Článek
„Vnitřní Kerameikos“ byla bývalá „čtvrť hrnčířů“ ve městě a „Vnější Kerameikos“ zahrnuje hřbitov a také Dēmósion Sēma (δημόσιον σῆμα, veřejný hřbitov) hned za městskými hradbami, kde Perikles v roce 431 př. n. l. pronesl svou pohřební řeč. Na hřbitově také začínala Ηiera Hodos (Posvátná cesta, tj. cesta do Eleusin), po které se průvod pohyboval při eleusinských mystériích.
Hrnčířská čtvrť se tam nacházela kvůli hojnosti jílovité bahna unášeného řekou Eridanos. Patronem zdejšího dému byl héros eponymos Keramos, syn Dionýsa. Okolí bylo využíváno jako hřbitov již od 3. tisíciletí př. n. l. Od roku 1200 př. n. l. Archeologové objevili četné cistové hroby a pohřební obětiny z tohoto období. Domy byly stavěny na vyšší a sušší půdě na jihu. Během archaického období byly podél jižního břehu Eridanosu, lemujícího Posvátnou cestu, budovány stále větší a složitější mohyly a památníky.
Stavba nových městských hradeb v roce 478 př. n. l., která následovala po perském vyplenění Athén v roce 480 př. n. l., zásadně změnila vzhled oblasti. Na návrh Themistokla byly všechny pohřební sochy zabudovány do městských hradeb a v Kerameiku byly postaveny dvě velké městské brány směřující na severozápad. Posvátnou branou na jižní straně vedla Posvátná cesta do Eleusis. Na severní straně vedla široká silnice Dromos dvojitě klenutou Dipylonskou branou (známou také jako Thriasská brána) a dále k Platónské akademii vzdálené několik mil. Po obou stranách Dipylonské brány byly postaveny státní hroby pro pohřbení významných osobností, jako byli významní válečníci a státníci, včetně Perikla a Kleisthena.
Po vybudování městských hradeb se Posvátná cesta a rozdvojená ulice známá jako Ulice hrobek opět staly lemovány impozantními náhrobními monumenty patřícími rodinám bohatých Athéňanů, které pocházejí z doby před koncem 4. století př. n. l. Stavba takových honosných mauzoleí byla zakázána dekretem z roku 317 př. n. l., po kterém byly jako náhrobní kameny povoleny pouze malé sloupy nebo čtvercové mramorové bloky s nápisy. Římská okupace Athén vedla k oživení stavby monumentů, ačkoli z nich dnes zbylo jen málo.
Během klasického období stála uvnitř hradeb v prostoru mezi dvěma branami důležitá veřejná budova, Pompeion. Ta sloužila klíčové funkci v průvodu (pompē, πομπή) na počest Athény během Panathénajského festivalu. Skládala se z velkého nádvoří obklopeného sloupy a banketními místnostmi, kde athénská šlechta jedla obětní maso pro festival. Podle starověkých řeckých zdrojů se pro festival konala hekatomba (obětování 100 krav) a lidé maso přijímali v Kerameiku, pravděpodobně na nádvoří Dipylonu; badatelé našli hromady kostí před městskými hradbami.
Pompeion a mnoho dalších budov v blízkosti Posvátné brány byly srovnány se zemí loupeživou armádou římského diktátora Sully během jeho plenění Athén v roce 86 př. n. l.; tuto událost Plutarch popsal jako krveprolití. Během 2. století n. l. byl na místě Pompeionu postaven sklad, ale byl zničen během invaze Herulů v roce 267 n. l.
Ruiny se staly místem hrnčířských dílen až do roku 500 n. l., kdy byly za městskými branami postaveny dvě rovnoběžné kolonády, které překračovaly staré městské hradby. Na východě byla postavena nová Slavnostní brána se třemi vchody vedoucími do města. Ta byla následně zničena při nájezdech Avarů a Slovanů na konci 6. století a Kerameikos upadl v zapomnění. Znovuobjeven byl až poté, co řecký dělník v dubnu 1863 vykopal stélu.
Archeologické vykopávky v Kerameikosu začaly v roce 1870 pod záštitou Řecké archeologické společnosti. Od roku 1913 až do současnosti probíhají výzkumy pod záštitou Německého archeologického institutu v Aténách.
Během výstavby stanice metra Kerameikos pro rozšířené aténské metro byla objevena morová jáma a přibližně 1 000 hrobek ze 4. a 5. století př. n. l. V roce 1992 provedla tato místa vykopávky řecká archeoložka Efi Baziatopoulou-Valavani.
Kerameikos
Morová jáma se nachází v severozápadním rohu hřbitova, je 6,5 metru dlouhá a 1,6 metru hluboká a obsahuje ostatky 89 osob. Nalezené ostatky patřily dospělým mužům a ženám a také osmi dětem. Mnozí se domnívají, že tato jáma obsahuje oběti athénského moru, který se vyskytoval v letech 430 až 428 př. n. l. a poté se v letech 427 až 426 př. n. l. znovu opakoval.
Zavítáte-li do Atén, najdete jej celkem snadno. Od jara 2007 se Kerameikos nazývá stanice metra, která patří lince 3 aténského metra.
Literatura:
BARTONĚK, Antonín – BARTOŇKOVÁ, Dagmar, 1993: Řecko: Průvodce do zahraničí. Praha: Olympia. ISBN 80-7033-250-6
BÖTIG, Klaus, 1991: Athény: Průvodce na cesty s osvědčenými tipy. Praha: KadeL. Edice Marco Polo. ISBN 80-85393-21-2
HÉRODOTOS, Dějiny, Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1192-7
PLÚTARCHOS, Životopisy slavných Řeků a Římanů I, II, Praha: Arista, Baset, Maitrea, 2006-2007. ISBN 80-86410-46-3, ISBN 978-80-86410-47-0
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch, Řecký zázrak, Praha: Euromedia Group – Knižní klub, Erika, 2000. ISBN 80-242-0403-7
