Článek
Jeho ruský otec Ilja i matka Ruska Natalja Děnisovna Mazalovová se kvůli práci v ocelárně přestěhovali ze zemědělské vesnice Brežněvo, která leží v Kurské oblasti v Rusku, do Kamenského v Dněpropetrovské oblasti. Zde se Leonid Brežněv narodil. V autobiografii vydané koncem 70. let svou rodinu charakterizoval jako výhradně ruskou. Sám udával svou národnost jako výhradně ruskou.
Vlna velkého teroru v letech 1937 až 1938 ho vynesla do stranických funkcí. Brežněv se stal oblastním tajemníkem, který zodpovídal za ideologický sektor a sektor obranného průmyslu. Ukrajinskou KS tehdy řídil Nikita Sergejevič Chruščov, se kterým pak byla Brežněvova kariéra v následujícím čtvrtstoletí spojena.
Brežněvův pohřeb, počátek nadějí na nový, lepší a hezčí svět
Roku 1952 se stal členem Ústředního výboru KSSS. Již předtím vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS Moldávie. Na XIX. sjezdu KSSS v roce 1952 se stal tajemníkem ÚV a kandidátem prezidia ÚV. Po Stalinově smrti byl z funkcí odvolán a odsunut na vedlejší kolej. Tehdy se ho zastal Chruščov. Brežněv mu to oplatil v roce 1957, když chtělo Chruščova odstranit staré stalinské křídlo KSSS v čele s Molotovem.
V říjnu 1964 byl Chruščov zbaven všech svých funkcí a penzionován. Prvním tajemníkem KSSS se stal L. I. Brežněv, řízení kabinetu převzal A. N. Kosygin a o něco později se stal oficiální hlavou státu N. V. Podgornyj. O Brežněvovi neměl nikdo valné mínění. Vědělo se, že nemá žádný jasný politický program, dostatečné vzdělání. Chruščov tehdy nazval Brežněva „úlisným hadem“.
Brežněv tak upevňoval svůj kult až do roku 1983, kdy k úlevě mnoha národů konečně zemřel a s ním i podstatná část sovětské gerontokracie.
Leonid Brežněv a jeho jmenovaný zástupce na Ukrajině Volodymyr Ščerbyckij řídili rozsáhlou rusifikaci Ukrajiny a byl to hlavně on, kdo se podílel na potlačování nové generace ukrajinských intelektuálů známých jako šedesátníci.
Ukrajinci se po éře Brežněvizmu mohli znovu svobodně nadechnout a národně projevovat, až na konci 80. let minulého století s Gorbačovovou érou a hlavně po nabytí samostatnosti.
Literatura:
COOK, Bernard A.; Cook, Bernard Anthony (2001). Europe Since 1945: An Encyclopedia. Taylor & Francis. ISBN 978-0-8153-4058-4.
NOVÁK, Martin. Kati Pražského jara: Brežněv a jeho éra v Kremlu. Praha: Epocha, 2015. 236 s. ISBN 978-80-7425-265-5.
OSTAP, Pavel. L. I. Brežněv – desetiletí na vrcholu moci. Historický obzor, 2009, 20 (3/4), s. 82–90. ISSN 1210-6097.
