Článek
Džbán
V místech středověkého hradu bývalo halštatské pravěké hradiště, za jehož pozůstatek jsou považovány zbytky valu a příkopu, které obloukovitě přepažovaly ostrožnu asi 150 metrů před hradem. Další archeologické nálezy pocházejí z neolitu a raného středověku.
Nedochovaly se o něm ani jeho staviteli písemné zmínky. Archeologické výzkumy vznik hradu datují do první poloviny 13. století. Jeho zakladatelem byl buď král Václav I. nebo jeho otec Přemysl Otakar I.
Pravděpodobně byl opuštěn již koncem 13. století. Archeologické výzkumy nasvědčují, že hrad mohl být opuštěn po požáru (byla nalezena vrstva popela) nebo kvůli narušení geologického podloží výstavbou hlubokých hradních příkopů.
Hradní stavba spojovala prvky francouzského kastelu na čelní straně a hradu s obvodovou zástavbou a půdorysem blízkým trojúhelníku. Na všech stranách ho obklopoval hluboký příkop a val. Čelo hradu chránily tři okrouhlé věže. Na jihu to byl bergfrit a další dvě věže byly flankovací. Hradních paláce přiléhající k hradbě byly členěny na řadu místností. Součástí západního palácového křídla byla kaple. Na přelomu 19. a 20. století byl hradní areál poškozen těžbou opuky.
Pravda
O počátcích ani staří hradu není nic bližšího známo. První písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1523, kdy Jan starší Mašťovský z Kolovrat prodal Pravdu za 6750 kop grošů českých Děpoltovi z Lobkovic († 1527). V té době byl hrad administrativním centrem panství, kam patřilo několik vesnic a městečko Ročov. Po smrti Děpolta majetek zdědila jeho manželka Anežka Míčanová z Klinštejna, která ho postoupila Jiřímu z Lobkovic.
V roce 1533 na Pravdě, využívané tehdy nejspíše jako lovecký hrad, sídlil lobkovický úředník Jan z Mlékovic. Postupně přestal hrad odpovídat nárokům šlechty, a kromě toho ležel stranou důležitých komunikací. Proto se jeho Lobkowiczům nevyplatilo investovat do jeho opravy. Už v roce 1593 je již uváděn jako „zámek pustý, který slově Pravda“.
Roku 1681 připadl opuštěný hrad do divického panství, s nímž roku 1802 přešel do majetku Schwarzenbergů.
V jeho nárožích byla vybudována dvě dělostřelecká postavení, která umožňovala aktivní obranu. Jak val, tak zbytky dělostřeleckých postavení se dochovaly. Mohutný val měl chránit hradbu před dělostřeleckým odstřelováním z předpolí. Podobné řešení jen jinak technicky provedené je známo z hradu Freudenstein z Jáchymova.
Hrad má trojúhelníkové jádro, které obíhá hluboký příkop, nad nímž je navrstven vnitřní zemní val. Obvod hradu obíhal parkán, přístupný brankou v severní hradbě, kudy bylo možné na něj zavážet děla. Obytné a hospodářské budovy hradu přiléhaly k hradbě.
Dochovaly se zbytky dvou budov: při západní hradbě plochostropý trojprostorový palác, při jihovýchodní hradbě podsklepená budova, z níž se dochoval portál a okénko.
Severovýchodně od hradu stával opevněný poplužní dvůr, který zanikl zřejmě v době, kdy byl hrad opuštěn. Dochovaly se z něj valy, kterými byl opevněn.
Literatura:
ČTVERÁK, Vladimír, a kol. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Lhota pod Džbánem, s. 171–172.
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů – Dodatky 3. Praha: Libri, 2008. 180 s. ISBN 978-80-7277-358-9. Kapitola Džbán, s. 24.
.DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů – Dodatky 3. Praha: Libri, 2008. 180 s. ISBN 978-80-7277-358-9. Kapitola Pravda, s. 447-448
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Slánsko a Rakovnicko. Svazek VIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 305 s. Kapitola Držemberk hrad, s. 85–87.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Slánsko a Rakovnicko. Svazek VIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 305 s. Kapitola Pravda s. 219-221
