Článek
Z čeho máte v životě opravdový strach?
Nahání vám husí kůži představa, že máte mluvit na veřejnosti? Rozklepou se vám kolena jakmile pomyslíte na nějaký adrenalinový sport? Nebo se vám snad sevře hrdlo, když máte někoho oslovit? Pokud na jakoukoliv otázku odpovídáte ano, je to v pořádku. Strach prožívá každý. Záleží jen na tom, zda stane zlým pánem a nebo užitečným nástrojem.
Nejprve pochop, až potom ovládej
Strach je nám všem přirozený. Je to emoce, která má svůj význam a účel. Proto bychom se jej měli snažit nejprve pochopit, pokud se s ním chceme naučit pracovat. No jen si představte, že byste dnes měli usednout za knipl stíhacího letounu. Dokážete vzlétnout? Pokud nepatříte mezi zkušené piloty, tak ani náhodou. Nejprve byste museli pochopit, jak se tak složitý stroj ovládá, abyste se dokázali odlepit od země a dosednout zase bezpečně zpátky. Naštěstí strach není tak moc složitý, a když člověk věnuje malinko energie na to, aby jej pochopil, snadno se s ním naučí pracovat.
Věděli jste například, že většina lidí má větší strach z vystupování před lidmi než před vlastní smrtí? Napadlo vás někdy, proč tomu tak je? Čeho se tolik bojíme? Proč nás děsí představa vystoupit před lidmi a prezentovat svůj produkt, příběh, myšlenky nebo jen názor? Proč se nám rozklepou kolena, sevře hrdlo a nejsme schopní vyjádřit své myšlenky?
Než se vůbec pustíme do konkrétních technik práce se strachem, tak bychom se měli naučit rozlišovat mezi opravdovým strachem a pouhou obavou. Toto klíčové uvědomění jsem již vysvětloval ve článku Konec zbytečnému strachu. Psycholog Petr Pacher radí, jak zpracovat obavy (článek najdete zde na seznam medium.) Ze článku jednoduše vyplývá, jak je důležité si totiž uvědomit, že není problém mít z něčeho obavy, problém nastává až v momentě, kdy se obavy rozjedou už ve fyzické projevy strachu. To, že z něčeho cítíme obavu, můžeme naopak chápat jako žádoucí. Stejně jako fyzický strach, jehož zásadním a jediným úkolem je ochrana života, tak i obavy mají svůj smysl.
Obava jako spořič
Já jsem se naučil chápat obavu jako spořič energie. Podobně, jako když se váš počítač nebo mobilní telefon automaticky přepne do úsporného režimu, aby zbytečně neplýtval energií. Stalo se vám někdy, že se takhle přepnul nečekaně, kdy jste to nepotřebovali? Obava vlastně funguje tak trochu podobně. Je to pouhá reakce našeho subjektivního světa na nějaké předpokládané události, které mohou nastat. Kdo ale říká, že opravdu nastanou? Kde bereme tu jistotu, že se raději necháme přesvědčit vlastními obavami a raději se vzdáme, než abychom situaci opravdu prožili a získali reálnou zkušenost?
Prožívat obavu i strach není špatně. Jakmile budeme na tyto emoce pohlížet negativně, těžko z nich dokážeme vykřesat nějaký přínos do života. Když uvěříme, že strach je náš nepřítel, tak budeme jen přemýšlet, jak se proti němu bránit, nebo jak s ním bojovat.
Naučil jsem se chápat strach jako nejlepšího parťáka do života, který nás ochraňuje a ukazuje nám směr, kterým bychom se měli vydat. Není žádoucí prožívat strach, je však žádoucí mít z něčeho obavy. Protože když člověk cítí z něčeho obavy, když je nervózní z toho, že by měl udělat něco, co nikdy předtím nedělal, tak to většinou znamená, že přesně tohle by měl udělat. V tomto smyslu si vybavuji myšlenku Eleanor Roosveltové, manželky amerického prezidenta Franklina Roosvelta, která řekla:
Každý den udělejte jednu věc, která vás děsí.
Semínka v hlavě
Jenže spousta lidí to nedokáže. Protože neumí ani s obavou, ani se strachem zdravě pracovat. V hlavě se nám narodí negativní myšlenka. Možná ani nevíme, kde se tam vzala. Možná někde naše podvědomí zaregistrovalo nějakou informaci, která v nás zasela semínko budoucí obavy, a když jsme to vůbec nečekali, tak semínko puklo a začalo růst. Je to podobné jako semínko plevele, které vítr zavál do našeho květinového záhonu. Není žádoucí, ale přesto se uchytí a začne růst. A co uděláte, když ve svém záhoně narazíte na vzrůstající plevel? Logicky se jej snažíte zlikvidovat. Protože ten, kdo chce mít krásný záhon, tak ví, že pokud se plevele včas nezbaví, tak se rozroste a klidně zlikviduje celý záhon. A podobně bychom měli pracovat s obavami.
Když objevíte ve svém subjektivním světě plevel v podobě rostoucích obav, přestaňte jej zalévat a hnojit. Ani nečekejte, až půjde někdo okolo a zlikviduje plevel za vás. Zkuste si představit svou obavu jako ten plevel v záhoně. Opatrně a s klidem vezměte rostlinku co nejblíž u země a snažte se ji vytáhnout i s kořeny. Pak se na rostlinku podívejte a zkuste si říct: „Kde ses tady vzala? Copak tě sem zaválo?“
Možná že nám se plevel do záhonu dostal od souseda, který se o svůj záhon nestará, a tak se snadno stává, že k nám vítr přivane nějaká nežádoucí semínka. To ale přece neznamená, že je musíme začít zalévat. Naučme se vnímat obavu pouze jako informaci, a ne jako překážku. Buďme rádi, když začneme prožívat obavy, ale nedovolme jim vyrůst až do strachu. Možná nám jen chtějí ukázat nějaká slabá místa v našem životě, která si zaslouží více péče. A jak zvládáte pracovat se strachem a obavami Vy? Jsou to vaši nepřátelé, nebo jste si z nich už udělali nejlepší parťáky do života?
Zdroje a doporučená literatura:
- Kniha Jak přelstít Ďábla od Napoleona Hilla
- FC magazín Jak pokořit strach v praxi
- Kniha Řeč emocí od Karla Mclarenová
