Článek
Koncept separatistických ruských národních republik používá Kreml v rámci tzv. hybridní války k udržení moci a vlivu v prostoru bývalého SSSR. Ruská propaganda často obhajuje vznik těchto republik právem na sebeurčení a ochranou ruskojazyčného obyvatelstva. Ve skutečnosti si jen vytváří záminku a prostor pro agresi proti zemi jako takové.
Moskevská online propagandistická kampaň nově propaguje myšlenku „lidové republiky“ se středem v rusky mluvícím estonském městě Narva. Jak reálná je tato hrozba pro Estonsko a země NATO? Kdyby šlo o samotu Narvu asi ne. Putin však touží po Pobaltí a zničení zdejších národů. Jen v Narvě se zastavovat nebude. Ale jakýkoliv propagandistický důvod k válce je dobrý.
Pevnost v Ivangorodu
Papír a internet snesou všechno. K namalovaní vlajky a znaku vám stačí tužka a vodovky. Jako hymnu vyberete napěv oblíbené ruské lidovky se sváteční orchestrací. Pak již stačí jen vymyslet chytlavý název a do mapy načrtnout nějaké ty, jakoby hranice.
Co však hlavně potřebujete především, je separatisticky naladěné obyvatelstvo. A potřebujete politické představitele secese (oddělení) a nějaké ty bojovníky za „svobodu“, popřípadě mučedníky. A tady má Rusko problém. Rusům v Narvě se do takové avantýry příliš nechce. Daří se jim tu celkem lépe než v Rusku a oni jsou si toho vědomí.
„Lidé sledují události na Ukrajině, vidí, jaké jsou takzvané Doněcké a Luhanské lidové republiky, a chápou, že z toho nic dobrého nevzejde. V jejich postoji dominuje racionální argument: chceme žít lépe, ne hůř. Obyvatelé Narvy chápou, že odtržení by nepřineslo prosperitu,“ říká litevská korespondentka Mitulaitis.
Místní lidé včetně Rusů jsou spokojení, že jsou v EU a Schengenu, mohou svobodně cestovat, pracovat či studovat v Evropě, mají lepší zdravotní péči a mají celkově vyšší životní úroveň než lidé v sousedním ruském Ivangorodu. Ruská propaganda se proto zcela míjí účinkem.
Narvský scénář popisuje hypotetický vojenský scénář, ve kterém by Rusko zaútočilo na menší zemi NATO s použitím hybridní válečné taktiky podobné počáteční fázi skutečné ruské invaze na Ukrajinu. Různí „experti“ jím straší již léta. Jenže místní o něj nemají zájem a tak skončí nejspíše v koši.
Ida-Viruský kraj zabírá zhruba plochu tzv. Narvské republiky (2,972 km2, méně než Karlovarský kraj). Nacházejí se tu velká ložiska ropné břidlice, hlavního nerostu těženého v Estonsku. Ropná břidlice se používá k výrobě břidlicové ropy a v tepelných elektrárnách. Hlavním městem kraje je město Jõhvi, které je administrativně sjednoceno s farností Jõhvi. Narva je nicméně největším městem v okrese co do počtu obyvatel a zároveň třetím největším městem v Estonsku po Tallinnu a Tartu.
Podle estonského sčítání lidu z roku 2021 žilo v Ida-Virumaa 132 741 obyvatel. Podle etnického původu bylo 97 231 (73,25 %) Rusů, 24 490 (18,45 %) Estonců, 3 265 (2,46 %) Ukrajinců, 2 720 (2,05 %) Bělorusů a 1 065 (0,80 %) Finů. Estonci převažují ve venkovských farnostech na západě kraje: Alutaguse (69,47 %), Toila (64,27 %) a Lüganuse (55,07 %). V současnosti kraj rychle vymírá a podíl Rusů klesl na 68%, Estonský naopak stoupl na 20% z celkového počtu obyvatel. Rusové v kraji tedy postupně vymírají.
Jakýmsi přirozeným centrem kraje je Narva. Obyvatelstvo Narvy podle sčítání lidu z roku 1934 tvořili 65 % etničtí Estonci Místní obyvatelstvo bylo pobyto či vysídleno, nejčastěji do kocentráků na Sibiři. Pak se zde Estonci v rámci genocidy estonského národa a rusifikace země nesměli usazovat. Během sovětské éry Estonska v letech 1944–1991 byli do města dovezeni imigrantští pracovníci ze Sovětského Ruska a dalších částí bývalého Sovětského svazu. Tím Rusové násilně zcela změnili etickou mapu kraje.
K 1. lednu 2025 žilo v Narvě v Estonsku přibližně 52 495 obyvatel. Významnou část tvoří dodnes de facto cizinci. Podle novějších údajů je 46,7 % obyvatel města občany Estonska, 36,3 % občany Ruské federace a 15,3 % má neurčené občanství. Od ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 došlo k nárůstu počtu těch, kteří ve městě získávají estonské občanství. Většina jich je vlastenecky nastavena s odhodláním bránit svou novou estonskou vlast, a to i včetně etnických Rusů.
Poté, co Estonsko v roce 1991 znovu získalo nezávislost, si představitelé města, kteří zde zůstali ze sovětské éry, přáli autonomii a tvrdili, že myšlenka odtržené „Zasnarské sovětské republiky“ v severovýchodním Estonsku se stává stále populárnější, což však bylo v rozporu s průzkumy, které ukazovaly, že 87 % obyvatel regionu je proti odtržení od Estonska, i když mnozí byli pro autonomii.
V roce 1993 vyvrcholila nespokojenost s nově přijatými zákony o občanství a volbách (cizinci nesměli zastávat úřady) referendem v Narvě konaným ve dnech 16. a 17. července 1993, které navrhlo autonomii pro Narvu i blízké město Sillamäe.
Oficiálně Estonsko v oblasti nemá žádné územní nároky, což se odrazilo i v nové estonsko-ruské hraniční smlouvě podepsané v Moskvě 18. května 2005. Rusko ji neratifikovalo, protože spolu s ratifikací estonský parlament schválil komuniké, které zmiňovalo sovětskou okupaci. V únoru 2014 byla oběma zeměmi podepsána nová hraniční smlouva. Smlouvu však neratifikovaly parlamenty Ruska ani Estonska.
V dubnu 2025 velitelství estonských obranných sil potvrdilo plány na obnovení vojenské základny ve městě. Do července téhož roku bylo potvrzeno, že plánované umístění a velikost základny bude v oblasti Kadastiku a bude domovem tisíce vojáků.
Další obranu zajišťuje německá 45. tanková brigáda je umístěna v litevském městě Pabradė, poblíž běloruských hranic, přibližně 400 kilometrů od Narvy, a slouží jako odstrašující nástroj.
řeka
Reference:
https://en.wikipedia.org/wiki/Narva_scenario
https://cepa.org/article/a-new-russian-game-on-the-borders-of-the-baltics/
https://jamestown.org/moscows-narva-peoples-republic-hoax-exposed-potentially-helping-kremlin/
https://militarnyi.com/en/news/journalist-separatist-network-narva-estonia/
