Článek
S nadváhou zápasím prakticky celý život. Už od dětství jsem patřil mezi tlouštíky a moje sebevědomí kvůli tomu dostávalo pěkně zabrat. Ve třiadvaceti jsem vážil 150 kilogramů. Ještě pořád si vybavuji ten pocit, když jsem stál před zrcadlem a nesnesl pohled sám na sebe. Zhubnout jsem se snažil snad celý život. Znal jsem spoustu zaručených diet a věděl, co vše bych měl dělat, abych zhubnul. Jenže jsem to nikdy nedokázal vydržet. Shodil jsem pár kilogramů, ale po čase byl zase zpátky na původní váze a začal nabírat. Tehdy, když jsem stál před zrcadlem a s odporem se na sebe díval, se ve mně něco zlomilo. Tehdy jsem se sám na sebe naštval a dokázal to opravdu změnit. Výsledek? Za rok jsem shodil 50 kilogramů a zamiloval si život, který žiju dnes.
Paradoxně mi k tomu nepomohly žádné zázračné diety ani zaručené návody. Bylo to víc o silné vůli a změně stravovacích návyků. Právě ty bylo tak náročné změnit. Celý život mi v tom bránily konkrétní mentální vzorce. Jaké vzorce to byly? Víc jsem se o nich rozepsal ve článku – Jak zhubnout a nepřibírat aneb mentální vzorce, kvůli kterým nikdy nezískáte vysněnou postavu. (Článek najdete zde na seznam medium.)
Dnes je to už jedenáct let, co se začala odehrávat nová etapa mého života. A musím přiznat, že když jsem se postavil v polovině loňského roku na váhu, tak jsem se zděsil. Měl jsem zase o dvacet kilogramů navíc. Cítil jsem, že nejsem tak ve formě, ale takový nárůst? Ten mě vyděsil. Byl jsem sám na sebe naštvaný. Neměl jsem pocit, že bych se nějak přejídal, nebo výrazně zhoršil své stravovací návyky. Pravda, nebyl jsem tak striktní jako před deseti lety. I tak se ale prakticky vyhýbám fastfoodům, nepřejídám se po večerech sladkostmi, snažím se kontrolovat co jím a na pohyb úplně nekašlu. A přesto jsem zase přibral. Jak je to možné? To se opravdu musím zase vrátit k salátům, bílému masu, rybám a všemu, co doporučují nutriční poradci?
Kniha, která mi změnila život
Nebudu lhát. Nechtělo se mi. Pomalu jsem se ale smiřoval s myšlenkou, že pokud si chci udržet nějakou normální postavu a nepotýkat se do konce života s obezitou, tak budu muset dodržovat tvrdý režim. Upřímně jsem vždycky trochu záviděl lidem, kteří si v deset večer nacpou břicho a na jejich postavě se to nijak neprojeví. Já jsem takové štěstí nikdy neměl. Pak mi ale přišla do ruky kniha, která zásadně změnila můj život a pohled na stravování. O knize se mi v podcastu Myšlením na vrchol zmínila Alexandra Kasperová majitelka Chateau Herálec, zámeckého hotelu na Vysočině. Doslova zmiňovala:
Byli jsme před lety s manželem na dovolené a on si tam vzal nějakou neznámou knihu od nutriční poradkyně. Úplně ho pohltila a pořád za mnou chodil, že si ji musím přečíst. Byla jsem z počátku trochu na pochybách, ale pak jsem se začetla a přišlo mi to zajímavé. Od té doby, co se držíme zásad stravování z knihy, se nám vyhýbají nemoci, manžel shodil bříško a také já si udržuji fit postavu i po padesátce.
Musím přiznat, že mě kniha zaujala a evidentně si toho všimla i sama Alexandra, protože mi ji pár dnů po natočení podcastu poslala. Rozbalil jsem obálku a z ní na mě vypadla kniha psaná ve slovenštině – Plán zdravia a štíhlosti od americké výživové poradkyně Lyn Genet Recitas. Knihu jsem přečetl jedním dechem během pár dnů. Přišlo mi až neuvěřitelné, že by to mohlo fungovat. Znělo to až příliš jednoduše, ale současně to celé dávalo smysl. Řekl jsem si, že nemám co ztratit a začal se řídit dvacetidenním stravovacím plánem, který je v knize popsán. A výsledek? Za dvacet dní jsem shodil 10 kilo a dalších 5 kilo následovalo jen krátce poté. Především mám ale plno energie a nemám vůbec chuť na sladké. A to vše bez drastických diet nebo hladovění, a přitom si můžu vychutnat pořádný burger nebo dort v oblíbené cukrárně.
Také už si říkáte, jak je to možné a v čem je zmiňovaný stravovací plán tak revoluční? Je mi jasné, že pokud řešíte váhu podobně jako já, tak už kopírujete název knihy a zadáváte si ho do vyhledávače. Za sebe mohu jen říct, že principy v knize opravdu fungují a nemusíte utrácet tisíce korun za výživové poradce. Dovolte mi sdílet jen základní myšlenky z knihy Plán zdravia a štíhlosti.
Každý jsme chemická továrna
Autorka knihy přichází ze zajímavým a pro mě trochu revolučním pohledem na stravování. Spousta výživových poradců svým klientům říká, že hubnutí je o počítání kalorií. Nutriční specialistka Lyn Recitas, však namítá: „Zapomeňte na to. Každé lidské tělo je unikátní chemická továrna a pokud nebudete do této továrny dodávat dostatek energie kvalitní stravou, nemůže zdravě pracovat.“ Já jsem její myšlenku pochopil zcela jednoduše: Když nemá tělo dost energie, nemůže spalovat tuky a už vůbec mít chuť sportovat.
Lyn Recitas dále vysvětluje, že přibírání na váze je většinou způsobeno pravidelnou konzumací potravin, které v nás vyvolávají drobné zánětlivé reakce. Tělo tak přednostně bojuje se zánětlivou reakcí, na což spotřebujeme podstatné množství energie, a tak se pak člověk nemůže divit, že mu nezbývá energie na spalování tuků a zdravé fungování celého těla. Vtip je však v tom, že každý reagujeme na jiné potraviny. To, že někdo zhubl po krůtím mase, banánech a ovesných vločkách neznamená, že to samé se podaří i vám. Možná totiž máte zánětlivou reakci na krůtí maso, a proto se vám nedaří zhubnout i přesto, že na první pohled jíte zdravě. A v čem je tedy stravovací plán v knize tak revoluční?
Ďábelské spouštěče
Během dvaceti dnů si člověk sám na sobě otestuje různé potraviny a následně sleduje, zda v jeho těle vyvolávají zánětlivou reakci. Jak to člověk zjistí? Zcela jednoduše. Každé ráno po probuzení si stoupne na váhu a pokud se hmotnost zvýší o pár stovek gramů, je to informace od těla, že během předchozího dne snědlo jídlo, které vyvolalo zánětlivou reakci. Sám jsem tak během dvaceti dnů vysledoval, že mám reakci na vepřové maso, uzeniny, krůtí maso, ovesné vločky, lososa nebo například mléko. Naopak mi nic nedělá bílé a tmavé pečivo, kuře, treska, hovězí maso nebo kachna a zelí. Mimochodem, v knize je také kapitola s názvem Ďábelské spouštěče, kde Lyn uvádí nejčastější potraviny, které lidé často považují za zdravé, ale přitom vyvolávají zmíněné reakce. Jaké potraviny to jsou? Je to krůtí maso, ovesné vločky, chřest, černé fazole, rajský protlak a tofu. Lyn uvádí, že všechna tato jídla mají až 85% pravděpodobnost zánětlivých reakcí. A právě ona pravděpodobnost je důležitá.
Fakt že například já mám zánětlivou reakci na krůtí nebo vepřové maso neznamená, že to budete mít stejně. Každý jsme totiž jedineční a v rámci dvacetidenního plánu odhalíte, které potraviny vašem tělu prospívají a které ne.
Když se zamyslím nad svým dětstvím a tím, co se jedlo u nás doma, a porovnám to s výsledky zjištění na základě stravovacího plánu z knihy Plán zdravia a štíhlosti, už se nedivím, proč jsem přibíral na váze. Doma jsme měli neustále v mrazáku aspoň půlku prasete, v lednici kopu uzenin a když jsem náhodu snídal, tak jsem si udělal ovesnou kaši, nebo zalil ovesné vločky mlékem. V plánu mi vyšlo, že všechny tyto potraviny v mém těle vyvolávají reakci. Upřímně nejsem lékař ani nutriční specialista. Za sebe jen mohu říct, že od té doby, co jsem tyto potraviny z jídelníčku vyřadil, tak se můj život radikálně změnit. Neznamená to ovšem, že už si nedám vepřový řízek. Vychutnám si ho, ovšem s vědomím, že mému tělu úplně neprospívá. Další den si tak uvařím mrkvovo-zázvorovou polévku, která má, alespoň dle tvrzení v knize, protizánětlivé účinky. Jak říkám, nejsem odborník, ale osobně se po polévce hned cítím lépe.
Zásadní myšlenky z knihy
Samozřejmě jsem celou teorii z knihy velmi zestručnil, a pokud vás toto téma zajímá, doporučuji si ji někde půjčit. Do češtiny přeložena nebyla, ale najdete ji buď v anglickém originále The Plan anebo v již zmiňované slovenské verzi Plán zdravia a štíhlosti. Závěrem mi jen dovolte shrnout několik zásadních myšlenek z knihy, kterými se po přečtení řídím:
- Tělo potřebuje dostatek kvalitní energie
Úplně jsem začal ignorovat počítání kalorií a řešit, zda jsem vydal víc energie, než přijal. Víc se soustředím na to, o co si tělo samo říká a jak se cítím.
- Každý den vypít minimálně jeden litr čisté vody na 30 kilogramů hmotnosti
Přiznávám, že tohle bylo pro mě asi nejnáročnější. S váhou 120 kilo jsem měl pocit, že pořád jen piju vodu a chodím na toaletu. Lyn na to ale v knize dost klade důraz a taky připomíná, že bychom už neměli pít po 19:30.
- Váha není nepřítel!
Naučte se chápat tělesnou hmotnost pouze jako informaci o stavu vašeho těla. Pokud přibíráte na váze, tělo jen předává informaci, že něco děláte špatně.
- Každý jsme jedinečný
V momentě, kdy pochopíte princip celého stravovacího plánu, se prakticky stanete imunní na zázračné hubnoucí kúry a diety. Učíte se přijímat sami sebe, poznávat své tělo a naučíte se mu dávat to, co mu dělá opravdu dobře.
- Vše se může změnit
Když zjistíte, že máte reakci na nějakou potravinu, není nutně pravidlem, že to tak budete mít celý život. Lyn v knize vysvětluje, že naše chemická továrna se neustále mění a přizpůsobuje. Často se klientům stalo, že pravidelná konzumace stejných potravin začala časem vyvolávat reakce.
- Jídlem se můžete uzdravit
V knize je mnoho zajímavých receptů a také referencí klientů, kteří díky stravovacímu plánu nejen zhubli, ale také vyřešili často dlouhodobé zdravotní potíže.
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Plán zdravia a štíhlosti od Lyn Genet Recitas
