe rozhodně nebyli pyšní.
Někteří autoři dokonce tvrdí, že schopnost odpouštět (respektive vypustit, uzavřít, nechat odejít, …) věci, které nebyly podle našich představ, je poměrně zásadní pro naši psychickou pohodu. Neschopnost odpouštět může totiž někdy vést až k psychickým či psychosomatickým obtížím.
Pokud se chcete stát něčím otrokem, začněte ho nenávidět
Ve chvíli, kdy ze sebe nevypustíme zraňující situaci či nepříjemné emoce, které se nám dějí, případně se nám staly někdy v minulosti, může to vést k tomu, že začneme nenávidět člověka, který nám danou situaci a s ní související nelibé emoce, způsobil. Nezřídka se pak stává, že daného člověka začneme nenávidět, cítíme vůči němu zášť, vadí nám, pokud se o něm někdo i jen krátce zmíní. Paradoxně se pak ale stáváme „otrokem“ daného člověka či situace, protože se od něj nedokážeme odpoutat, každá zmínka o něm či myšlenka na prožitou situaci nás stále ovlivňuje. Někdy můžeme dokonce reagovat přehnaně v jakýchkoliv situacích, které nám prožitou nelibou zkušenost připomenou, což může negativně ovlivňovat náš další život a vztahy.
Toto vše pak způsobuje, že v sobě nelibé emoce kumulujeme, a čím dál tím více těžce se nám nachází vnitřní klid a pohoda, což může mít neblahý účinek nejen na naše psychické, ale také na fyzické zdraví.
Odpustit neznamená posvětit, co se stalo
Často se setkávám s tím, že lidé řeknou „tohle přeci tomu člověku nemůžu odpustit“. Hranice může mít každý z nás nastavené odlišně. Záleží vždy na naší osobnosti, hodnotách či představách o životě a o chování druhých.
V rámci své práce s klienty jsem byl někdy překvapen tím, co a jak byli lidé schopni odpustit, nebo že pro někoho naopak na první pohled „maličkost“, byla něco, co dlouhé měsíce či roky nedokázal překonat.
Mnohdy se lidé mylně domnívají, že odpustit rovná se posvětit danou situaci. Jako bychom druhému říkali „to je v pohodě, vůbec mi to nevadí, klidně se ke mně takto chovej i nadále“. Takto to však není, odpuštění je tu především pro nás, pro to, abychom ze sebe my dostali pryč nelibé emoce, které vůči dané situaci nebo člověku cítíme, aby se nám ulevilo. Odpuštění nám má pomoci danou situaci zpracovat, uzavřít a pokračovat svobodně dál, aniž by nás to, co se stalo, nadále negativně ovlivňovalo.
Můžete klidně někomu odpustit a zároveň se vědomě rozhodnout, že takového člověka ve svém životě nadále mít nechcete, protože to, jak se chová, nesouzní s vašimi hodnotami a vaším fungováním.
Jak můžeme odpustit
- Promluvte si s člověkem, který vám ublížil
- Nejednou jsem se setkal s tím, že ve chvíli, kdy lidé měli možnost si společně v klidu (to znamená bez zbytečného osočování, výčitek a označování viníka) promluvit o všem, co se stalo, pomohlo to k uzavření dané situace. Může se totiž stát, že více pochopíme, proč se daný člověk zachoval tak, jak se zachoval, že nemuselo být jeho záměrem ublížit nám, že „prostě jen dělal to nejlepší, čeho byl v danou chvíli schopen“… Pak už je jen na nás, zda jsme schopní a ochotní s daným člověkem nadále fungovat, nebo se rozhodneme, že bude přínosnější, pokud se naše cesty rozejdou.
- Napište dopis
- Ne vždy se můžeme (nebo chceme) s člověkem, který nám ublížil, setkat. Další metodou pro odpuštění tedy může být například napsání dopisu, v rámci kterého ze sebe vypíšeme veškeré pocity a myšlenky, které v sobě máme (i tady je však ideální, pokud vše nepojmeme pouze jako „plivání špíny“, ale zakomponujeme tam i dávku laskavosti). Dopis následně můžeme předat dotyčnému, nebo s ním pracovat pouze sami. Pokud se rozhodneme dopis druhému člověku nepředávat, je možností jej třeba spálit. - Což může sloužit také jako určitý rituál, kterým vše uzavřeme.
- Využijte imaginace
- Další efektivní možností, jak někomu odpustit, může být využití vedených imaginací k tomuto tématu. V rámci nahrávky vás (často například psycholog či terapeut) provede procesem odpuštění a (znovu)nalezení vnitřního klidu.
Odpusťte i sami sobě
Pro velké množství lidí je nejnáročnější dokázat odpustit sám/sama sobě. Ať už to, že je v nás výchovou, historickým či náboženským kontextem, nebo jinými aspekty zakořeněno, že jsme „viníci“, nebo si sami uvědomíme, že jsme něco skutečně pokazili, a třeba už ani nemáme možnost to napravit.
Důležité je zde uvědomění, že každý z nás může někdy chybovat, a že v každém okamžiku našeho života děláme to nejlepší, čeho jsme v danou chvíli schopni (a někdy prostě není v našich možnostech zachovat se jinak). Nemá tedy smysl trápit se myšlenkami, že jsme se měli zachovat jinak. – Jak se říká „po bitvě je každý generál“.
Zkusme k sobě být laskavější, přijímejme se i se svými chybami, nedostatky či selháními. Že se přijmeme a odpustíme si, neznamená, že se příště zachováme stejně. Naopak – může nám to pomoci poučit se, změnit se, a zareagovat příště jinak (více efektivně).
Obecně se doporučuje být schopný odpustit ideálně vše, i když se někdy může jednat o velmi silná a zraňující témata. Odpuštění totiž sice nezmění minulost a to, co se stalo, ale může ovlivnit náš život a životní spokojenost v přítomnosti a budoucnosti.
